Dnes jsem byla u doktora, který mi udělal rentgen a protože už jsem měla nohu zahojenou, mohu už chodit bez berlí a časem i bez ortézy. Jen budu každý týden chodit na rehabilitaci, aby se noha dostatečně rozhýbala. Ve škole se Tomáš tvářil dost naštvaně, ale také nadřazeně. Nijak zvlášť jsme se spolu nebavili. Teda spíš jsme nějakou příležitost k rozhovoru nevyhledavali. Snažila jsem se to neřešit. Odpoledne jsem si zavolala a Adamem, jak jsme se domluvili. Zapla jsem video a vesele pozastavila, ale Adam mou radost nesdílel.
"Je pravda, co mi tomáš říkal?!" Z tónu jeho hlasu jsem poznala, že nic pěkného to nebude.
"Co ti řekl?"
"Nedělej že nevíš."
"Ale já opravdu nevím." bránila jsem se.
"No fajn, řekl mi, že jsi se k němu vrátila a už spolu zase spíte a že mě chceš opustit a že jsem podle tebe největší debil na světě když jsem si myslel, že je mezi námi něco víc." dokončil seznam.
"A ty tomu věříš?" řekla jsem zaskočeně.
"Já-já nevím." sklonil zrak.
'Adame, nikdy jsem nic takového neudělala ani neřekla. Tomáš mi včera volal, tak jsem mu řekla, že se k němu nevrátím. On mě otravoval už i minulý týden, ale vždy jsem ho odmítla. Spíš se snaží, aby nás dostal od sebe."
"Asi máš pravdu. Na to jsem nepomyslel." omluvně se usmál.
"No ještě, že jsem neudělal nic, než jsem se tě zeptal."
"Miluju tě."
"Já tebe taky, krásko."
"Být u tebe už jsem tvoje."
Ještě hodinu jsme si povídali, a pak už jsme se museli oba učit a každý získal dost námětů k přemýšlení. Chtěla jsem zavolat Tomášovi, proč to udělal, ale řekla jsem si, že si s ním promluvím ve škole.
O velké přestávce jsem si Tomáše vytáhla na stranu, tazavě se na něj podívala.
"Proč si to udělal? Co si jako myslíš?" tvářil se, že netuší o čem mluvim.
"Proč si nakecal Adamovi takové nesmysly?" obořila jsem se na něj.
"Jó, ty myslíš tamto." úplně náhodou si vzpomněl. "Protože jsem chtěl, aby se na tebe naštval." řekl na rovinu.
"A co sis od toho sliboval? Že se k tobě vrátím?"
"Ano.." přisvědčil smutně.
"No tak příště už nic nezkoušej." dodala jsem a odešla.
Byla jsem z toho zklamaná, že Tomáš používá takovéhle praktiky. Netušila jsem, že mě bude chtít zpátky takhle moc a za každou cenu. Ale já se k němu opravdu vrátit nemůžu a možná ani nechci. Reagoval až přehnaně, ale na druhou stranu to může znamenat tak trochu důkaz , že mě miluje. Kdyby mě ale opravdu miloval, šlo by mu o mé štěstí, ne jen o jeho a nechal by nás s Adamem na pokoji. Místo toho se snažil seč mohl, aby nás rozhádal. I kdyby se mu to povedlo, stejně bych se k němu nevrátila, jelikož by právě on byl příčinou mého rozchodu. Doufala jsem, že ho to brzy přejde a bude vše v pohodě.
Po celý zbytek dne jsem přemýšlela, jak se k této situaci postavit. Zda ho úplně ignorovat, nebo se mu to snažit vysvětlit. Potrebuju radu, řekla jsem si a zavolala Monče.
"Nechtěla bys někam zajít, potrebuju si promluvit." řekla jsem do telefonu.
"Já dnes bohužel nemůžu, mam zumbu, ale můžeš jít se mnou." navrhla.
Nijak zvlášť se mi nechtělo, ale říkala jsem si, že si alespoň vyčistím hlavu.
Připravila jsem si sportovní oblečení a vyrazila z domova. S kamarádkou jsme se sešly před sportovním centrem, kam Monča chodila každou středu tančit. Než jsme se prevlekly, vypověděla jsem jí, co mám na srdci a před tím, než se dostavila lektorka, se mi kamarádka snažila co nejlépe poradit. Když začala hrát hudba musela jsem se soustředit na taneční kroky a už jsem neměla čas uvažovat o Tomášovi. Mé myšlenky pomalu odplouvaly a já už neměla plnou hlavu starostí. Po skončení hodiny jsem byla úplně zpocená, ale zato jsem měla krásně vyčištěnou hlavu a cítila jsem se o poznání lépe. Když jsem mířila zpátky domů, už jsem se Tomášem nechtěla zabývat. Rikala jsem si, že mi nestojí za to, abych kvůli němu měla těžkou hlavu.
