Who's next?

Prolog ;)

Seděla jsem vedle svého bratra Louise ve třídě a opakovala jsem si výpisky z minulé hodiny. Právě jste měli mít matiku na kterou jsem naprosté dřevo. Dřívě mi písemky počítal Louis, protože jsme měli stejné zadání, ale od té doby, co máme profesora Stylese, to se mnou jde z kopce. Louis stihne vypočítat pouze svůj příklad a na můj mu nezbydou mozkové buňky, jak on sám tvrdí. Zazvonilo a přímo se zvoněním přišel i pan Styles. Jeho vzhled všem dívkám bral dech, ale on o žádnou nezavadil pohledem. Nikdxy se na ně nedíval jinak, než jako na studentky. Nikdy.

"Louise Tomlinson k tabuli," roznesl se třídou jeho chraplavý hlas a já zbělala v obličeji. Je zle.

_________________________________________________________________________________

Jak jste si jistě všimli, jmenuji se Louise Tomlinson a mám bratra, který se jmenuje Louis. Jsme dvojčata. Ano, moji rodiče byli velmi vynálezaví při výběru jmen. Mě i Louisovi je 18 a oba máme modré oči. Vlastně jsme si hodně podobní, až na to, že mám plnější rty než on a dlouhé téměř blonďaté vlasy.  Louis je typický rebel a hlavně hvězda naší školy. Je kapitán místního fotbalového týmu a všechny holky po něm slintají. Po něm a po Stylesovi. Já jsem oproti němu šedá myš, která má - tedy měla - jednu kamarádku. Když Styles nastoupil na místo naší minulé profesorky odstěhovala se pryč z města. Nevím proč, neřekla mi to.

_________________________________________________________________________________

"Pane profesore, já chci být zkoušený!" postavil se můj vedle mě můj bratr ve snaze mě zachránit. "Slečno Tomlinson, chcete písemnou žádost?" zeptal se arogantně a já se neochotně zvedla ze židle. Pomalým krokem jsem se z poslední lavice došourala až k tabuli a vzala si do ruky křídu. Čekala jsem až začne diktovat a poté jsem si začala psát čísla a písmena. "Čeho je to rovnice?" zeptal se nezujatě a dál se díval z okna. Louis mmi rukama ukázal hodně divný kruk a já přemýšlela, co v mém sešitě připomínalo, to co ukazoval. "Elipsa?" zeptala jsem se tiše a on se na mě se zvednutým obočím otočil. "Ptáte se mě?" zvýšil hlas a já pouze zakývala hlavou ze strany na stravu. "Omlouvám se," špitla jsem, "je to rovnice elipsy." Promluvila jsem, ale nepodívala jsem se mu do očí. "Správně," usadil se na židli a pozoroval mě. "Na co čekáte? Počítejte!" Znovu ten arogantní a sexy hlas. Otočila jsem se čelem k tabuli a pozorovala jsem čísla a písmena, které mi nic neříkali. Nevěděla jsem nic. Ani co je m a n. Byla jsem v háji...

Kratší část na úvod. Budu ráda, když to někdo bude číst a řeknete o story svým známým ;)
1+ komentář? Šlo by to?

Dedicated úžasné Lence, které děkuji za úžasná cover (a název) :D :* Díky :))

Díky, Dee xx