Who's next?

4. + #beproud

Přišla jsem do třídy a ihned se posadila na místo. Styles přišel pár vteřin po mě a znovu se posadil na stůl. "Jak jste si jistě všimli, jste rozdělení do několika destinací," začal a já stuhla. Ihned jsem se koukla k Louimu, který měl Barcelonu. Sakra. "Budete rozdělení do skupin a každá skupina bude mít svého profesora, který s vámi pojede. Já pojedu se skupinou, která míří do Francie a budu mít sebou pouze tři lidi. Ostatní skupiny jsou od sedmi do deseti. Jedete dvě třídy. Važte si toho, měl jsem na výběr z mnoha tříd." Mrknul na mě. Cítila jsem, jak se mi barva strácí z obličeje. "Kam jedeš ty?" zeptal se mě Louis, když si všimnul, jak se tvářím. "Jsem jeden ze tří." Řekla jsem, ale asi dost nahlas, protože se na mě otočila většina třídy. "To není fŕ," promluvil Louis, který Francii miluje už od raného věku. Dvakrát tam byl sám na dovolené a pořád se tam chce vracet. I já mu záviděla. Barcelona bylo podle mě jedno z nejhezčích měst v Evropě a on to nedokáže ocenit. Byli jsme tam vloni spolu na dovolené a on celou dobu pouze balil děvčata u bazénu. Pokrutila jsem na vzpomínkami hlavou a dál se zaměřila pouze na papír před sebou. Dvojlůžkový pokoj - Plná penze "Cože?" vykřikla jsem, i když to nebyl můj úmysl. Louis se na mě zmeteně otočil a já mu prstem ukázala, co se zde píše. Začal se smát. On moc dobře věděl, jaký mi dělá problém spát s někým v pokoji. "Jsem v hájii," zašeptala jsem a dál koukala do papíru. "S tím s vámi souhlasím, slečno Tomlinson. Budu velice rád, když mě doprovodíte nyní do mého kabinetu, kde si o tom promluvíme." Řekl Styles, který byl u naší lavice.

"Co zase chcete?" zeptala jsem se ho jakmile se zavřely dveře. "Tebe," zašeptal a přiblížil se ke mě. "Nejsem v nabídce," zavrčela jsem na něj a on se usmál. Koukala jsem na něj jako na anděla. Ty jeho ďolíčky, které se mu při úsměvu udělaly v tvářích. Pouze jsem zakroutila hlavou a opět nasadila nedostupnou masku. "Kdo ještě jede do Francie?" zeptala jsem se, když se na mě příliž dlouho díval. "Nikdo, jen ty a já." Promluvil a já jsem se zasekla. "Tvrdil jste, že jedou tři lidi," řekla jsem rozklepaně. "Jedeme jen my dva." Dal mi polibek na tvář, na druhou tvář a chystal se mě políbit, když zazvonilo. Pouze jsem odešla z jeho kabinetu a mířila jsem si to ven ze školy. Viděl mě. Viděl, kam jdu, ale nějak nereagoval.

*Pohled Louis*

Seděl jsem v lavici a pozoroval jsem dveře. Čekal jsem, kdy moje malá sestřička vejde, ale místo teho vešel Styles, který za sebou zavřel dveře. "Pane Tomlinson, mám vám vzkázat, aby jste vzal vaší sestře domů věci. Nebylo ji dobře, tak jsem ji pustil, aby byla na výlet v pořádku." Promluvil a já jsem se zamračil. Co jí řekl, že se jí udělalo zle?

*Pohled Louise*

Seděla jsem doma na gauči a utírala jsem si své slzy. Mám jet na dva týdny do Francie, se Stylesem. To nezní tak špatně, ale neumím ani slovo francouzky a nesnáším Stylese. To už zní hrozně. Během chvíle se otevřely dveře a dovnitř vešel Louis. Byla jsem překvapená, že je tu tak brzy.

"Co tu děláš?" zeptala jsem se a nechala se od něj obejmout. "Co se děje?" ignoroval mou otázku. "Nechci tam s ním jet," přiznala jsem a on chápavě přikývnul. "Něco vymyslíme," pošeptal do mého ramena, poté mě vzal do náruče a odnesl do pokoje.

Večer za mnou přišla mamka a já ji sdělila můj problém. Chápala ho, příkývla a sama řekla, že něco vymyslí. Možná nakonec pojede Louis do své Paříže a já do Barcelony.

Úterý. Další ze dnů, kdy ve škole trpím. Nevím proč tomu tak je. Vešla jsem do koupelny, kde jsem si umyla obličej a nanesla trochu řasenky na své přehnaně světlé řasy a trochu makeupu na zápěstí, kde se nachází moje jediné tetování. Máme ho s Louisem stejné, jen s tím rozdílem, že já ho každý den maskuju makeupem, aby ho ve škole nikdo neviděl. Mamka o něm ví a nevadí ji, že ho mám. Dokonce se mě ptala, jestli nechci ještě jedno. Zatím to nemám v plánu. 

Seděli jsme s Louisem v lavici a přemýšleli, co s našimi výlety. "Vyměníme se," plácla jsem první věc, která mě napadla. Začala se smát, ale poté přikývl. To rozesmálo mě.

Do třídy vešel Styles a my s Louisem jsme se pořád smáli. Chtěl nám něco říct, ale vv tu chvíli se ozval pořádní poplach. Loui si mě ihned přehodil přes rameno, přes druhé si dal naše tašky a už jsme odcházeli ze třídy. Díky za poplach.

VESELÉ VELIKONOCE !

Skutečně krátká část, ale už mě nebavilo se na to koukat. Dnes mám nějaký blok a nedokážu nic vymyslet - bohužel.
Omlouvám se vám za chyby ;)
Komentář i vote mě potěší ;)

Díky, Dee xx

Jak jste si jistě všimli, byla jsem nominována na #beproud .. Děkuji moc za to, vážně ;)

> Jsem hrdá na to, že jsem.
> Jsem hrdá na to, že se nikdy nevzdávám. Kdyby to tak nebylo nevím, kde bych byla.
> Jsem hrdá na to, že nejsem jako ostatní holky v mém okolí.
> Jsem hrdá na to, že nepatřím mezi nejkrásnější holky.
> Jsem hrdá na to, že jsem dokázala toto celé sepsat.
> Jsem hrdá na svou fantazii, protože bez té by nevniklo ani Let's Pretend, ani Who's next?.
> Jsem hrdá na to, že mám tak úžasné čteřáře moji story! Bez vás, by to nešlo.
> Jsem hrdá na vás! mám vás všechyn ráda <3