Ještě štěstí, že další den, v pondělí, byl státní svátek, protože jsem se probudila až v poledne. Trochu jsem musela rodičům vysvětlovat svůj pozdní příchod, ale ohradila jsem se tím, že mě doprovodil Tomáš, takže se mi nemohlo nic stát. Nakonec mi udělali jen malé kázání. Dala jsem si oběd, který pro mě byl jako snídaně a šla jsem si do svého pokoje udělat úkoly do školy. Vedle sešitu na němčinu jsem měla položený telefon a stále mi k němu utíkala pozornost. Nakonec jsem to nevydržela a zavolala Adamovi. Chtěla jsem se sejít, protože jsem si potrebovala promluvit, ale ukončit se mi to nechtělo. Bylo mi s ním dobře a včera jsem si to s ním opravdu užila. Po hlase mi Adam přišel nějaký zařazený, ale přímo to neřekl, takže jsme se domluvili, že se sejdeme ve tři v parku.
"Mami, můžu jít ven?" zeptala jsem se opatrně.
"A s kým?"
"S A... s Tomem." opravila jsem se.
"Cože? Ty máš snad jiného kluka?" vykulila oči.
Nastalo nekonečné vysvětlování, protože jsem se rozhodně nepotřebovala chlubit, že spím se dvěma kluky na střídačku. Po chvíli jsem jí ale vysvětlila, že jsem se jen přeřekla. Pustila mě pod podmínkou, že se vrátím do půl šesté. Sice to bylo strašně brzo, ale poslední dobou jsem furt někde courala, tak jsem souhlasila.
Adam už čekal na první lavičce podél cesty, jak jsme se domluvili. Nevypadal moc vesele a když jsem přišla blíž, bylo mi jasné proč.
"Co se ti stalo?" vyhrkla jsem při pohledu na jeho monokl okolo oka, škrábanec na tváři a roztržený ret.
"Popral jsem se s Kryštofem." řekl tiše a sklopil zrak.
"Jakto?!" přisedla jsem si k němu a vzala ho za ruku
"No.. když jsem tě vyprovodil na bus, vrátil jsem se do baru a šel si dát něco k pití. Kryštof ke mně přišel, začali jsme se hádat a přešlo to ve rvačku."
"Ale kvůli čemu?"
"Kvůli tobě, samozřejmě."
"Co? Vy jste se snad zbláznili." prohlížela jsem si jeho zranění.
Podlitina kolem oka vypadala hodně bolestivě. Když jsem ho pohladila po tváři, sykl bolestí a ucukl. Škrábanec na tváři byl jen povrchový, ale pěkně dlouhý. Za to roztržený ret ho evidentně bolel a bránil nám v líbání.
"Prosím tě, kvůli mě se přeci nemáš prát." řekla jsem tiše a dala mu pusu na nezraněnou tvář.
Pohladil mě po stehně a chystal se mě políbit, ale jen, co se dotkl mých rtů, ucukl a svraštil tvář bolestí. Drželi jsme se za ruce a povídali si, až do doby než jsem musela jít.
Adam se mnou šel na zastávku. Chytil mě za pozadí a začal se ke mně naklánět.
"Počkej." zarazila jsem ho, aby si zase nezpůsobil bolest.
"To přežiju." mávl rukou a začal mě líbat.
Rozloučili jsme se a já odjela domů. V autobusu jsem přemýšlela o tom, že Tom se kvůli mně nikdy nepral. Jen jednou dal jednomu klukovi pěstí, ale ten byl jasně slabší. Adam se popral s Kryštofem a možná i s někým z jeho party. Až mu splaskne monokl, bude mít ten škrábanec na tváři, se kterým bude vypadat jako hrdina, můj hrdina.
Čau lidi, tak další část je tu. Bohužel trochu později, ale teď mám hrozný fofr, ale rozhodně Vám vše vynahradím. Miluju Vás, jste skvělý.
Moc děkuji za 700 reads, je to naprosto dokonalé číslo. :D*
