Who's next?

3.

Ráno jsem se probudila odpočatá a vyčerpaná zároveň. Nevím, jak je to možné, ale je to tak. Vylezla jsem z postele, pokusila jsem ze sebe udělat aspoň částečného člověka a poté jsem se vydala do kuchyně. "Dobré ráno," pronesla jsem automaticky, i když v kuchyni nikdo nebyl. S povzdechem jsem si vzala jablko a podívala se z okna.

Jakmile jsem dojedla jablko a převlékla se do sportovního oblečení, jsem se vydala ze dveří ven s úmyslem si jít zaběhat. S nádechem a úsměvem jsem si vlasy sepla do vysokého culíku a rozběhla jsem se tam, kam mě nohy nesly. Neběhala jsem dlouho, jelikož mi cestu zastoupil vysoký muž. Styles. "Dobrý den," promluvila jsem nervózně a udýchaně. Čekala jsem, jestli něco řekne, ale když se tak nestalo, tak jsem ho objehla a utíkala jsem dál. Nezajímal mě, byl to pouze můj sexy profesor, které mě políbil. Znělo to divně pouze mě? Moje nohy mě automaticky donesly domů a následně do sprchy. Bylo to příjemné a já jsem si dokázala představit strávit zde svůj den, ale byl čas dělat i něco jiného. Jakmile jsem byla téměř oblečená, ozval se zvonek u dveří a já tam tedy s trikem v ruce přešla. Ještě než jsem dveře otevřela jsem ho na sebe navlíkla a poté jsem dveře otevřela.

"Co tu děláte?" zeptala jsem se ho, když jsem ho spatřila. "Něco ti nesu," zachraptěl a následně si odkašlal. "Tak mi to dejte a odejděte." Pokrčila jsem rameny a natáhla jsem k Stylesovi ruku. Jakmile viděl, že nedržím dveře, vzal mě přes jedno rameno a vešel do našeho domu. "Pustě mě na zem! Co si myslíte, že děláte?" bušila jsem pěstičkami do jeho pevných zad, ale s ním to nic nedělalo. Položil mě na gauč a sám si sedl vedle mě. "Co chcete?" zeptala jsem se ho. Bylo mi protivné mu vykat, když vypadal tak maximálně na 25, ale neměla jsem na výběr. Je to můj učitel. "Chci si promluvit," řekl do mého krku díky tomu, že si svou hlavu položil na mé rameno. "Nemám zájem," řekla jsem pevným hlasem, i když jsem se uvnitř celá chvěla. Nevěděla jsem, jak to dělá, ale dělal to sakra dobře. "Todle sis u mě včera nechala," podal mi do rukou můj blok a já v něm automaticky začala listovat. Každá kresba osoby, která v něm byla mě nějak zaujala. Ať už povahou, vzhledem anebo něčím jiným. Očima jsem se zastavila na chlapci mého věku. Zayn Malik. Je to Louisův kamarád již od školky, ale již dlouho jsem ho neviděla. Prostě jako by se po něm slehla zem. Zmizel a ani Louis nevěděl, kde je. S povzdechem jsem blok opět zavřela a zamračila jsem se na Stylese, který stále okupoval mé rameno. "Měl by jste jít," řekla jsem a pokusila se vstát. Marně, stáhl si mě na jeho klín a omotal okolo mě jeho ruce. "Louise," zašeptal, ale tak nějak jinak. Jinak, než by jste čekali, že bude šeptat. "Co chcete? Udělám cokoliv, jen prosím, odejděte." Řekla jsem téměř plačivě a cítila jsem, jak jeho tělo stuhlo. "Cokoliv?" optal se a já pouze přikývla. Jeho rty přitiskl na mou tvář a poté je přesunul k mému uchu. "Buď moje," šeptl a já měla pocit, že se ho již nikdy nezbavím. "Dobře, můžete zůstat." Vykoktala jsem, prudce jsem se z něj zvedla a odešla jsem do kuchyně. Být jeho? Já? Raději ne.

