Na Nový rok jsme se celé dopoledne věnovali lenošení, aby také ne, když jsme až do čtyř ráno byli na oslavě Silvestru. Leželi jsme s Tomem v posteli a odpočívali. Před polednem jsem vstala a šla se napít, docela mě bolela hlava, asi jsem to v noci trochu přehnala s pitím. Nalila jsem si sklenici vody, a pak se vrátila k Tomovi. Ještě chvíli jsme leželi a povídali si, ale pak už jsme měli hlad, tak jsme se šli porozhlédnout po něčem k snědku.
Když jsme se najedli, objevili se v kuchyni i Tomášovo rodiče.
"Vy už objedváte?" zeptala se mamka překvapeně.
"No pro nás je to spíš snídaně." zasmála jsem se.
Posadili se k nám a po jídle odstartovala bitva o koupelnu.
Odpoledne jsme měli v plánu jít se projít k přehradě. Než se ostatní vypravili, pořád jsem chodila do lednice, měla jsem hrozný hlad, ale nenašla jsem nic, na co bych měla opravdu chuť.
Po druhé hodině jsme vyrazili, teple jsme se oblékli a cestičkou v zasněžené krajině postupovali vpřed. Z nebe se jemně snášely sněhové vločky a občas se mi některá usadila ve vlasech. Několik jsem jich chytila do dlaně a sníh se v mžiku proměnil v kapky vody. Po chvilce jsme došli k zamrzlé vodní ploše. Tom okamžitě vběhl na led, sklouzl se a snažil se dojet co nejdál. Neváhala jsem a vyběhla za ním, po ledu jsem k němu dojela a zachytila se jeho ruky, abych nespadla. Tomáš mi pomohl získat balanc, chytil mě za ruku a klouzali jsme se spolu. Tomovi rodiče se k nám nepřidali a pokračovali v procházce. Tom si toho hned všiml a hodlal jejich nepřítomnosti využít. Zastavil se, něžné si mě k sobě přitáhl a pokusil se políbit. Vyvlékla jsem se z jeho objetí a popošla kousek dál od něj, s potutelným úsměvem na tváři jsem prohodila:
"Nejdřív si mě musíš chytit." popošla jsem ještě o kus dál. Jeho zaskočený výraz se vytratil a nahradilo ho laškovné mrknutí.
"Jak chceš." rozběhl se směrem ke mně. Sklouzl se po ledě a kdybych na poslední chvíli neuhnula, už by mě držel. Udělala jsem pár kroků a popojela opačným směrem. Několikrát jsme se takhle vyhli a naše hrátky doprovázel hlasitý smích. Tomáš se opět odrazil a blížil se ke mně, tentokrát jsem mu neuhnula a počkala, dokud nedojede ke mně. Pevně mě objal, abych mu znovu neutekla. Chvíli se mi jen mlčky díval do očí, jakoby hledal místo, odkud se ten můj nápad vzal. Chytl mě za krkem a jemně políbil. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a stoupla si na špičky, aby se nemusel ke mně tolik naklánět, ale to jsem neměla dělat. Led byl velmi kluzký, mě podjely nohy a celou vahou jsem spadla na Toma. Jemu také podklouzly nohy a oba jsme se svalili na zem. Tomáš s žuchnutím dopadl a já na něj, pěkně do měkkého.
"Nestalo se ti nic?" začala jsem se rychle zvedat.
"Ne, jsem v pohodě, ale asi jsem si narazil zadek." zasmál se.
Podala jsem mu ruku, abych mu pomohla na nohy. Bez váhání ji chytil, když jsem se připravovala, že ho vytáhnu, prudce zatáhl a já opět ležela na něm.
"Jojo, čím blíž, tím líp." usmála jsem se a políbila ho. Při pádu jsem se pořádně praštila do kolene a už teď vím, že se mi tam vybarvuje velká modřina.
Zanedlouho jsme došli Tomovi rodiče a přidali se k jejich rozhovoru. Zrovna se bavili o tom, že je letos poměrně tuhá zima a oproti těm předchozím je i dost sněhu a dlouho vydržel.
Tak je tu další kapitolka, no trochu kratší a nic moc se nestalo, ale neva.
Příště se opět objeví Adam, tak se tešte. :D
Čusík :*
