Poslední krabice.. Takže jeden měsíc v prdeli. A Dominik mě přemluvil a stěhuju se do Pardubic. Juhuuuuu. Jsem na to zvědavá. Doufám že si vzpomenu na ten režim tam. To znělo jak kdyby mě tam držel. No nic. A ještě jedna dobrá zpráva. Je 24.11. A za měsíc jsou Vánoce. Mega se těším, nevím proč ale už teď mám vánoční mood. Což neni dobrý. No i když.
Uběhl týden od stěhování a já se zase zabydlela. Až na to že zas u nika v posteli. Ale jsem dost zmatená. Nevím jak to mezi námi je. A dost se bojím že necítí to co já. Ale určitě jo. Však proč by mě jinak chtěl u sebe. No nic. Dost přemýšlení..
Pohled Dominika
Miluju ji. Fakt jo. Doufal jsem že díky Tereze to přejde. Jenomže ne. Ach bože. Fakt jsem v pohodě jsem v prdeli. Takže ji to budu muset říct. ,,Adél?" ,,Ano?" ,,No víš.. jak to říct." Jsem nervózní jak prase. ,,Tak už se vymáčkni" bože miluju ten její úsměv. Zakoukal jsem se jí do očí. ,,No prostě. Se mi už prostě dlouho líbíš.. No a miluju tě prostě." Řekl jsem a zhluboka se nadechl. Nevydechl jsem protože jsem ucítil její rty na těch svých..
Pohled Adél
..miluju tě prostě." Řekl a mě se zastavilo srdce. Nic jsem neřekla a rovnou ho políbila. Spolupracoval..
_____________________________________
JA UMRU CO TO PISU?