Styles tu již byl tři hodiny. Nemluvila jsem s ním, pouze jsem všude uklízela, i když bylo uklizeno. Dělala jsem všechno pro to, abych s ním nemusela komunikovat. "Louise?" ozval se z obýváku, kde seděl. Po dlouhém uvažování jsem za ním přišla a pohledem jsem ho vyzvala k řeči. "Odjeď se mnou," zašeptal a chytil mě za ruku. Chtěla jsem mu ji vytrhnout, ale nešlo to. Pouze jsem pokývala hlavou ze strany na stranu a poté jsem sklopila pohled. Nehodlala jsem s ním mluvit. Ne teď a ještě si rozmyslím, jestli vůbec někdy. "Stejně se mnou odjedeš," šeptl mi do ucha, když se postavil a přešel ke mě. Zvedl mi hlavu, dal mi polibek na rty a odešel. Dámy a pánové, Styles opustil můj dům! Konečně!

V neděli brzy přišel Louis a asi hodinu po něm mamka. Byla jako vyměněná, ale tak nějak dobře. Byla šťastnější, veselejší.

"Jak se jmenuje?" zeptala jsem se mamky, když jsme spolu chystaly večeři a já si všimla fialového místa na jejím krku. "Kdo?" zeptala se s úsměvem a já jsem se široce usmála. "Tvůj přítel," mrkla jsem na ni a ukázala na svůj krk, kde ona měla cucflek. Viděla jsem na ní, jak je nervózní. "Přeju ti to," mrkla jsem na ni a začala jsem nandavat jídlo na talíře.

"Lou, už jsi taky slyšela, že Styles plánuje nějaký čtrnácti denní výlet bůh ví kam?" zeptal se mě Loui a mě zaskočila voda, kterou jsem pila. On to myslel vážně. "Nikam nejedu," pokrčila jsem rameny, ale to už se oba do mě pustili s tím, že pojedu. Sakra, já ale nechci jet.

Bylo pondělí, což je už samo o sobě hrozné. Ale ještě horší bylo to, že jsem nyní měla matiku a poté ještě jednu, protože učitelka chybí. Nechci v jeho blízkosti strávit ani minutu, ale ja to tak vydím bude těch minut více.

Jakmile Styles vešel do třídy, pouze mávlul abychom se usadili a dvou dívkám v první lavici šoupl do rukou štos papírů. "Rozdat, podle jména." Řekl, usmál se na ně a sám se posadil na stůl. Proč by za něj, že ano? Dívky na můj stůl položili pouze jeden papír, můj test z minulé hodiny, ale žádný jiný. "Pane profesore?" přihlásila jsem se a on kývl, abych začala mluvit. "Nedostala jsem jeden z papírů," řekla jsem pevným hlasem, ale nepodívala jsem se na něj. Koukala jsem vedle něj. "Och, pojďte se mnou. Asi jsem jej nechal v kabinetě." Pokrčil rameny, vstal a počkal až k němu dojdu. Že já blbá něco říkala.

Jakmile jsme byli v jeho kabinetě, opět jeho rty přitiskl na ty mé. Nešlo jej odstrčit, jako by každý můj pokus byl někým třetím zmařen ještě dřív, než byl vykonán.

"Jsem rád, že pojedeš," promluvil, když mi do ruky vložil papíry. Paříž, stálo na nich. "Kvůli vám to nedělám." Řekla jsem nekompromisně a vydala jsem se do třídy. Čtrnáct dní se Stylesem v Paříži. To bude katastrofa.

Další díl. Mám pocit, že píšu naprosté blbosti, ale co nadělám. Doufám, že se vám díl líbí a přidáte mi k němu nějaké vote a komentřáře. Děkuji moc
Omlouvám se za chyby :)

Díky, Dee xx