Shut up, Tom! [Tom Holland FF]

26.

V takové nijaké náladě jsem se vracela domů. Netušila jsem, co si o dnešku myslet upřímně - a to ten den ještě ani neskončil. Představa toho, že opět uvidím mého čtyrmnohého miláčka, mi vrátila vítr do plachet. Šlápla jsem proto do pedálů, abych už byla doma.

Rodiče jsem nezastihla, byli navštívit známé, kteří bydlí v Newbury, takže museli vyjet ihned po práci, aby se vrátili večer nějak rozumně.
Hodila jsem na sebe tmavěmodré rajtky. Jezdecké košile jsem měla všechny v prádle, tak jsem vzala staré triko kapely Ramones, které mám snad věčnost (vždy mi bylo větší). Do koňáckého batohu jsem přihodila sušenky, dvě jablka a nějaké pamlsky pro Nintenda. Neměla jsem nic, čím bych se zdržovala doma, spěchala jsem do stáje, abych už byla něco platná.

Zaparkovala jsem kolo na mém obvyklém místě, přičemž jsem o něj nálem zakopla, jak jsem se těšila za Nintendem. Cass ještě nebyla na místě, ale poslala mi zprávu, že dorazí co nevidět.
Můj šedivý krasavec mě vítal hned, jakmile jsem udělala první krok do stáje. Pomazlila jsem ho a pořádně se s ním přivítala. Započala jsem pak práci kolem boxu: připravila jsem mu sváču na posilnění po vyjížďce, vyházela jsem do kolečka poklady, které tam přes den zanechal, a mohla jsem se pustit do čištění. Cass už mezitím přispěchala a věnovala se stejným činnostem jako já.
Toma jsem ve stáji zatím neviděla - ne že by mi nějak moc chyběl, ale bez jeho připomínek tu bylo až podezřelé ticho.

S Cassidy jsme nasedlaly naše miláčky, přičemž jsme s nimi ještě třikrát obešly jízdárnu na ruce. Však to znáte, jak se koník nafoukne, když se mu zapíná podbřišník a pak se to musí rozchodit a dotáhnout před nasedáním. Dotáhly jsme podbřišníky a mohly započít naši obvyklou jízdárenskou práci. Snažila jsem se, aby byl Nintendo celou dobu hezky uvolněný a pracoval zády tak, jak má. Samozřejmě máme ještě co dolaďovat, ale jsem hrdá na to, že Nintendo nechodí s hlavou nahoře jako žirafa.

Po práci následovala ještě další práce. jak už to tak u koní chodí. Odesdlaný Nintendo v boxu spokojeně ujídal svačinu a já mezitím namazala uzdečku a sedlo, už si to přece jen zasloužily. Okartáčovala jsem všemožnou textilní výstroj a třídila podsedlovky podle toho, jak moc na vprání jsou. S Cass jsme si udělaly takové úklidové odpoledne. Přerovnaly jsme čištění, zkontrolovaly stav krmiv a urovnaly výživové doplňky.

Z našeho gruntování mě vytrhl právě příchozí Tom.
„Ahoj, Pam, máš teď čas?" Přišel do krmírny, přičemž vzal do ruky jednu flašku nějakého elektrolytu a zaujatě se díval na složení.
„Uhmm, jo? Nejspíš?" Pokrčila jsem rameny. Upřímně jsem už to chtěla mít všechno hotové a nechtěla jsem se k tomu vracet už.
„Já bych ti chtěl někoho představit, někoho speciálního."
Uculil se, když vracel tu flašku zpátky na své místo. Bála jsem se, kdo to bude. Jaho sestra? Přítelkyně? Mamka? Kdo je sakra někdo speciální?
Tom mě zavedl k úplně poslednímu boxu, který býval vždycky prázdný.
A už jsem viděla to speciální stvoření. Asi půlroční kobylka, podivně šedivého zbarvení a se zajímavým tvarem hlavy.
„To je... kladrubák?" Vydechla jsem při pohledu na tu slečnu.
„Jezdil jsem se na ní dívat, je fakt komunikativní. Když majitel řekl, že ji nakonec prodá, nemohl jsem odolat." Díval se na ni tak láskyplně, až mě to dojímalo.
„A jak se jmenuje?" Dotyčná se zbavila studu a přišla si nás blilže prohlédnout.
„Ruby Tuesday."
„Rolling Stones. Jak poetické. Kdo ji pojmenoval?" Zajímalo mě.
„No já, přeci. Navíc se narodila v úterý, tak se to nabízelo."
Ruby přišla blíže a koukala se spíše po stáji, než aby se věnovala nám. Taky nebylo divu, byla v novém prostředí.
„Ta je slaďounká. Jaký s ní máš záměry?" Dotazovala jsem se dál.
„Chci ji jako parťáka. Koníka do rodiny. Nemá speciální rodokmen, ale je kontaktní. Bude jednou skvělá učitelka pro moje děti." Vysvětloval, zatímco ke kobylce natáhl ruku skrz mříže. Ta se ihned jala očichávání.
„To je roztomilý." Utrousila jsem. „Je pravda, že kladrubáci jsou do rodiny jedni z těch vhodnějších." Ruby si mě zvědavě prohlížela a pravděpodobně cítila pamlsky, které nosívám v kapse, proto mě tak očichávala.
Jeden jsem jí přece jen dala, Nintendo to přežije.
„Chci, aby byla zvyklá na lidi, proto jsem tě sem hned vzal. Teď budeme ještě trénovat zvedání nohou, chci ji naučit správně chodit na vodítku a nebude to trvat dlouho, než se bude moct podívat na kruhovku. Primárně ale chci, abychom byli kamarádi a byli tu jeden pro druhého." Vysvětloval mi, mezitím co se ode mě Ruby nechala drbat na čele.
„Bude skvělá. Cítím to." Usmála jsem se na Toma. Ruby odešla k napáječce a zvědavě na ní koukala.
„A hned vidím první věc, co budeme trénovat." Zasmál se, když chudák kobylka nevěděla, co s tím.

Nechala jsem Toma zabývat se Ruby a vrátila jsem se za Cass, která se svým mazáním výstroje moc nepokročila. Rozhodla jsem se ještě přetřídit čištění, protože tam mám hodně starých kartáčů, které prakticky nevyužívám. Ty jsem začala dávat stranou.
„Tak kdo byl ten speciální člověk? Nějaký Tomovo přkný kamarád?" Vyzvídala.
„Spíš kamarádka."
„A jsi si jistá, že to není jeho přítelkyně?" Kmitala obočím.
„Až ji poznáš, tak zjistíš, že fakt ne."
Vyřazené kartáče jsem přidala do krabice s čištěním pro jezdeckou školu a své čištění jsem vrátila zpět na mou polici. Rozhlédla jsem se po sedlovně a v duchu jsem se musela pochválit, jak jsem si ty věci pěkně srovnala a přetřídila.
„Stejně, každá holka, co se takhle motá okolo něajkýho kluka, nemá dobrý úmysly." Konstatovala nakonec Cass.
„Tím jako chceš říct, že holka a kluk nemůžou být kamarádi?"
„Můžou, ale já jim to zpravidla nevěřím."