Shut up, Tom! [Tom Holland FF]

6.

V oparu páry, který jsem svou koupelí vytvořila v koupelně, jsem vylezla ven. V ruce jsem držela Tomovo triko, které jako jediné vydrželo suché. Táta taky nebyl doma, protože jeli od firmy do divadla.

Odebrala jsem se do kuchyně a naštěstí jsem se nemusela učit, jelikož nás další den čekala exkurze do přírodovědného muzea v Londýně. Jediné, na co jsem se z toho asi těšila, byla kavárna, do které chodíme s Cass pokaždé, když jedeme do města.

Připravila jsem si na postel modré potrhané džíny, černý top na ramínkách, krátkou mikinu a jarní květinovou bundu. Na stůl jsem naházela nějaké věci, které bych mohla potřebovat a s telefonem v ruce jsem se zabalila do peřin. Byla jsem tak ráda, že už jsem doma. Měl pravdu, jelo by se mi fakt blbě.

Vytočila jsem na telefonu Danielovo číslo. Nevyzvánělo to dlouho a hned se ozvalo: „Ano, lásko?"
„Ahoj, Dani, chtěl jsi, abych zavolala, až budu doma."
„To jsi teď přijela?"
„Jojo." Lahala jsem. Už jsem byla půl hodiny doma. Ale kdybych Danielovi řekla, že mě Tom svezl, asi by žárlivostí vyskočil z kůže.
„Nebudu tě zdržovat, běž si dát vanu, ať jsi na zítra vyspalá."
„Jo, to by bodlo." Usmála jsem se.
„Tak běž budu se těšit zítra. Miluju tě."
„Taky tě miluju, pa."
„Pa."

V posteli jsem zkontrolovala instagram.
Tom Holland vás označil/a v příběhu
Co prosím?
Ihned jsem se koukla, co se stalo, že jsem byla označena v jeho story, přičemž jsem uviděla akorát fotku z Tomova pohledu mezi Ladyiny uši. K tomu dal písničku Can't Take My Eyes Off You, kterou zpívá Frankie Valli. Jestli tohle uvidí Cass, tak se těch blbých keců opravdu nezbavím.

Nic jsem na to Tomovi neodpovídala, jen jsem dvakrát poklepala na tu zprávu, čím jsem jí dala srdíčko a hleděla jsem si svého. Byla jsem pěkně unavená a tak jsem zhasla lampičku a zavřela oči.

• • •

Budík mi zazvonil jako každé ráno v 7:30. Nemusela jsem tolik chvátat, protože autobus odjížděl až v 9:30. Sedla jsem si na postel a chvilku seděla. S mým nízkým tlakem se nemůžu po několika hodinách ležení hned vyšvihnout na nohy. Došla jsem si do mé koupelny a začala si rozčesávat vlasy. Sepnula jsem si dva pramínky dozadu a mohla jsem si vyčistit obličej. Nanesla jsem hydratační krém a zvolila trošku výraznější líčení: kromě korektoru jsem si dala i make-up, pudr, trošku tvářenky (když je to jaro). Štetečkem jsem nanesla trochu nude stínu, který šel do ztracena. Nakonec přišla řasenka, gel na obočí a jemně narůžovělá rtěnka. A to bylo to nejvíc, co jsem zvládla. Právě jsem se dotkla stropu mého umu líčení. Ještě jsem teda sáhla po setting spreji, aby mi moje mistrovské dílo vydrželo co nejdéle.

Hodila jsem na sebe svoje připravené oblečení. Sáhla jsem do mého botníku pro nějaké polobotky. Divili byste se, kolik takových tenisek a polobotek mám. Můj botník oplývá páry Conversek všech barev duhy a i hromady dalších párů jiných značek. Sáhla jsem po krémových s černou podrážkou a černými tkaničkami. Do krémového koženého batůžku jsem hodila telefon, powerbanku, kabel, peníze s doklady, klíče a deodorant. Hodila jsem si svoje zavazadlo přes jedno rameno a seběhla jsem dolů na snídani.

„Dobré ráno." Zdravila jsem již ze schodů. Opět typické ráno. Maminka připravovala kávu l snídani, kterou stejně moc nepiju (paradox, že se těším do kavárny). Tatínek opět četl čerstvý ranní tisk.
„Dobré." Odpověděli mi oba.
„Jaké bylo divadlo?" Ptala jsem se, když jsem hodila batoh k noze stolu a odsunula si židli.
„Zábavný. I když to byla detektivka." Ozval se zpoza novin táta.
„Super. A hrál tam někdo známej?" Vzala jsem si na talířek dva kousky bílého chleba a namazala na oba trochu másla s následně džem.
„Ani moc ne. Ale hlavní roli tam hrál ten, jak hrál toho doktora v tom filmu, na kterej jsme koukali v sobotu." Povídal táta a dál se věnoval novinám.
„Jo, už vim, kterej." Kývla jsem souhlasně a mamka na nás dva vrhla vzápětí nechápavý pohled. Jen jsem se tomu zasmála.

