Skrytá pod kapucí

28

Vincent
Ty slova se mi pořád honí hlavou. Nemůžu na to přestat myslet. Tvá rodina zemřela. Tvá rodina zemřela. Tvá rodina zemřela. Pořád dokola, dokola a dokola. Už uběhli dva dny od té doby co jsem se to dozvěděl a ani nemůžu spát. Vždy když zavřu oči Pořád se mi objevuje ten okamžik. Je to horší než moje nejhorší noční můra.

Flashback
,, Tvá rodina zemřela." řekla mi sousedka. V tu chvíli jsem měla  že se mi zhroutil celý svět. Podlomila se mi kolena a začal jsem padat.

,, Panebože, Vincente. Pojď, musíš vstát, zem je studená. Půjdeme ke mně a já ti vše vysvětlím, ano?" zeptala jsem mě. V tuto chvíli jsem nevěřil svém hlasu, tak jsem pouze přikývl. Pomohla mi vstát. 

Dům paní Mailsové

,,Chceš vědět co  se stalo?" ozva se v obývacím pokoji. Paní Mailsová si sedla přede mě s hrnečkem čaje a sušenkami, které položila přede mě. 

,, Ano, prosím." zašeptal jsem potichu a podíval se na ní zamlženýma očima. Přikývla.

,, Jednou, když jela tvoje mamka s tvým taťkou a s Vee na výlet, tak se stavovali na benzínce. Byli ve špatnou dobu na špatném místě. Zrovna když platily, tak tam vpadl zloděj. Podle kamerových záběrů se chovali, tak aby se nikomu nic nestalo. Dokonce i pokladní mu dal všechny peníze, ale tomu zloději asi přeplo. Začal tam všude střílet. Všichni to schytal. Jediný kdo ne byla tvoje ségra. Všichni bohužel zemřeli. Někdo už na místě a někdo v nemocnici. Tvoje mamka byla jedna z těch, kteří zemřeli na místě. Tvůj taťka podlehl zraněním až v nemocnici. Nebyli tam, ale sami. Bylo tam asi dalších patnáct lidí. Jak už jsem říkala, tak Vee jediná přežila. Co vím od policie, tak lupič o ní asi ani nevěl. Je mi to strašné líto, Vincente." odvyprávěla mi celý příběh. Nemohl jsem to ani poslouchat. Jediné co mě napadalo byla, že nechápu jak tohle mohla Vee přežít. Ona říkala, ale že všichni zemřeli, tedy kromě Vee, tak nevím co se stalo s bratříčkem. 

,, A co brácha?" zeptal jsem se stále plačtivým hlase.

,, Ten zemřel asi o dva dny později. Když šel s tvou sestrou do školy. Srazilo ho auto. Vee byla zase u toho. Tvůj bratr jí umíral v náručí." dořekla a i jí se v očích objevili slzy. Dal jsem si ruce před pusu.

,, Panebože, kde je teď Vee? Víte to?" Zeptal jsem se jí naléhavě. Smutně se na mě usmála.

,, Když se nenašel žádný příbuzný, který by byl schopný se o ní postarat, tak bohužel musela jít do dětského domova." řekla znovu smutně, ale taky po mě hodila vyčítavý pohled. Sklopil jsem hlavu. Panenože. To snad není možný. To bude určitě ten hovor, jak se ti snažila několikrát dovolat, ale ty jsi měl moc práce a nemohl jsi jí to vzít. Je to tvoje chyba, že tvá sestra skončila v dětském domově. Můžeš za to ty. Ty a nikdo jiný. Jenom ty a ty a ty.  Jsem zvědavé jak to teď vyřešíš. To bude jeviště zajímavé.  Začalo na mě křičet moje svědomí.

,, Nevíte kde je, paní Mailsová? Tedy myslím jestli nevíte v jakém je dětském domově." řekl jsem jí docela nejistým hlasem. Je mi totiž jasné, že za to, že jsem se nedokázal postarat.

,, Nevím přesně v jakém domově je. Ale bez urážky Vincente, I kdyby jsem to věděla, tak ti to neřeknu. Vee za mnou ten den co jí odváděli přišla a začala mi tu brečet. Prý ti několikrát volala a ty jsi jí to nebral. Nebo jsi jí to típal. Tohle není hezké Vincente. Vee potřebovala nějakou psychickou podporu a tu nedostala. Jediný kdo jí jí mohla dát jsi to. A jak oba moc dobře víme, tak to se nestalo." řekla mi a já jsem se zmohl pouze na přikývnutí. Ještě jsem jí poděkoval a odešel jsem.

Konec flashback

Teď sedím v jednom nákupním centru a přemýšlím. Nad vším. Nad sám sebou, o životě, o rodině, o štěstí a tak. Prostě nad vším. Je to těžké. Kolem mě je hluk, ale jediné co právě teď cítím je bolest. Ne fyzická, ale psychická. Já to prostě nechápu. To musel být určitě zlý sen. Jenom zlý sem. Ráno se probudím a zjistím, že to byla pouze noční můra a pojedu je navštívit a usmíříme se a vše bude nakonec fajn. Vím, že Vám teď budu asi připadat jako blázen, ale já tomu nemůžu uvěřit. Ano sice jsem se s nimi nebavil, ale i tak jsem je měl strašně rád. Zrovna jsem se rozhodl, že se půjdu někam projít, když v tom mě zaujala jsedna scénka, která se děla kousek ode mě.

Hned jak jsem se tam podíval jsem poznat, tu osobu, která tam seděla.

Ahojky, vím, že je už pondělí a kapitola měla vyjít už včera, ale popravdě nestíhám. Včera jsem byla celý den na brigádě a když jsem se vrátila, tak jsem toho měla dost.  Tak ahoj zase za týden.

212 slov