Shut up, Tom! [Tom Holland FF]

19.

„Dobré ráno, ospalče." Probouzel mě známý hlas. Sucho v mém krku bylo k nevydržení. Hlava mě bolela, jako bych si jí o roh téhle velké postele rozbila na dvanáct tisíc kousíčků. Počkat... takhle velkou postel nemám. Kde to kur-
„Tady je ibalgin a voda, bude se hodit." Nesmírně jsem oceňovala, že ten hlas šeptal. Ovšem o to hůř jsem jej identifikovala.
Jevila jsem známky bdělosti, ovšem oči jsem stále nedokázala otevřít.
„Já jsem z toho alkohoholu oslepla?" Mumlala jsem rozespale.
„Alkohoholu? Kocovinová Pam je snad vtipnější než normálně." Zasmál se jemně ten neznámý hlas. Přišla jsem si jako ve snu, dokud se ten člověk neposadil na postel. Matrace se mírně zhoupla a svět se se mnou pořádně zatočil.
„Vyhráli jsme?" Broukla jsem a schovala jsem hlavu pod peřinu za účelem bránit se od světla.
„Ne, vyhráli jsme my." Řekl hlas a něčí ruka mě pohladila po vlasech.
Tak takhle rychle jsem k sobě snad nikdy nepřišla. „Co to-" otevřela jsem rychle oči, které mě okamžitě začaly pálet, jak kdyby mi do nich někdo nalil 100% chlorovodík. „No doprdele!" Vyjekla jsem po zjištění, kde to vlastně jsem a zároveň i v reakci na ty ostré sluneční paprsky procházející obrovským oknem přes celou stěnu. Oči jsem zavřela se slovy: „To jsem sakra ve skleníku, že je tu tolik světla, nebo co?" Hlavu jsem strčila pod polštář s krásným bílým povlečením, jenž bylo zdobně vyšívané zlatou nití.
„No vidíš, to mě nenapadlo." Dotyčný se zvedl a zatáhl závěs. „Lepší?"
Nezmohla jsem se na jediný čin, co by naznačoval souhlas. Jak by to mohlo být lepší? Vždyť jsem nejspíš u Hollanda doma!

„Kde mám telefon?" Začala jsem šmátrat všude kolem sebe. Koukala jsem na noční stolek i po pokoji, ale nikde známky telefonu. „Co naši?" Vyšilovala jsem. „To budu mít stoprocentně zaracha. Minimálně do konce školního roku." Plácla jsem se dlaní do čela. A to jsem neměla dělat. V hlavě se mi ta rána rozléhala ještě dobrou půlminutu.
„Neboj, vašim jsem zavolal, že zůstáváš u Cassidy, protože s jejímu bráchovi porouchalo auto. Cass tu mimochodem taky byla, jan odešla už tak před hodinou, protože jí bylo relativně dobře. Zato ty vypadáš." Usmál se a podával mi vodu a prášek. Postupně jsem to do sebe foukla.
„Kolik je?" Vyjekla jsem zase.
„Něco po půl desáté." Koukl se Tom na hodinky.
„Ale ne! Za půl hodiny mi začíná skokový trénink!" Začala jsem se zvedat z postele, ale moje rovnováha si dala to ráno vydatnou dovolenou. Když jsem se posadila, ihned se mi zamotala hlava.
„Prosim tě, lehni si zpátky. Jsi úplně bledá. Zavolal jsem paní Brøggerové a ta ti trénink přesunula na zítra s Natashou. A o Nintenda se ti prý postará Cass." Uklidňoval mě.
„Natashu neee!" Zakvílela jsem jak malé dítě a i se u toho zamračila.
„Ach jo, proč jsi tak roztomilá." Usmál se a než jsem stihla uhnout, dostala jsem pusu na čelo.
„A to bylo jako co?" Rozčilovala jsem se.
„Ty si ze včera opravdu nic nepamatuješ, co?" Strčil mi pramen vlasů za ucho.
„Očividně. Ale jsem si jistá, že něco takovýho bych ti nedovolila." Ošila jsem se v posteli.
Tom se zase jen zasmál. „Pamatuješ si, kdo vyhrál beerpong?"
„Nepamatuju, ale když se tak usmíváš, tak asi vy dva, co?" Schovala jsem se zase pod peřinu.
„Neschovávej se, hezký holky to nemají zapotřebí."
„Ale jakápak hezká holka, vždyť... PROČ MAM NA SOBĚ TVOJE TRIKO!?" Rozkřikla jsem se, až jsem se sama sebe lekla. Tom se asi lekl taky.
„Neboj, Cass tě převlíkla do něčeho pohodlnějšího. Triko jsem samozřejmě poskytl rád." Nějakej až překvapivě milej dneska...
„Já už se lekla, že-"
„Opilý holky v posteli fakt nemusim, navíc jsem spalu sebe, tohle je pokoj pro hosty."
„No dobrá, dobrá."
„Skočim ti pro ten telefon. Zůstaň tu tak dlouho, jak potřebuješ. Co si dáš k snídani?" Ptal se už od dveří.
„K snídani si dam asi nejspíš odchod. Doma už tak dostanu pořádně za uši."
„V tomhle stavu se tam ale ukázat nemůžeš. Tamhle je koupelna. Kdyby cokoli, tak mě zavolej. Kdyžtak udělám zatím čaj, dobře?" Zmizel ve dveřích. Po chvíli byl hned zpátky s mým telefonem v ruce. Čekalo tam na mě pár upozornění.

Cass poslal(a) 7 fotek
Cass: nejlepsi parba cely dekady, kocko!

Natasha poslal(a) 3 fotky
Natasha: Co tomuhle asi řekne Daniel, až to uvidí?

Na těch forkách jsem byla já a Tom v docela vášnivé líbačce. Mě ale bylo upřímně jedno, že by to Daniel mohl vidět. Po včerejšku je mi ukradenej. Jen aby Natasha neuškodila třeba ještě Tomovi. Vážně jsem právě myslela v jeho prospěch? Vždyť teď bych měla být v té hoe phase.

Telefon jsem nechala telefonem a odebrala se do koupelny. Hlava se mi motala, s každým krokem mi nohy sloužily hůř a hůř. Dobelhala jsem se ke sprchovému koutu. Shodila jsem ze sebe veškeré oblečení a dopřála si studenou sprchu na probuzení. U umyvadla jsem si pak půjčila odličovací ubrousky a smyla si opadanou řasenku pod očima a zbytky rťenky na rtech. Po tom, co jsem viděla na těch fotkách, se divím, že tam nějaká vůbec zůstala. Vzala jsem si na sebe opět to Tomovo triko. V ložnici jsem pak našla i moje černé džíny, tak jsem je na sebe hned hodila. Posadila jsem se na postel a prohlížela znovu fotky v telefonu. Což jsem asi neměla dělat, protože se mi včerejší večer po kouscích vracel.

„Do dna! Do dna! Do dna!"
„Prohrála jsi, teď chci svou odměnu."
„Nechceš si na chvíli sednout?"
„Umíš perfektně líbat."

Praštila jsem se do čela, až mi v hlavě opět zařinčelo. Práskla jsem sebou na postel, což taky bylo docela bolestivé, a nespokojeně si odfoukla.
„Děje se něco?" Přišel Tom zase.
„Natasha se děje."

Hello again!
Třetí kapitola za den, kdo by to do mně byl řekl? 😂 Už o mně přece jen kolovaly zvěsti, že jsem umřela nebo co 🤣. Snad se líbí. <3 Komentář a votes potěší ✨