Skrytá pod kapucí

32

Liam
Vee se poslední dobou chová divně. Teď, ale nemluvím o konverzaci 'čistě teoreticky', ale mluvím o něčem jiném. Kluci mi to už taky říkali. Stává se to od té doby, co jsme byli v restauraci. Dnes v noci, to ale bylo nejhorší.

Flashback
V klidu spím a najednou mě probudí výkřik. Když se podívám na hodiny, je teprve 2:18. Už si lehám, že se asi nic nestalo, ale co se stane. Co myslíte? Kdo si myslel, že nic. Správně je, že se výkřik ozval znovu. Vystřelí z postele jako namydlený blesk a utíkám za křikem. Trochu mě překvapí, ale i vyděsí, když zjistím, že křik jde z pokoje Vee. Slyším, jak za mnou běží kluci, ale na to neberu ohled a rychle otevírám dveře. Vejdu nebo spíš vyběhne do vnitř a vidím Vee, jak sedí na posteli a hlavu má zabalenou do kolen. Rychle se k ní rozběhnu a objemu jí.

,, Vee, shhhh. Copak se děje? Co je špatně?" ptal jsem s dobře znatelnou panikou v hlase. Ani se na nás nepodívala a dál plakala. Niall přišel blíž a sedl si na postel. Vzal Vee, která byla do klubíčka a posadil si jí na klín. Její hlavu si položil na hruď. Přesněji na stranu, kde má srdce. Všichni jsme byli v tichosti.

,,Nic. To bude dobrý." řekla a více se přitulila k Niallovi. Všichni jsme se na sebe podívali. Naše pohledy vypovídaly za vše, nikdo jsme jí nevěřili.

"Vee, to nic nebylo? Křičela jsi, jako by Tě na nože brali. Tak ještě jednou, co to bylo?" zeptal jsem se ještě jednou trochu přísněji.

"Jenom špatný sen." řekla a vstala. Ani se na nás nepodívala a odešla do koupelny. Znovu jsme si mezi sebou vyměnili pohledy. 

"Budeme tu na čekat nebo půjdeme spát?" zeptal se Harry trefně.

"Nevím, můžeme počkat, ale podle mě už nám dnes nic neřekne. Je to na vás pánové, jestli budete chtít, můžeme tu počkat." řekl jsem a posadil jsem se na postel.

"Za mě bych tu počkal, jestli bude v pořádku a pak můžeme kdyžtak jít spát." řekl Niall. Podíval jsem se na kluky a ti začali souhlasně kývat hlavou. Tak jsem se k nim přidal. Musím ale říct, že jsem nikdy nečekal, že by z Nialla vylezlo něco tak chytrého... Kluci napodobili mě a taky se rozesadili různě po pokoji. Niall vedle mě na postel, Zayn na sedací pytel, Harry se posadil ke stolu a Louis zůstal stát. Na Vee jsme čekali asi 15 minut. Když nás viděla, že se pořád nacházíme v pokoji, tak se lekla.

"Pane bože, kluci! Já bych už chtěla jít spát" řekla nám a vlezla si do postele.

Konec flashback

Ráno

Celou noc jsem nespal. Musel jsem přemýšlet. Nad Vee. Nemyslím si, že to byl nějaký sen, spíš bych dokonce řekl, že to byla vzpomínka. To se ale bohužel nedozvíme, pokud nám to Vee sama neřekne - což doufám, že řekne. Včera byla u psychologa a vrátila se relativně v pořádku. Právě scházím ze schodů a cítím, jak se z kuchyně line omamná vůně. Zajímalo by mě, kdo je za tím...když naše hospodyně má dnes volno a my s klukama bychom asi podpálili vilu. Tak logickým myšlením mi došlo, kdyby ne, tak by to bylo hodně špatné, no prostě mi došlo, že to musí být Vee. Vešel jsem do kuchyně a bylo jasné, že jsem měl pravdu. Jsem génius! Mám vysoké sebevědomí! Já vím!Vee ke mě byla otočená zády a pohupovala se do rytmu hudby, která hrála po celé kuchyni.