„Dneska budu muset jít dřív. Nechala jsem si kolo ve stáji." Oznámila jsem po chvilce rodinné konverzace.
„A jak jsi se dostala domů? Snad ne pěšky?" Zděsila se mamka nad pomyšlením, jak dlouho by to trvalo.
„Ne, přivezl mě kamarád ze stáje." Vysvětlila jsem nezaujatě.
„A kterej? Ten blonďatej?" Vyzvídala mamka.
„Luke? Ne, ten přešel do jiné stáje mami. Už před půl rokem."
„Aha, takže ten hnědovlasej s kudrlinkami. Ten je docela hezkej." Usmála se mamka. Jen jsem nad tím protočila oči. „Tak byl to on, nebo ne?" Dožadovala jsem se odpovědi.
„Co je ti po tom?" Smála jsem se.
„Takže to byl on, ten Horan, nebo jak se jmenuje."
„Ano, Tom Holland." Zakroutila jsem hlavou.
„Ten by se mi pro tebe líbil."
„Mamiii, víš, že chodím s Danielem." Podívala jsem se na ní a ona se jen poťouchle smála.
„Já už radši půjdu." Vyvlíkla jsem se z toho. Vzala jsem si batoh na záda a kráčela jsem do předsíně.
„Počkej! Něco sis zapomněla." Přešla mamka k lednici a vytáhla z ní lahev pomerančového džusu a hodila mi jí.
„Díky." Usmála jsem se a chytla jí dřív, než stihla dopadnout na zem.

Vystřelila jsem ven z domu a svižným krokem jsem střídala nohy. Cass jsem nepotkala, protože určitě jela na doručování z ekonomiky s Nathanem. Ačkoliv ekonomiku oba jako jediní ze třídy zvládají, ona stejně musí najít záminku se s ním vidět.

Došla jsem ke škole a měla jsem pravdu. Cassino kolo už bylo ve stojanu. Našla jsem volnou lavičku před vchodem do školy a napila se trochu džusu. Vytáhla jsem telefon a brouzdala jsem po internetu.
„Ahoj, princezno." Přišel ke mě Daniel a hned dal ruku kolem mých ramen.
„Ahoj, zlato." Usmála jsem se v jeho přítomnosti a telefon jsem strčila do kapsy, abych mu mohla věnovat uvítací polibek.
„Vím, že jsem ti slíbil, že s tebou půjdu do té kavárny, ale ve sportcentru mají teď to nové vybavení na lakros. Myslíš, že bych tam mohl jít s klukama?" Pohled zpráskaného psa. No tomu nejde říct ne.
„Jo, klidně běž. S Cass musíme probrat holčičí věci, to by tě asi nebavilo." Usmála jsem se a přitáhla se k němu do objetí.
„Fajn, jdu dohonit kluky, chtějí ještě probrat taktiku na ten zápas v sobotu. Zítra máme rest day totiž." Vtiskl mi pusu na spánek a ihned běžel směrem k partičce kluků.

Ještě chvilku jsem palci přejížděla po displeji malého hranatého zařízení a přemýšlela nad tím, co se dělo včera.
„Nazdar, Freundin." Pozdravila mě Cass, která ve svém jarním outfitu vypadala skvostně.
„Ahoj. Jaký bylo doučování?" Ihned jsem směřovala konverzaci jinam, než k tomu, že mě Tom označil na story.
„Docela klídek a chill. Jenom jsem musela udělat dvakrát nějakou chybu, aby si Nathan nemyslel, že už doučování nepotřebuju." Nervózně se zasmála.
„Měla už bys ho pozvat ven, když on se k tomu nemá. Kluci mají rádi holky, který se nebojí udělat první krok. Na sebevědomý holky, co si umí hodně věcí obstarat samy."
„Jasný. Projevit zájem a pak se stáhnout."
„Přesně tak."
„No a co ty a Tom včera? Jak to šlo?" Sakra, přesně tomuhle jsem se chtěla vyhnout.
„V pohodě, akorát jsme trochu blbli na louce a já slítla ze Stone Henge. Dokážeš si představit tu výšku." Nijak jsem nesměřovala konverzaci k tomu, co bylo pak.
„To jste museli zmoknout, ne?" Zamyslela se Cass nahlas.
„Jo, chytli nás to na cestě podél spodního pole k městu. Tak jsme to museli vzít zkratkou přes pole." Při vzpomínce na ten déšť jsem se oklepala.
„A to je všechno? Nic víc?" Házela na mě jeden zklamaný pohled za druhým.
„To ti povím v kavárně." Usmála jsem se šibalsky a Cass se ihned zvedly koutky do úsměvu. „Nečekej nic moc, ale." Snažila jsem se jí nedávat naděje na to, že jsem předešlý den prožila scénu jak z romantického filmu. Však to všechno bylo čistě kamarádské. Aspoň doufám.