Who's next?

13.

Ležela jsem na zádech a snažila jsem se ignorovat pálivé slzy, které se chtěly dostat napovrch. 'Proč jsem to vlastně udělala? Proč teď, když vím, že je za pár dnů mezi námi konec? Jsem pitomá,' vyčítala jsem sama sobě a ignorovala jsem Harryho, který se vracel z koupelny. Pouze jsem přes sebe přehodila deku a otočila se na bok. Pohyb, který jsem udělala, vyvolal v mém podbřišku velikou bolest a já musela zavřít bolestivě oči. To byla chyba! Slzy, které jsem dosud nenechala téct se přehouply přes okraj a stékaly směrem k prostěradlu. "Lou," ozval se jeho hlas a poté jsem cítila jeho dotek na mém nosu, kde mi chytil jednu neposednou slzu. "Co se děje?" opatrně jsem otevřela oči a podívala jsem se na jeho ztrápený výraz. Nevěděla jsem, co mu říct. Nechtěla jsem mu kazit radost, ale ani mu dávat falešnou naději. "Nic," řekla jsem a pokusila se usmát. Lehce zvedl své koutky, obešel postel, objal mě okolo pasu a šli jsme spát. Když jsem si byla jistá, že Harry spí, opatrně jsem se vymotala z jeho sevření a odešla jsem do koupelny, kde jsem se vysprchovala, oblékla a následně jsem vyšla z našeho pokoje s mobilním telefonem u ucha.

Seděla jsem v jedné kavárně blízko našeho hotelu a popíjela jsem kávu při čekání na Sophii, která slíbila, že brzy dorazí. Nevěděla jsem, proč jsem zavolala ji, ale nejspíš jsem chtěla být s někým, kdo nepozná, že mě něco trápí, že mě něco užírá.

"Promiň, že jdu pozdě. Liam mě tak dlouho přesvědčoval, že musí vidět Harryho až se z toho stala taková prodleva." Omlouvala se, když konečně dosedla na židli na proti mě a dopila mou kávu. "Liam je s Harrym?" zeptala jsem se zděšeně a ona přikývla. "Sakra," zašeptala jsem a ona mě chytila za ruku, která byla položená na stole. "Co se děje? Já vím, že s Harrym nechodíš, ale nevím, proč si Liam myslí, že ano." Řekla a stále mi držela ruku. "Jak to víš?" zeptala jsem se ji a podívala jsem se na ni svýma lesklýma očima. "Znám někoho, kdo je ti hodně podobný. Tvářila by se stejně, kdyby byla s někým tak jako ty." Přiznala a volnou rukou ukázala na sebe. "Miluju ho," přiznala jsem se aspoň ji a ona zvedla jedno své obočí. "Miluju ho, ale nemůžu s ním být. Proto jsem musela zmizet z toho pokoje ihned, jak usnul. Udělala jsem něco, co jsem dělat neměla a teď mě to bude ničit." Přiznala jsem s pohledem upřeným na můj klín. "Tak toto nechápu. Liam mi říkal, že je Harry viceprezident nějaké společnosti, kterou má příští rok přebírat, takže nechápu, proč by jste spolu nemohli být." - "Harry je učitel matematiky na střední škole. Můj učitel matematiky," vysvětlila jsem ji a ona udiveně otevřela pusu. Nedivím se jí, ani já jsem netipovala, že nás tento muž bude učit. Vlastně jsem netipovala ani to, že se s ním vyspím. "Tak to potom chápu," přiznala a povzbudivě se na mě usmála. "Pojďme za nimi," řekla jsem a opatrně jsem se zvedla. Bolelo mě vše od pasu dolů a nejhorší na tom je, že jsem toho nelitovala.

"A já ti zase říkám, že chodíš divně," smála se mi Sophie, když jsme přecházely k mému pokoji.  "Nech toho, já za to nemůžu," přiznala jsem při otevírání dveří. Sophie se začala smát ještě hlasitěji než doposud, což přivolalo oba kluky, nebo spíše muže, aby se šli podívat na hlasitý zvuk, ke kterému jsem se nakonec přidala i já.

"Ahoj Li," pozdravila jsem se s ním, když jsme se obě uklidnily. "Ahoj kočko," také mě pozdravil a vysloužil si dvojité, žárlivé zakašlání. "Máš se?" zeptala jsem se slušně a on pokrčil rameny na znamení, že je ze své nálady sám v rozpacích, než přitiskl své rty na Sophiino čelo. Pouze jsem se na ně zasněně usmála a opřela jsem svá záda o zeď, která zde byla. "Tak hoši, my vás necháme a zalezeme si do ložnice." Řekla Soph a začala mě tahat do ložnice, o které mluvila. Rychle jsme tam zaběhly a já jsem se ihned posadila na postel. "Takže, teď mi všechno vysvětli. Od začátku a nezapomeň vynechat důvod tvé stylové chůze," mrkla na mě a posadila se vedle mě.

