Who's next?

5.

Bylo odpoledne a já se procházela po parku. Chtěla jsem si vychutnat krásné počasí, které se v Londýně objevilo a ničím se neneechat rušit. Po nějaké době jsem se posadila na lavičku nedaleko rybníčku, který tu byl a nechala jsem slunce, aby se vlévalo do mé kůže. Měla jsem na sobě normální oblečení - černé skinny jeans a třičko. Vlastně jsem byla oblečená jako styles, ale neměla jsem na sobě sako, které tak rád nosí.

"Ahoj Lou," ozvalo se vedle mě a já sebou polekaně trhla. "Dobrý," promluvila jsem a dál se soustředila na rybník před sebou. "Prosím, tykej mi. Aspoň, když budeme někde sami. Je mi 26, což není takový rozdíl." Promluvil a já se na něj podívala. "Ale proč? Já to nechápu." - "Taky to nechápu." Zašeptal a dal mi pramínek vlasů za ucho. Teprve teď jsem si všimla jeho paže, která byla pokryta tetováním. Ať už křížek, kotva anebo nádherná loď. Musela jsem na jeho paži koukat asi delší dobu, jelikož si toho všimnul. "Lou?" zeptal se a já jsem sebou opět polekaně cukla. "Prosím, pojeď se mnou do té Francie. Slibuji ti, že potom tě nechám být, když budeš chtít, ale dej mi prosím dva týdny. Mám tě opravdu rád." Pouze jsem kývla hlavou a on odešel. Koukala jsem na jeho svalnatá záda, která se každým krokem pohybovala. Byl sexy, i když jsem si to nechtěla přiznat.

Přišla jsem domů a všem řekla, že do Francie nakonec pojedu. Odůvodnila jsem to se slovy, že jsem tam vždy chtěla a nikdy jsem tam nebyla. Louis byl z toho trochu sklamaný, ale nakonec souhlasil. Věděla jsem že bude. Je to totiž nejlepší brácha na světě.

Dny utíkali rychle a od odjezdu se blížil. Mamka byla jako posednutá tím, že pojedu do samotného srdce Francie a každou volnou chvíli mi kupovala nějaké oblečení. Dokonce mi koupila i nové plavky, které tam stejně nevyužiji, ale who cares? Pomalu jsem si začínala balit. Už nyní jsem věděla, že to nebudu stíhat.

Den odjezdu/odletu

Mamka mě vysadila u školy, kde jsem se měla sejít se Stylesem a poté odvezla Louise na letiště. Všichni studenti letěli letadlem, ale jen já a Styles jsme si výlet udělali na trajektu a v autě. Nepřekáželo mi to. Vždy jsem trajektem někam chtěla vyrazit a letadla stejně nemám v lásce. Byla jsem moc ráda, že to navrhl.

Po chvíli u mě zastavil černý RR a z něj vystoupil sexy Styles. Na sobě měl tradičně černé kalhoty a bílé triko, které bylo průhledné, takže jsem mohla vidět, že má na své hrudi několik tetování. Zalapala jsem po dechu. Byl neodolatelný a to mi vadilo. Nemůžu nad ním takto přemýšlet, když je to můj učitel. Prostě nesmím. Styles, tedy Harry jak mi prozradil web naší školy, protože jsem neměla o jeho jméně ani ponětí, mi naložil kufry do kufru auta a já si mezitím přisedla na místo spolujezdce. Děsilo mě, že jsme oblečení stejně, dokonce i šátek ve vlasech máme stejný. Ale ještě víc mě děsilo to, jak on byl uvolnění a šťastný. Jeho obliček vykazoval známky štěstí jako by jel někam s ženou, kterou miluje, kterou si plánuje vzít a mít s ní budoucnost (sakra -_- slovo budoucnost mi vážně dalo zabrat -_-). Když jsme byli u trajektu, Harry zaparkoval auto, vyndal naše kufry, zamknul auto a vydali jsme se k trajektu.

