Who's next?

8.

Jakmile jsme oba vstoupili do hotelového pokoje, kde jsem s ním měla strávit ještě pěknou řádku dnů, zavřel se v pokoji a zamkl za sebou. Zmateně a mírně naštavně jsem rozhodila rukama a odešla do obýváku. Chvíli jsem tam pouze seděla a doufala jsem, že z pokoje vyleze a budeme si třeba povídat anebo spolu koukat na tu spropadenou televizi, kde nerozumím ani slovu, ale on ne. Seděla jsem na gauči již hodinu, kdy jsem se vytočila a odešla jsem z pokoje. Vše jsem udělala v tichosti, aby o tom neměl ani ponětí a vydala jsem se na místo, kam jsem dnes chtěla jít celý den, ale Harry mě tam nevzal. Eiffelova věž. Tedy, on mě k ní vzal, ale nevzal mě na ni.

Výtah cinkl na znamení, že jsem na místě a já vyšla přímo k recepci. Stál tam mladý kluk, možná o pár let starší než já, ale stále mladší než Styles a široce se na mě usmíval. "Ahoj?" pozdravila jsem a on se ještě víc doširoka usmál. "Ahoj, můžu ti nějak pomoci?" zeptal se plynulou angličtinou a já si odechla. "Určitě, potřebuju od tebe dvě věci." Usmála jsem se na něj a podala jsem mu papír, který jsem vzala z pokoje. "Napiš mi prosím na ten papír, jak se dostanu k Eiffelově věži." Papír si odemě vzal a začal na něj psát všechny cesty, kudy mám jít a vedle mi nakresil i menší obrázek. "Děkuju moc." Usmála jsem se, když jsem si brala papír do rukou. "A ta druhá věc?" zeptal se a mírně se ke mě naklonil. "Ten muž, co je tu se mnou. Nesmí se dozvědět, kam jsem šla." Zašeptala jsem, když jsem se k němu i já naklonila. "Tak to je dobře, že to vím jen já." Také zašeptal a já s pohledem do jeho očí přikývla. "Nechceš doprovod?" zeptal se, když jsme se opět narovnali. "Teď končím, tak mě napadlo, že tě doprovodím, aby jsi se náhodou neztratila." Měl krásný úsměv a byl moc milý. Pouze jsem kývla, on si sundal vestičku, kterou na sobě měl, nasadil si koženou bundu, obešel pult a přišel ke mě. "Jsem Joe," podal mi ruku a já ji přijala.

"Dobře, to stačí. Už mě z toho smíchu bolí břicho." Přiznala jsem, když jsme se stále smáli. Ani nevím, co nás rozesmálo, ale stálo to za to. Konečně jsem totiž z hlavy vypustila Stylese. "Dobře, čas na vážné téma." Pronesl a mrkl na mě. "Začínám," křikla jsem a ruce vymrštila do vzduchu. Lehce jsem Joa praštila do ramene a to u nás vyvolalo dalšíí záchvat smíchu.

Stáli jsme nahoře na věži a užívali si ten krásný výhled. "Líbí se ti tu?" zeptal se poté, co okolo mě omotal jeho paže. "Je to nádhera. Konečně chápu, proč to tu má Louis tak moc rád." Přiznala jsem a on uznale přikývl. "Vyfotíš mě?" zeptala jsem se ho a podala jsem mu můj mobil. Udělal několik mých snímků a potém mi mobil vrátil. Projela jsem všechny fotky a nakonec jsem jednu poslala mamce a jednu Louisovi. Nečekala jsem na odpověď a poté jsem mobil uklidila zpět do kapsy. "Měli bychom jít, už je pozdě." Joe pouze přikývl a my se vydali dolů a poté zpět na hotel.

"Moc jsem si to s tebou dnes užil. Děkuji, že jsi mi dovolila jít s tebou." Řekl Joe, když jsme vztoupili do loby. "I já jsem si to užila." Přiznala jsem a nechala ho, ať své rty přitiskne na mou tvář. Lehce jsem se začervenala, popřála mu dobrou noc a vydala se k výtahu. Jakmile jsem ale udělala třetí krok, někdo se přede mě postavil.

*Pohled profesor Styles*

Přišli jsme na hotel a já se ihned zamknul v pokoji. Byl jsem zmatený z toho, co ta holka se mnou udělala. Nikdy mě žádná nesebrala tak jako ona. Žádná. Dlouhou dobu jsem poze seděl na posteli a obímal polštář, na kterém byla její vůně. Pořád se mi v hlavě přehrávala ta chvíle, kdy řekla Miluju tě a nebylo to mířeno na mě.

Jakmile jsem se po nějaké době uklidnil, odemkl jsem dveře od pokoje a přešel jsem pouze v teplákách do obýváku, kde jsem čekal, že bude. Nebyla. Hledal jsem ji všude, ale nikde ani zmíňka o tom, že by se mnou přišla z venku. Rychle jsem na sebe natáhl staré a vytahané triko a běžel jsem do loby. Doufal jsem, že šla tam anebo že někdo bude vědět, kam šla. Nikdo o ni nic nevěděl. Žena, která nyní měla službu zde nebyla když odcházela a celkově se personál během třech dvou hodin vyměnil. Plný strachu jsem se posadil na jedno z křesílek a čekal jsem. Čekal jsem a doufal, že se vrátí.

