Obchodník se životem (Avengers)

*<seventh>*

,,Nevím jestli se těšit setkání se starým známým nebo se bát reakce," utrousila jsem tiše, když jsem vystupovala z letounu a stanula tak před letním sídlem Tonyho Starka v Malibu.

,,Svět se změnil," podotkl Clint a zmáčkl mi povzbudivě rameno.

,,A co lidé? Změnili se s ním?" zašeptala jsem tiše do hučení vln nedalekého moře.

Zhluboka jsem se nadechla a rázným krokem se vydala k hlavnímu prosklenému vchodu vily.

,,JARVISI?" zeptala jsem se ve snaze upozornit na sebe nějakého obyvatele domu.

,,Kdo jste slečno?" zeptal se ženský robotický hlas.

,,Kdo jsi ty?" zeptala jsem se příkře.

,,Jsem FRIDAY, program vytvořený panem Starkem, jak vám mohu pomoci?"

,,Potřebuji s ním mluvit. Jsem Kaitlyn Josephin Collierova," řekla jsem a rozhlédla se po trojici, která stále nedaleko za mnou u letounu a pozorovala situaci.

,,Nenalezeno. Sjednejte si s panem Starkem schůzku prosím. A použijte své pravé jméno, prosím," pronesla bez emoce.

,,Cože?" nechápala jsem a měla sto chutí do hlavních prosklených dveří kopnout.

,,Kaitlyn Josephin Collierová je již přes patnáct let mrtvá. Prosím, sjednejte si s panem Starkem schůzku."

,,Mám toho dost! Okamžitě mě pusť a nevymýšlej si takový blbosti! To že mám hrob ještě neznamená, že nemůžu být živá!" vykřikla jsem a kopla do skleněných dveří.

Domem se rozezněl alarm a začalo blikat červené světlo. Mývala jsem panické záchvaty, když jsem slýchávala alarmy často...to byly nepříjemné doby.

,,Jasně. Kdo jiný by mohl narušit můj klidnej život než Kaitlyn, která vstane z mrtvých a SHIELDští kolegové, kteří ji v tom ještě ke všemu podporují!" ozval se ironický hlas zkreslený kovovou přilbou.

Za námi byl Iron man. V celé své kráse, pýše a inteligenci. Možná mi připomněl i mého otce nebo jsem si ho jen představovala v jeho tváři, když se na mě podíval hnědým pohledem, ale asi jsem si jeho starost jen namlouvala.

Ani jsem se nestačila vzpamatovat a přiběhla ke mně malá hnědooká holčička s úsměvem ve tváři.

,,Tebe znám! Ty jsi ta teta, která má fotku u náhrobku na hřbitově, kam chodíme každý rok dávat kytičku, že jo tati?" pronesla a ohlédla se na otce.

Těžko říct jestli mě bodl osten žárlivosti nebo bolest z faktu, že mě Tony opravdu bral jako mrtvou.

,,Ano Broučku. Běž mamince říct, ať udělá kávu. Máme hosty a jejich návštěva nevypadá úplně krátce," řekl Tony a jeho pohled se zastavil na Stevovi. Bylo zřejmé, že jeho vřelost a úcta byla pouze hraná.

Vlastně ani nevím jestli jsem čekala něco víc.

,,Ahoj Tony," vypadlo ze mě tiše s pohledem upřeným na jeho stárnoucím obličeji.

,,Ahoj, Kaitlyn," řekl a mé jméno vyslovil s odporem a nedůvěrou.

Asi jsem to čekala.

,,Pojďte a buďte struční. Nemám na to celý den. Byl bych rád kdybychom tu záchranu světa měli do konce týdne z krku. O víkendu jedeme s Morgan a Pepper na ryby," prohodil a pozval nás osobitým způsobem k sobě do domu.

Ano, nemělo cenu čekat, že mě přivítá s otevřenou náručí. Pořád jsem pro něj byla mrtvá. Ani živoucí důkaz mu nestačil.

A mně vlastně taky ne...