"Tak co? Lepší nálada než v noci?" zeptal jsem se. Neuvědomil jsem si, ale váhu svých slov. Došlo mi to až potom, co se tak moc lekla a shodila talíř z kuchyňské linky. Chytila se za srdce a začala zhluboka dýchat. "Promiň, já jsem Tě nechtěl vyděsit" řekl jsem a udělal na ní psí oči. Těm snad neodolá. Hihihi, neodolala.

Vee

"Fajn, odpustím ti to, ale už přestaň dělat ten pohled" řekla jsem. Do nosu mě udeřil smard, jako by se něco pálilo. Znovu jsem se rychle otočila a podívala se, co se mi pálí. Musela jsem si oddechnout. NIc se nepřipálilo, ani nedopálilo, takže dobrý.. Rychle jsem tu palačinku obrátila, když na mě znovu promluvil Liam. To už jsem ale čekala, proto jsem se nelekla.

"Copak nám vaříš dobrého?" zeptal se a nakukoval mi přes rameno.

"Palačinky." řekla jsem. "Zavoláš, prosím, ostatní?"  zeptala jsem se ho, ale jako na zavolání do kuchyně přišel Niall.

"Čichám, čichám palačinky." řekl a u toho názorně předvedl, jak čichá. Po chvíli pokračoval: "Mám Ti zavolat ostatní? Chceš ukázat, jak se to dělá?" zeptal se mě. Jenom jsem přikývla. Najednou se objevil vedle mě a začal se hrabat ve stejné skříňce, jako já jsem vytáhla pánvičku. Po chvíli se na mě otočil z hrncem a pánvičkou. Spiklenecky na mě mrkl. "Dívej se a uč se!" řekl s krutým úsměvem. V tu dobu mi začalo docházet, co asi bude následovat. "Jo a radši si zacpi uši!" řekl a podíval se na Liama. Ten chtěl něco říct, ale už ho přerušil velký rachot. Niall po chvíli přestal. Najednou se přes celý dům ozvalo.

"Niallere!!!" a dupot po schodech. Přiřítili se kluci.

"Co to mělo znamenat?!" zeptal se naštvaně Louis.

"Nic, jenom Vee dělala snídani. Palačinky." tak jsem vás potřeboval zavolat. "Nerozčilujte se." řekl a ukázal na stůl, na který jsem to stihla nachystat.

"Páni, vypadá to vážně dobře." řekl pochvalně Harry a už si chtěl začít nabírat.

"Ne, ne, ne. Moje!" Já jsem si vás sem zavolal, takže - moje!" řekl Niall a plácl Harryho přes ruku.

"To se pleteš, Nialle. Tohle je Vee, protože to uvařila ona. ne my." řekl Liam a uzavřel tím celou diskuzi. Všichni jsem si sedli a po chvíli jsem promluvila.

"Kluci, mohla bych, prosím, dnes jít s holkama ven?" zeptala jsem se stydlivě a podívala se dolů. 

"Můžeš, jenom se domluvíme na některých informacích a pak můžeš jít."

O hodinu a půl později...

Už jsem s holkama. S kluky jsem pak jenom řešila, kam půjdeme a do kdy se mám vrátit. Dopadlo to tak, že mám být doma v sedm. Teď zpátky k přítomnosti. S holkama jsme se dohodly, že půjdeme do jedné kavárny. Vcházíme dovnitř, když v tom uvidím u jednoho stolu sedět jednu mě moc dobře známou osobu.

No to snad nééé...

Ahoj, jak se máte? Moc se omluvám, že teď nevišly nějaké kapitoly, ale měla jsem toho moc. Teď se budu snažit každou neděli vydat. Můžu prozradit, že se už pomalu blížíme ke konci, ale vážně pomalu.

1084 slov