"Jak budeme cestovat ve Francii?" zeptala jsem se, když jsme spolu seděli na lavičce a vedle nás byli naše tašky. "Kámoš na nás počká a odveze nás do Paříže. Za dva týdny nás zase odveze sem," řekl a chytil mě za ruku. Chtěla jsem ji vyvléknout, ale něco mi říkalo, abych ho i já chytila. A já to něco chtěla poslechnout.

"Liame! Kámo!" výtal se Harry s přitažlivým mužem, na kterém mi uvízl zrak. "Nazdar idiote," také se s ním přivítal a já nevěděla na koho se mám dívat jako první. Oba byli tak uvolnění a působili tak mladě, že jsem si s nimi dokázala vycházet. Ne jako Styles, když je za katedrou. "A kdo je tadle kočka, co je oblečená jako ty až mě to děsí?" zeptal se a  Styles okolo mého pasu ihned omotal svou ruku. "To je Louise, moje přítelkyně. Lou, todle je Liam. Můj dobrý kámoš." Chtěla jsem něco namítnout, ale pouze jsem se kousla do jazyku a potřásla si s Liamem rukou. Harry opět uložil naše zavazadla do kufru auta a já se mezitím usadila na zadní sedadlo vozu. Harry si sedl ke svému kamarádovi do předu a o něčem se bavili. Nechtěla jsem poslouchat, ale když padlo moje jméno tak se to prostě nedalo. "Kolik je Louise?" zeptal se Liam a Harry se na chvíli zamyslel. "Osmnáct," promluvil po chvíli a mě zarazilo, že to ví. "Jak dlouho se znáte?" pokračoval ve vyptávání a já stále předstírala, že je neposlouchám. "Od října, takže už pár měsíců." No jo. Známe si již pěknou řádku měsíců. Dohromady sedm, jelikož je dnes 15. 4.. Rychle to utíká. "Ví to o tobě?" zeptal se Liam čímž upoutal mou pozornost ještě víc. "Ne," zakroutil hlavou, "to by ji jen ublížilo." Promluvil Harry chraptivě a poté se na mě podíval. Stále jsem se dívala z okna, takže mu to ani nemohlo být nápadné. "Lou, tak co zatím na to říkáš?" zeptal se mě Harry, když se mě nepatrně dotknul. "Hmm," dělala jsem, že přemýšlím, "asi ti odpustím způsob, jakým jsi mě sem dostal." Pokrčila jsem rameny a znovu jsem se podívala z okna. Věděla jsem, že se již blížíme k místu, protože doprava začala houstnout.

Přišli jsme k recepci a Harry se začal vybavovat s recepční plynulou francouštinou. Koukala jsem na něj jistě s otevřenými ústy, protože jediné, co jsem rozuměla bylo v překladu Dobrý den a Harry Styles. Nechci nic říkat, ale bylo toho jistě málo. "Merci," zahraptěl, chytnul mě za ruku a táhnul mě k výtahu, který nás poté odvezl až do patra, kde byl náš pokoj. SPOLEČNÝ POKOJ! Sakra"

LENKO! KDO JE PANÍ? :O :D #likeaboss

Tak jo, teprve tady začíná skutečná poznámka autora. Doufám, že jste nejvíc happy na světě, protože jsem dnes přidala již druhý díl! To je přesně o dva díly víc než jsem měla v plánu! Yay!  Zjistila jsem, že mi již chybí škola (ne chybí jako chybí, ale gramatika mi začala slábnout -_-)! Slovo budoucnost jsem napsala až na potřetí a hledala jsem si nějaké slova i na netu! Je to se mnou zlé :( Tím pádem se vám hluboce a ještě hloubš omlouvám za chyby.
Prosila bych si nějaký krásný komentář, který mi udělá radost a nějaké to vote #thebestpeople

Díky, Dee xx