Bylo již téměř osm hodin a já stále pochodoval po loby. Recepční mi již několikrát řekla ať se uklidním anebo odejdu do svého pokoje, ale já ji ignoroval. V tu chvíli, kdy jsem ji toužil říct něco opravdu hnusného se otevřely dveře a do místnosti vztoupila ona s širokým úsměvem a lehce červenýma tvářema. Zapomněl jsem, jak se dýchá, mluví a hlavně, co jsem chtěl. Moje oči byli pouze na ni a její na muži, kteří s ní přišel. Koukal jsem na ně a cítil jsem nepříjemný pocit, který byl ve mě vyvolán. To je žárlivost, idiote. ozvala se hlava a pocit se ještě znásobil, když se jeho rty dotkly její tváře. Něco mu řekla a poté se vydala k výtahu. To byla moje šance. Postavil jsem se před ní a ona se zmateně zastavila a koukala na mě těma svýma modrýma zmatenýma očima. "Harry," zašeptala, obešla mě a nastoupila rychle do výtahu, který musel teď někdy přijet. Myslím, že jsem se u oběda mýlil. Nedostávám se ji pod kůži ani do srdce. Vzdaluji se ji.

*Pohled Louise*

Co si o sobě myslí? Že mi vleze do cesty a já se z něho posadím na zadek? Ne. Vešla jsem do pokoje a tískla za sebou dveřmi. Byla jsem na něj naštavná a on byl očividně naštavný na mě. On ale neměl důvod. Kdyby se nechoval jako malé dítě, ale jako dospělý muž, tak jsem strávila odpoledne s ním a ne s Joem. Začala jsem si svlékat bundu, když do místnosti vtrhl Harry a rychle mě objal. Nechala jsem ruce spadnuté podél těla a čekala jsem až se odtáhne. Obejmi ho! Víš, že to chceš! přímo na mě ječela moje hlava, ale já nereagovala. Byla jsem na něj tak moc naštvaná, že jsem se bála i nadechnout jen abych mu nedala zmanení, že je to příjemné. "Skončil jsi?" zeptala jsem se po nějaké době, kdy už jsem nemohla poslouchat mou hlavu. Pomalu mě pustil a odstoupil odemě krok. Jeho oči byli unavené, smutné a zmatené. Nemohla jsem se na něj dívat, proto jsem vstoupila do pokoje a zavřela za sebou dveře.

"Lou? Zvoní ti mobil! Už asi po sedmé!" křikl na mě Styles a já neochotně vylezla z pokoje. Četla jsem si svou oblíbenou knihu, proto jsem ignorovala vše, ale jeho hlas a bouchání na dveře se již nedalo poslouchat. Prudce jsem otevřela dveře a vzala si od něj můj mobil. Unknown Number. Zmateně jsem se dívala na svůj telefon a poté jsem hovor přilala se slovy "Tomlinson,"

"Ahoj Lou. To jsem já, tvůj otec." Promluvil mužský hlas a mě se zasekl dech v krku.
"Myslím, že jste si spletl číslo. Jsmenuji se Anabelle. Je mi líto, pane." Zašeptala jsem zlomeně a cítila jsem, jak se mi plní oči slzama. Tak strašně dlouho jsem toužila potom, aby mi zavolal, napsal anebo se aspoň ukázal a teď, když se to děje o to nestojím.
"Vím moc dobře, že jsi to ty Louise. Je mi skutečně moc líto, že jsem odešel. Mrzí mě to." Promluvil a jeho hlas zněl zloměně.
"Jak jsem řekla. Spletl jste si číslo. Je mi líto pane. Neměl by jste mě znovu kontaktovat." Řekla jsem pevně a ukončila jsem hovor. Viděla jsem na Harrym, jak je zmatený, ale já byla víc. Rychle jsem vytočila číslo jediného člověka, kterému jsem mohla věřit.

"Lou? Co se děje?" zeptal se zmateně a já v sobě již neudržela vzlyk. Sesunula jsem se na podlahu a poslouchala jsem jen jeho hlas. Styles seděl vedle mě a obímal mě kolem pasu. Nic neříkal, jen mě držel.
"Volal mi táta," promluvila jsem po chvíli a slyšela jsem, jak Louis zalapal po dechu a cítila, jak se Harry napnul.
"Jsi v pohodě?" zeptal se a já se zhluboka nadechla.
"Budu," řekla jsem. Ještě chvíli jsme si poté povídali a já poté hovor ukončila se slovy Dobrou noc. Dnešek byl příliž dlouhý den a já nechtěla udělat nic jiného, než zavřít oči a jít spát.

Ani nevím jak, ale nejednou mi hlava byla opřena o Harryho hruď, samovolně se mi zavřely oči a já ignorovala všechny zvuky kolem sebe. Všechny až na jeho srdce, které hlasitě a silně tlouklo. "Mám tě ráda," zamumla jsem a poté se nechala unášet sny.

Konečně jsem napsala část, se kterou jsem i spokojená. Plus, mínus.
Doufám, že mi odpustíte chyby, které se v textu vyskytnou a pochopíte, co tím měl básník na mysli.
Musím se vám pochlubit! Moje maminka začala číst moje příběhy na wattpadu, ale i ty, které se mi válí v počítači a nutí mě psát nové části! Miluj tě ji, protože já ji miluju taky!
Vote i komentáře mě potěší! Skutečně moc a víc, než si dokážete představit.
Chtěla bych vás pořádat, zda se alespoň pokusíte o to, dát do víkendu 500+ přečtení! Udělali by jste mi nesmírnou radost!

Díky, Dee xx