Uběhl další týden a stále jsme si s Tomem nějak nerozuměli. Neměla jsem odvahu říct mu, že si dáme pauzu, protože jsem nevěděla, jak na to zareaguje. Zkoušeli jsme se spolu bavit, ale nějak to drhlo. V pátek jsem přišla domů a vůbec jsem netušila, co budu o vikendu dělat. Vyndala jsem sešit na angličtinu a začala jsem se učit slovíčka, no spíš jsem jen zírala do sešitu a v hlavě jsem měla úplně vymeteno. Najednou jsem zaslechla nepatrný zvuk, který zněl jako SMS. Neochotně jsem vyhrabala mobil z tašky a přečetla si ji.
Adam: Ahoj krásko, budu celý další týden ve městě, protože budu dělat zkoušky na několik škol, tak jsem se chtěl zeptat, jestli nechceš jít ven.
Ne! Blesklo mi hlavou. Ale neodpověděla jsem hned. Za dobu, co jsme se vrátili z chaty, jsem na Adama téměř zapoměla, ale teď se mi vše vybavilo, jakoby to bylo včera. Náš společný tanec, jeho krásně modré oči, úžasná vůně, která ho obklopovala a jeho poslední slova. Když jsem se odtamtud vrátila, nemyslela jsem téměř na nic jinýho než na NĚJ.
Večer, když už jsem ležela v posteli, jsem stále přemýšlela, zda bych měla jít s Adamem ven. Vzala jsem do ruky mobil a napsala.
Já: Ráda bych s tebou šla, ale co Tom?
Adam: Tak mu to neřekneme. ;) Mohla bys zítra v jednu na konečné tramvaje?
Já: Ano.
Napsala jsem prostě, aby si Adámek moc nemyslel.
Adam: Tak dobře, už se moc těším :* Dobrou noc
S úsměvem jsem odložila telefon a zachumlala se do peřiny. Adama jsem moc neznala, ale připadal mi fajn. Nevěděla jsem, zda jsem udělala dobře, když jsem pozvání přijala. Tomáše mám ráda, i když nám to momentálně neklape, nechtěla jsem ho ztratit, ale ani odmítnout Adama. Netušila jsem, co mám od naší schůzky čekat, ale docela jsem se těšila.
V domluvený čas jsem byla na daném místě, Adam už tam čekal a široce se usmíval.
"Ahoj!" rozpřáhl ruce a chystal se mě obejmout. Nejdřív jsem se zarazila, ale pak jsem k němu nejistě přistoupila a také ho objala.
"Jak si se měla, co jsme se neviděli?"
"Docela dobře, jen s Tomem si moc nerozumíme." řekla jsem s neupřímným úsměvem.
"To mě mrzí." řekl, ale bylo jasné, že mu to nevadí, spíš naopak. Procházeli jsme se parkem, občas se posadili na lavičku a hovor nenuceně plynul. Adam je vážně fajn. Pozorně naslouchal tomu, co říkám a sám uměl skvěle vyprávět. Téměř jsem z něj nespustila oči. Vlasy měl šibalsky rozcuchané a modré oči mu jen jiskřily. Bylo jasné, že se na mě těšil a udělal všechno proto, aby se mi líbil. A nutno dodat, že se mu to povedlo.
Na Tomáše jsem si ani nevzpoměla, jen na chvilku jsem dostala strach, co by se stalo, kdyby nás potkal. Ale hned jsem tu myšlenku zapudila. Chtěla jsem si užít každou chvíli s Adamem. Čas běžel neskutečně rychle a najednou už byla skoro tma. Rychle jsme se rozloučili a já nastoupila do autobusu, který zrovna přijel na zastávku. Ještě jsem zamávala Adamovi, a pak už jsem zmizela za zatáčkou.
Adam: Nešla bys zítra na takovou malou párty, kterou pořádáme jako rozlučku s naší třídou?
Přišla mi ten večer zpráva od Adama.
Já: A nebude vadit, že s vámi nechodím do třídy?
Adam: To vůbec nevadí, tam si každý někoho přivede.
Já: Tak to půjdu ráda.
Napsala jsem a začala přemýšlet, co řeknu Tomovi. Nebylo obvyklé, abychom jsme se celý vikend neviděli. Rovnou jsem mu to napsala a vzal to docela dobře, teda napsala jsem, že budu celý vikend u babičky.
Vůbec se mi dneska nechtělo psát, protože jsem zjistila, že mi mého kocourka přejelo auto. :'( Ale potěšili jste mě, od včerejška přibylo 70 přečtení, takže už jsme překročili 400 a votes je také požehnaně :)* Jste prostě úžasní :3
Jsem ráda, že vás to baví a líbí se vám to :D
Čusík :*
