Jiskření

4. prosince

Zuzka je dnes zamlklá, na máminy starostlivé otázky jen krčí rameny. Sama neví proč, ale cítí, že takhle už nemůže dál. I tátovi je divné, že se plouží domem, jako tělo bez duše. Po obědě už to nevydrží.

"Venku je docela hezky, nechceš vzít Jolanku na procházku?" navrhne jí, "prospěje vám to oběma."

"Hm, možná, " pokrčí  Zuzka rameny a odchází do pokoje.

Tam bezradně přechází  z místa na místo, nikde nemá stání.  Vypadnem odtud, rozhodne se nakonec. Skloní se k dcerce a začne ji navlékat do všeho, co jí tu s mámou připravili na ven už před několika dny a jen čekaly na klidnější  počasí. 

"A taky na to, až se k tomu odhodlám," povzdychne si, když přenáší děvčátko do kočárku.

 Za starostlivého dohledu mámy, vyjíždí po chvíli na první procházku. Spěchá kolem domků a doufá, že nepotká nikoho známého. Na všetečné otázky sousedů, ani na jejich zvědavé pohledy dnes nemá sílu.

Teprve v parku, u stoletého dubu, ulehčeně vydechne a zvolní krok. Pohled na mohutný kmen a široce rozeklané větve, vrací ji do vzpomínek...

***************

Skryti před zvědavými zraky, spřádali tady svoje velkolepé plány. Když se  tehdy  Markovi svěřila se svými sny o cestě do  romantického  kraje starých  Mayů, o touze, prozkoumat jejich tajná města, ukrytá v pralesích, rozzářily se oči nadšením i jemu.

"Hned po matuře podnikneme spolu cestu kolem světa,"  zajásal.

"Bylo by to krásné, Marku," povzdychla si smutně. ale, kde na to vzít?""

"V pohodě, Zuzi,"  pohladil ji po tváři, "než si něco vyděláme, můžeme objevovat zatím tady u nás. Bylas už někdy  v Prachovských skalách?"

"Jo, ale klidně bych tam jela znova."

"A, co třeba Pálava, tam, co našli  tu vzácnou Věstonickou Venuši? Moc rád bych to tam prošmejdil. Jen tak na lehko, s báglem na zádech...".,"

 "Jů, usínat pod korunami stromů...," zasnila se tehdy, budit se zpěvem ptáků a zurčením potůčku., to bude nádhera..."

"A  nezapomeň na polibky při měsíčku," uculil se a přivinul ji k sobě. Byl tak milý... Schoulila se do jeho náruče. I ten měsíček jim tehdy svítil. Potom, stále v jeho obětí, dál rozvíjela společné sny. 

"Z Pálavy už to není , Marku, daleko na Vranovskou přehradu."

"Jo, zaplavem si a pak hurá na Radegast."

"V tom případě i do skanzenu  v Rožnově, a v Modré  a...," 

A máme program hned na několikery prázdniny.""

"No právě, čeká nás nejmíň deset  krásných let cestování, zábavy a milování," rozzářil se tak, že neměla to srdce, připomenout mu, že jejich krédo znělo trochu jinak...

************

Ta vzpomínka ji hladí po duši. Pak ale znovu posmutní. Vždyť ty naše vzdušné zámky se zbortily jak domečky z karet...

"Místo nich tu mám tebe, Jolísku,"  skloní se  k dcerce. Pečlivě jí urovná přikrývku a  pomalu se vrací domů.

S Jolankou v náruči, vstupuje  do vyhřátého pokoje a hned si všimne větviček ve váze. Barborky. Taťka , na rozdíl ode mne, nezapomněl. A Když pak ještě  uvidí vedle postýlky novou skříňku s přebalovacím pultem, její oči už se zase koupou ve studánkách slz.

"Mami, tati, " otáčí se k přicházejícím rodičům, "děkuju, ale, já... vám to teď  nemůžu zaplatit."

"Ne, to nemusíš,  vrabčáčku," škádlí ji táta, jen už uvolni ten stůl, ať si zase jednou můžeme dát kávu i u tebe.

"Jasně, to bude fajn," pouští se Zuzka s úsměvem do velkého stěhování...