Skrytá pod kapucí

34

Vee

Sedím v mém pokoji a brečím. Po pravdě nevím, co mám dělat. Sedím a přemýšlím. Nad vším. Nad svým životem, nad rodinou, nad kamarády. Včera jsme se holkama bavily. Sice mě ten rozhovor trochu rozrušil, ale taky mi do mysli vloudil myšlenku. Celou noc se mi honilo hlavou, co mi Vincent řekl. Pokud se ptáte, co řekl, tak myslím to, že o rodině nevěděl. Nevím proč, ale mám pocit, že je to pravda. Nikdy jsem neměla z Karen dobrý pocit. Vždy mi připadalo, že schválně upozorňovala na bráchovi chyby. Proto jsem se rozhodla, že jí zavolám. Nebo přesněji, už jsem jí zavolala. Dnes ráno...

Flashback

Celou noc jsem nespala. Musela jsem přemýšlet. Stejně jsem si pořád nebyla jistá svými budoucími činy. Vzala jsem si do ruky mobil a vytočila číslo. 

,,Ano, prosím?" ozval se hlas, který jsem neslyšela už roky.

,,Ahoj Karen, tady Vee" řekla jsem.

,,J-je. A-a-ahoj Vee. J-jak se máš? Dlouho jsem Tě neviděla." řekla a ze začátku koktala.

,,Jo, to je pravda. Říkala jsem si, zda by ses nechtěla sejít? Chci se tě na něco zeptat. " řekla jsem. Doufám, že řekne, že jo, protože to vážně nechci řešit po telefonu.

"Asi bychom se mohli na někdy domluvit" řekla nejistým hlasem.

,,Tak jo, šlo by to ještě dnes? Vážně to spěchá." zeptala jsem se.

,,Dobře, tak ve tři v tý kavárně, co jsem chodila s tvojí mámou. Vždy jsme si tam povídali celé hodiny a užívali si to tam." řekla. Zdálo se mi, že to řekla úmyslně, aby mi ublížila. Ale nedávalo mi smysl proč. Vždy jsem jí brala jako tetu. Ale jestli je to všechno pravda, tak s ní končím. To se ale snad dozvím odpoledne.

Konec flashback

Od rána jsem nevylezla z pokoje, musela jsem nad tím vším přemýšlet. Po celém pokoji se ozvalo zaťukání.

,,Vee, pojď na oběd!" ozval se hlas Nialla.

,,Jooo, už jdu." zavolala jsem na něj. Když jsem vešla do jídelny, tak u stolu seděli všichni kluci a nabírali si jídlo. Po bližším prozkoumání jsem zjistila, že máme špagety. Posadila jsem se, ani jsem se nenadála, a měla plný talíř.

,,Kluci" ozvala jsem se mezi sousty.

,,Copak?" ozval se Harry. Všechny pohledy se upřely na mě.

,,Mohla bych jít ještě dneska ven? Vím, že jsem byla i včera, ale ještě si tam potřebuji něco vyřídit." řekla jsem a podívala jsem se na ně. Bylo vidět, že dost přemýšlí, ale doufám, že to dovolí.

,,A s kým půjdeš?" ptal se mě zamyšleně Louis. To zatím vypadá dobře.

,,S holkami, jako včera." řekla jsem a podívala se dolů. Teď jsem to ale pokazila, protože mi nebudou věřit. Rychle jsem svou chybu snažila napravit tím, že jsem se na ně podívala, ale to vypadalo ještě víc podezřele. Bylo vidět, že Liam chce něco říct a chce protestovat, ale díky bohu, mě Niall zachránil. Stejně ho mám nejraději. Nikdy bych jim to samozřejmě neřekla.

,,Tak jí nechce, pokud jde vážně s holkami, tak proč by nám lhala?" řekl mě i všem ostatním v místnosti. Bylo jasné, že se tím snaží poukázat na mou lež. Ostatní se k této hře taky připojili.

,,Niall má pravdu. Nech ji jít, vždyť ona by nám nelhala." řekl Zayn a zle se na mě ušklíbl. Teď už mi to bylo jasné.

"Fajn, dovolíme ti jít, ale musíš sníst celé svoje jídlo!" řekl Liam s spiklenecky na mě mrkl.

,,Fajn." povzdychla jsem si. Vážně nevím, co to se mnou je.  Kluci přikývli. Vypadali trochu překvapeně, když jsem řekla, že to zvládnu. Ale já jim musím ukázat! Podívala jsem se na to, kolik mi toho na talíři ještě zbývá, a zhrozila jsem se. Uvědomila jsem si,  že jsem nesnědla ještě ani polovinu.

,,Vee, my jdeme do obýváku, kdyby jsi něco potřebovala, volej!. A ať tě ani nenapadne to jídlo někam vyhodit!. Všechno zjistíme." řekl Louis a všichni se rozešli směrem k obýváku. Samozřejmě nezapomněli zavřít dveře, asi abych neposlouchala.

,,Ahoj Vee, kluci mě poslali, abych na tebe dohlédla, jak jíš." řekla hospodyně a posadila se naproti mě. 

To si kluci myslí, že potřebuji chůvu?

Harry 

,,Já ji nevěřím!" řekl Niall, hned jak se zavřeli dveře obýváku. Všichni jsme se posadili.

,,To nikdo, Nialle. To nikdo." odpověděl jsem mu. Je to divné, protože chápu, že si chtěli popovídat včera, ale i dnes? Jasně, nejsem holka, takže nemám tu přehnanou potřebu si s někým povídat, ale i tak mi to přijde trošku moc.

,,Něco mi na tom nesedí." ozval se do ticha Zayn.

,,Jako by jsi mi mluvil z duše." řekl Louis. Liam celou dobu mlčel, což je u něj dost neobvyklé. Je to totiž takový daddy skupiny.

,,Co tedy uděláme? Protože já nemám žádný nápad. A teď mám takový pocit, že kdybychom ji nepustili, tak by byla schopná i utéct." připomněl jsem hlavní otázku.

,,Zayn má pravdu. Taky jsem z toho takový pocit měl." řekl Liam.

,,Třeba když jí pustíme, tak nám to pak řekne sama. Ale všichni musíme uznat, že bylo vidět, že jí na tom vážně záleží. Ale kdo ví? Já jsem proto, abychom ji pustili, ale s tím, že nám pak řekne, kde byla a co dělala. Protože o ní potřebujeme něco vědět." poprvé se ozval Liam.

,,Souhlasím" řekl jsem a od kluků se taky začali ozývat také souhlasné odpovědi. Po tom už šel Liam říct Vee naše rozhodnutí.

Snad zjistíme pravdu.

Ahojky, tak je tady nová kapitola, vím, že po vážně dlouhé době, ale vůbec mi nešlo psát. Další kapitola bude snad příští týden, ale nic neslibuji. Pomalu ale jistě se začínají  odkrývat tajemství a také se pomalu, ale jistě blížíme ke konci. 

Snad se vám tato kapitola líbila a budu moc ráda za jakýkoli názor a hvězdičku. 

Ahoj u dalšího dílu.

911 slov