Skrytá pod kapucí

29

Vincent

Díval jsem se jenom na ní. Na mou malou sestřičku. Byla krásná a tak moc vyrostla, že tomu ani nemůžu uvěřit. U stolu s ní seděli ještě dva kluci. Po chvíli co jsem je pozoroval, jsem si všiml, že k nim přišli dvě holky. Mezi námi vypadali jako takové ty lehké dívky. Začaly mluvit na ty kluky, a vypadalo to jakoby je balily? Když se na ně víc zaměřím, což znamená, že se musím přestat dívat na mou malou, no dobře už ne tak malou sestřičku. Zpět k těm klukům. Musím uznat, že je odněkud znám, ale nedokážu říct odkud. Po chvíli se s nimi začaly fotit a musím uznat, že i takhle na dálku dokážu říct, že je to těm klukům extrémně ale vážně extra příjemné. Ten sarkasmus z této věty normálně odkapává. Vee na mě pochvíli zavolala, ale ta jedna holka se do ní tak opřela, že se to nedá ani popsat. Celý prostor najednou ztichl a všichni je pozorovaly. Vee po chvíli začala utíkat. Už jsem jí nechtěl znovu ztratit, tak jsem vyběhl rychle za ní. Běhala rychle, to musím uznat. Po chvíli na jednom na jednom schodu zakopla a začala padat dolů. Nezbylo mi nic jiného, než zrychlit. Stihl jsem jí chytit než spadla, ale to už stejně omdlela. 

,, Vee, Vee, Vee, probuď se prosím." začal jsem s ní trošku třepat a malinko pro fackovával. Tak, ale aby ji to neublížilo. ,, Vee, prosím. Sestřičko. Když jsem tě teď našel, tak mě tu přece nemůžeš nechat samotného." opakoval jsem pořád dokola a poplácával jí po tváři. To už k nám dobíhali nějaký chlapi. Bylo jich asi 5. 

,, Děkujeme, že jste ji chytil, pane, ale my už jí vezmeme a odvezeme do nemocnice." řekl jeden z nich velice 'mile'. Jenom jsem zavrtěl hlavou. Chtěl jsem se s nimi hádal ale.

,, Dejte nám ji nebo zavoláme policii." začal mi vyhrožovat.  Je pravda, že kdyby zavolali policii. tak by se zjistilo, že jsem její bratr, ale chci být ještě chvíli skrytý ve stínu. Ještě nechci aby věděla, že jsem v Londýně, takže. Zvedl jsem tedy ruce a tím jsem jim naznačil aby si jí vzal. Tak se taky stalo.

Vee

Už jsme přijeli domů. Ve studiu jsme byli ještě asi dvě hodiny. Kluci tam řešili nějaký rozhovor,  na který musí jít. Tak jsem byla na mobilu. A neuvěříte co jsem viděla. Niall přidal na Instagram jeden takový hezký příspěvek. Slyšíte tu ironií v tom? Popravdě. Nejsem naštvaná, protože jsem nasraná, ale opravdu nasraná. Takhle jsem se necítila dlouho. Popravdě mě to i docela mrzí. Už jsem jim začala věřit a oni udělají tohle. Protože víte co v tom příspěvku bylo? Byla jsem tam já. Přesněji já jak zpívám. No, chápete to? Od té doby co jsem se to dozvěděla to dusím v sobe. Kluci asi určitě poznali, že se něco děje, ale že o tom nechci mluvit, tak to nezmiňovali. Já bych nebyla tak extra naštvaná kdyby to tam jenom dal, ale on mě u toho i označil. To je moc i na mě. To byla poslední kapka. A ještě jedna věc. Teď mám úplně zasekaný instgram, jak mi pořád chodí žádosti. Ale zase musím uznat, že ty komentáře, které jsem četla, tak jsou všechny krásné. Kluci se rozhodli, že na oběd půjdeme znovu do restaurace, takže všichni sedíme v autě. Já se dívám z okna a snažím se to všechno nějak zpracovat.

,, Hele, Vee, co jsi vlastně naštvaná, udělali jsme ti něco?" zeptal se mě Louis.

,, Ne. Nic jste mi neprovedli, nebo ne všichni. Jenom jeden." řekla jsem mu a podívala se na všechny.

,, Nialle, co jsi provedl?" otočili se na něj všichni.

,, Nic jsem neproved. Co by jsem měl udělat? A víte co by mě ještě zajímalo. Proč, když říkají, že se něco stalo, všichni se na mě otočí, možná Louis nebo Harry, proč já?" zeptal se co nejnevinnějším hlasem. Podíval jsem se z okna. Kdyby jsem nevěděla, že to byl on, tak bych ho možná i litovala.

,, Vážně Nialle? Myslíš to vážně? Jestli to nebude tím, že kdykoli se něco stane máš v tom prsty ty." řekl Liam směrem k Niallovi. Pak se obrátil na mě.

,, Vee co ti udělal?" zeptal se mě.

,, On mě natočil jak zpívám a dal to na internet. Na Instagtam. To bych i přežila, ale on mě tam i označil a teď díky tomu mám zasekaný celý Instagram. Nemůžu ho ani otevřít." řekla jsem s pohledem upřeným ven. Nechtěla jsem aby kvůli mě měl problém.

,,Nialle děláš si z nás srandu?" vyjekl Harry. Nevím proč, ale připadalo mi to trochu hraný.

,,Vážně Harry? Já mám totiž takový pocit, že nejsem jediný kdo si to natáčel. " řekl Niall naštvaný hlasem. To už jsem se otočila. Všechny jsem si je přeměřila naštvaný pohledem. Také jsem nezapomněla zvednou obočí na znamení jestli to myslí vážně. Všichni nahodili provinilé výrazy. Bože. To se mi snad jenom zdá. Chtěla jsem ještě něco říct, ale to už jsme zastavili před restaurací. Všichni jsme vystoupily a vešli dovnitř. U takového puntíku nás přivítala na pohled milá, usměvavá paní. Neřekla bych, že to byla servírka, ale kdo ví, že?

,, Dobrý den pánové, slečno. Pojďte zavedu Vás ke stolu." řekla nám a rozešla se k jednomu stolu v rohu restaurace. Když jsme tam došli posadili jsme se a objednali si. Když čekáme na jídlo, tak se rozhodnu, že se pokusím ještě jednou otevřít instagram. Povedlo se to. Radovala jsem se v duchu. Začala jsem 0rojíždět komentáře, ale u jednoho jsem se zastavila. Ne kvůli tomu, že by byl nějaký škaredý, spíš kvůli tomu od koho byl.  To jméno. Jméno, které jsem si myslela, že už nikdy neuslyším.

Vincent Smith

Ahoj, dnes už je čtvrtá adventní neděle. Věříte tomu?  Za pět dní Štědrý den. Užijte si posledních pár dní do Vánoc a mějte se fanfárově.

977 slov