Jakmile jsem dokončila své vyprávění, Sophia mě objala tak silně, že jsem se nemohla nadechnout. "Takže ty jsi ho nenáviděla?" zeptala se a já jsem přikývla. "Tak strašně moc jsem Harryho nenáviděla, že jsem měla soustu papírů popsaných jenom způsoby, jak bych ho mohla zabít. Naštěstí mi to Louis vždy rozmluvil. Nevím, co bych dělala, kdybych ho vážně zabila. Vždyť bych to neměla na koho hodit." Obě jsme se rozesmály a v tu samou chvíli do místnosti vstoupil Liam a opět zavřel dveře. "Kde je Harold?" zeptala se Soph, ale nějak jsme ani nečekaly na odpověď a ihned jsme se chtěly dozvědět, proč Soph neřekl pravdu o Harryho povolání. "Lou, todle by ti měl říct Harry. Je mi líto, že jsi se to nedozvěděla od něj." Smutně se na mě usmál a já jsem se zamračila. "Takže je vlastně dobře, že jakmile odjedeme z Francie tak už spolu nebudeme." Smutně jsem se usmála a podívala se na dvojici, která seděla naproti mě. Ani jeden z nic se nedíval na mě, oba dva sledovali místo za mnou, kde se nacházely dveře. Opatrně jsem se otočila a spatřila jsem Harryho. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale bolest, která se odrážela v jeho očích, byla tou samou bolestí, kterou jsem cítila uvnitř sebe, kdykoliv jsem pomyslela, že je za pár dnů konec našeho románku. "My půjdeme," pronesl Liam, ale ani jeden jsme se na něj nepodívali. Bylo okolo desáté hodiny večer a já jsem věděla, že hned tak nepůjdeme spát. Ani jeden z nás.

Dveře se za nimi zavřely a já se vrátila zpět do místnosti, kde byl Harry. "Hazz?" zeptala jsem se ho, když jsem k němu přišla. Seděl na posteli s hlavou v dlaních. Celé jeho tělo se podivně chvělo a já nevěděla, co se s ním děje. "Harry?" zeptala jsem se znovu a pohladila jsem ho po jeho nezkrotných vlasech. Pomalu zvedl svou hlavu a pokusil se se mnou navázat očí kontakt. Jeho zelené oči měly velice tmavou barvu, takovou kterou měli pouze, když jsem byla u tabule, a leskly se. Neleskly se tak jako před pár hodinami, vzrušením anebo štěstím, leskly se slzami, které jsem mu způsobila. Nechala jsem jeho ruce, aby se omotaly okolo mých stehen a on si svou pravou tvář opřel o mé břicho. "Myslela jsi to vážně?" zeptal se rozklepaným hlasem. Věděla jsem, že se mě zeptá, ale i přes to jsem na jeho otázku nebyla tak úplně připravená. Nechtěla jsem ho opustit, ale zároveň jsem s ním nemohla být. "Jsi můj učitel," řekla jsem, ale na víc jsem se nezmohla. "Když ti slíbím, že příští rok už tvůj učitel nebudu, změní se něco?" zeptal se nadějně a opřel si o mě břicho bradu, aby se mi mohl dívat do očí. "Harry," zakňučela jsem a pokusila jsem se dostat z jeho sevření. "Ale pořád budeš učitel. Ať už budeš učit mě anebo jinou třídu. Pořád budeš na jedné škole, takže to nebude fungovat." Bolestně jsem zavřela oči a opřela jsem své dlaně o parapet okna, ke kterému jsem přišla. "Příští rok už budu vlastnit jednu firmu v Londýně." Řekl a pomalu přistupoval ke mě. "Harry, nemůžeš jeden den učit a druhý vlastnit firmu. Takto to nefunguje." Promluvila jsem a nechala jsem své slzy stékat po mých tvářích. Mrzelo mě, že měl Liam pravdu. "Lou," začal, ale já ho přerušila. "Nemluv, já už všechno vím." Přiznala jsem mu, když jsem se na něj otočila. Zamrzl na místě a já ho v klidu obešla a došla jsem se zamknout do jiné místnosti. Do koupelny.

*Pohled profesor Styles*

".., já už všechno vím." Cítil jsem, že mé tělo již není schopno vykonat další pohyb, čehož ona využila a odešla do koupelny. Nemohl jsem jít za ní, ona už totiž všechno ví. Ví vše a neví to ode mě.

"Lou?" zaklepal jsem na dveře, kde se schovávala a čekal jsem, zda něco uslyším. Nic. Klid, jako by tam ani nebyla. Chvíli jsme přemýšlel, co s tím a potom jsem si vzpomněl, jak jsem se před pár lety vloupal k mé sestře do pokoje pomocí pírka. Ihned jsem začal hledat v Louinym kufru a poté jsem se vrátil ke dveřím od koupelny. Trvalo mi to delší dobu než v minulosti, ale nakonec se mi dveře podařilo odemknout. Očima jsem bloudil v místnosti a poté jsem si všimnul ruky přehozené přes vanu. Ruky, která patřila Lou. Ruky, která se nehýbala....

Helloooooo Nextaři!

Další díl se nám narodil #finally! Doufám, že jste spokojení a neplánujete mou vraždu za konec části #please

Omlouvám se vám za chyby, které zde nejspíše jsou, ale za to může hokej (Slovensko už by se mělo trefit do brány)

Vote a komentáře mě potěší ;) Díky ;)

Mám vás ráda,

Díky, Dee xx