Who's next?

14.

*Pohled profesor Styles*

Jakmile jsem spatřil její nehybnou ruku, měl jsem pocit, že se mi zastavilo srdce. Rychle jsem přispěchal k hluboké vaně, ve které ležela, a přiklekl jsem si k ní. Srdce jsem cítil až v uších a slzy se  mi tlačily do očí. V rychlosti jsem se naklonil nad její tělo a viděl jsem něco, co mi způsobilo radost.

Louise ležela ve vaně, přikrytá ručníkem a v ruce svírala mojí mikinu. Její slzy byly zaschnuté na jejích tvářích a její rty byly lehce pootevřené. Spala. Sladce a krásně. S nádechem jsem ji dal polibek na čelo a poté jsem ji zvedl do své náruče. Jakmile ucítila moje teplo, přitulila se ke mě. Hlavu si zabořila mezi mé rameno a krk a dlouze si povzdechla. Opatrně jsem ji donesl až do ložnice, kde jsem ji uložil na velkou postel. "Miluju tě," šeptl jsem, než jsem vstal a odešel zavřít dveře.

*Pohled Louise*

Ráno jsem se probudila v měkké posteli, v obětí toho nejlepšího muže, který pro mě nyní může existovat. Vedle Harryho. Nevím, jak jsem se sem dostala, když si pamatuji, že jsem usnula ve vaně, v zamčené koupelně. S povzdechem jsem začala vylézat z postele a pomalu jsem si začala balit. Ať už jsem chtěla anebo ne, ale nyní to byl náš poslední den tady. Bohužel je to pravda a zítra nás v půl deváté ráno vyzvedne Liam a Sophia. Zítra. Den, který jsem nechtěla. Den, který neměl tak brzy přijít.

Uložila jsem poslední tričko, které jsem si neplánovala v následují době vzít na sebe, když se okolo mě omotaly dvě pevné paže. "Lou," zašeptal Harry a dal mi polibek na tvář. "Harry," šeptla jsem stejným hlasem a opřela jsem si hlavu o jeho rameno. Bylo mi dobře. Skutečně. Lépe než bych kdy čekala, že se budu mít se svým učitelem, tedy s majitelem společnosti. "Půjdeme na snídani?" zeptal se mě a já jsem pouze přikývla. Nechtěla jsem kazit tento moment slovy. Bylo to zbytečné.

Seděli jsme v restauraci, kde jsme byli i první den. Náš první den tady, náš poslední den tady. Nevím, zda to tak Harry plánoval, ale rozhodně je to romantické gesto. Gesto, které by dělat neměl.

Po snídani jsme se vydali pouze se projít. Procházeli jsme se po místech, kde jsme již byli, ale i po místech, kde jsme nebyli. Nyní jsme stáli u Eiffelovi věže a pozorovali ji. Stáli jsme na místě, kde mi Harry poprvé řekl, že mě miluje. Řekl anebo naznačil. Každopádně se vyslovil. "Počkej tady," šeptl mi do ucha, pustil mé tělo z jeho obětí a odešel. Stále jsem očima vysela na ocelové krásce a poslouchala jsem místní umělce, kteří hráli své zamilované písně kousek ode mě. Bylo to krásné, romantické a nové. S hlubokým nádechem jsem se chtěla otočit a začít hledat Harryho vysokou postavu, když dal před můj obličej někdo nádherné růže. Ihned jsem se otočila na osobu, která mi je darovala a přitiskla jsem své rty na jeho tvář. "Děkuju," zašeptala jsem se slzami v očích a převzala jsem si dvě červené růže spolu s jednou bílou. "Zasloužíš si velkou lásku,"  šeptla jsem sama pro sebe a zbořila jsem nos do jejích okvětních lístků. Harry využil mé skloněné hlavy a přiložil jeho plné rty na mé čelo, které nebylo pokryto vlasy jako tomu bývá v jiných dnech. "Dnes ti to moc sluší," řekl, ale své rty neodděloval  od mého čela. Stydlivě jsem sklopila hlavu k zemi a nechala červeň, aby se mi rozlila do tváří, jako tomu bývá pokaždé, kdy mi složí lichotku, pochvalu anebo prostě něco udělá. "Když se červenáš, jsi nejhezčí." Pozvedl mi mou hlavu a následně přiložil své rty jemně k těm mým.

*Pohled profesor Styles*

Jemně jsem přiložil své rty na ty její a čekal jsem, že se odtáhne. Vím, že ji mrzí, že jsem ji pravdu neřekl já, nýbrž Liam, ale já jsem ji to chtěl říct. Pomalu jsem se od ní odtáhl a prohlédl jsem si její tvář. Byla tak krásná, jemná, drobná a byla moje. Ještě jeden den byla moje, než bude mezi námi konec. Kdykoliv jsem na to pouze pomyslel, srdce mi začalo tepat nepříjemným tempem. Jako by se chtělo rozpadnout a tato informace mu to měla umožnit. "Miluju tě," řekl jsem odhodlaně, když jsem spojil svůj pohled s tím jejím. Věděl jsem, že mi to neřekne na zpět, ale musel jsem ji to říct. Musel jsem ji ujistit, že je moje láska skutečná a že ji budu milovat kdekoliv budeme. Paříž. Londýn. Anebo na příklad New York City. Bylo mi jedno, kde bychom byli, hlavně, že bych byl s ní. Její rty se pootevřeli, jako by mi chtěla něco říct, ale opět je zavřela. Tento pohyb opakovala několikrát, než se postavila na špičky a své rty přiložila k mému uchu. Zamrzl jsem na místě. Bál jsem se toho, co mi chce říct. Co když se mi vysměje? Co když pro ni nic neznamenám? Co když pro ni nic neznamenala naše společná noc? Měl jsem hlavu plnou otázek, které zničila pouhými třemi slovy. "Taky tě miluju," šeptla a dala mi lehký polibek pod ucho, do kterého mi sdělila tu nejkrásnější informaci. "Vážně?" zeptal jsem se.

*Pohled Louise*

"Vážně?" zeptal se, když jsem se postavila zpět na ploché nohy. Byla jsem sama překvapená, že jsem mu moje city přiznala, ale ještě víc jsem byla překvapená, že je netoužím vzít zpět. "Miluju tě," řekla jsem mnohem jistěji a nechala jsem ho, aby mě zvedl do vzduchu a následně se se mnou zatočil. "Bože, Louise, tak strašně dlouho jsem čekal na to až to řekneš. Miluju tě, slyšíš?" zeptal se mě se smíchem a já se zmohla jen na to, abych mu svůj nos zavrtala do jeho ramena. Vůně, která mi ihned zamotala smysli se jisto jistě stala mou nejoblíbenější. Znovu. A znovu.

Naxtaři! Dnešní část měla být mnohem delší, ale co budeme povídat - dokud nebudu mít vlastní počítač nikdy to nebude ono.. Další část bude - no, těžko o tom spekulovat, ale pokusím se co nejdříve (možná dám na radu Lenky a něco vysmolím na mobilu - neslibuji)

Komentáře i vote mě potěší - really!

Omlouvám se za délky, chyby, atd.. Však vy víte ;)

Jste nejlepší!

Díky, Dee xx