Shut up, Tom! [Tom Holland FF]

24.

Bylo tu pondělí, nový týden, nový start. Z postele jsem se zvedala vcelku ochotně, protože odpoledne máme s Cass domluvenou vyjížďku do lesa zase. Nejspíš to bude jen krokovka, protože včera Nintendo makal docela intenzivně, nebo si půjčím koně od paní Brøggerové.
Nastoupila jsem před skříň a začala s vybíráním oblečení. Chtěla jsem trochu obměnit styl, proto jsem sáhla po mých světle modrých mommy džínách, které jsem na sobě už dlouho neměla, k tomu jsem přihodila černý tank top, krémově hnědou zapínací mikinu a na nohy jsem si nazula moje barevné Vansky. Do batohu jsem naházela učebnice, v koupelně jsem si stihla jen učesat vlasy do vysokého culíku a nanést na řasy trochu řasenky.

Seběhla jsem ze schodu dolů na snídani. „Dobré ráno." Zdravila jsem rodiče, kteří si v klidu popíjeli kávu.
„Dobré." Odpověděli mi téměř jednohlasně.
Zasedla jsem ke stolu, do sklenice si nalila džus a ihned si brala kousek chleba, abych si ho namazala máslem.
„Jak vlastně trénink včera? Ani jsme se o tom nebavili." Vzpomněl si táta.
„Měla jsem ho dohromady s Natashou, která se ofukovala nad kavaletami a pak s nimi měl její kůň ve finále problém. Nintendo byl zlatý, možná trochu dopředný." Popsala jsem ve zkratce, co se dělo včera ve stáji a na namazaný chleba jsem si položila kousek sýra.
„Tyhle džíny jsem na tobě neviděla dlouho." Poznamenala mamka, když jsem se zvedla, abych si vzala vodu s sebou.
„Ve skříni ležely dlouho, tak jsem je zase vytáhla."

Snídani jsem musela opustit ve spěchu, abych dorazila do školy dřív, než normálně vždycky přijížděl Daniel, kterého jsem nechtěla za žádnou cenu potkat. S Cass jsem byla domluvená, že se uvidíme až na obědě, protože jsem se chtěla ráno stavit za mým učitelem na chemii s mou prací a zkonzultovat pár chemických reakcí. Pak jsme měly každá jiný program.

Přečkala jsem biologii a mohla jsem se těšit na chemické laborky. Měla jsem namířeno do laboratoří, když mě na chodbě odchytila zástupkyně ředitele.
„Mám nějaký problém?" Ptala jsem se ihned poté, co mi řekla, abych jí následovala do její kanceláře.
„Neměj strach, Pamelo, pan ředitel mě jen požádal, abych našemu novému studentovi sehnala partnera na laboratorní cvičení z chemie. Míval s chemií problémy, tak se na to musíme zaměřit." Vysvětlovala mi cestou a já jí poslušně následovala.
„Máme tu pro tebe ideální partnerku. Tome, to je Pamela, seznamte se." Došly jsme do kanceláře a moje oči spočinuly na kudrnaté hlavě. To je snad zlý sen.
„To je snad zlý sen." Hlesla jsem a ihned jsem se chytla za hlavu. Vážně jsem to řekla nahlas? Naštěstí mě ani jeden z nich neslyšel.
„Je, čau Pam, co ty tady?" Usmíval se od ucha k uchu a upíral na mě svůj pohled.
„Studuju?" Nechápavě jsem se podívala na zástupkyni ředitele.
„Takže se znáte, ten svět je ale malý. Tak běžte, za chvíli vám začínají laborky." Popohnala nás a Tom se ihned zvedl. Já jsem vystřelila ze dveří, jako bych se ho snažila setřást.

„Jsem nevěděl, že chodíš sem na školu." Dohnal mě ani ne za dvě sekundy a popohodil si batoh na zádech.
„Já nevěděla, že ty už taky." Odpověděla jsem jaksi neutrálně a jen jsem čekala, kdy se zpoza rohu vynoří třeba Natasha, nebo Daniel, nebo úplně nejlépe - oba dva. To se naštěstí nestalo a tak jsme došli do laboratoří, kde jsem zaujala své místo u okna a Tom si automaticky sedl vedle mě.
„Takže jsi na chemii a tyhle věcičky, jo?" Díval se po laboratoři. „Nechodíte náhodou s Cass do stejné třídy? Kde je?" Zajímal se.
„Má ekonomii, dostala se na obchodní program, takže nemáme úplně stejný rozvrh." Objasnila jsem to a on jen přikývl.
„Jsem rád, že jsi tu, neměl bych se tu s kým bavit." Vypadlo z něj po chvíli. Já jsem se ale věnovala svému telefonu.
„Víš, co je zajímavý?" Ptal se mně a já jen otočila hlavu jeho směrem na znamení, že poslouchám. On ale mlčel. Sakra, když někdo větu nakousne, tak by ji mohl taky dokončit.
„Co?" Hlesla jsem a on dělal, jako že mě nevnímá. „Co je zajímavý?" Šťouchla jsem do jeho ramena, až se za něj chytil.
„Nic, jen jsem se ujišťoval, jestli mě posloucháš." Vycenil zuby do amerického úsměvu. Než jsem stihla cokoliv říct, vešel do třídy učitel.

„Tohle?" Tom vytáhl ze skříňky kuželovou baňku, po tom, co jsem ho poprosila, zda by mi podal kulatou baňku.
„Ne, co ti na tomhle přijde kulatého?" Nechápavě jsem ho pozorovala skrz ochranné brýle.
„Dno?" Podíval se do baňky jako - lidově řečeno - husa do flašky.
„To je kuželová neboli Erlenmeyerova baňka, teď mi prosím podej tu kulatou." Říkala jsem mu, když jsem zapalovala kahan a utáhla kolík, abych docílila menšího plamene.
„Uuh, s ohněm by sis zahrávat neměla." Zasmál se.
„Bacha, nebo tě sežehnu pohledem, když nemůžu tímhle kahanem." Radši jsem do baňky přelila naší směs pentanolu a kyseliny octové, která voněla po hruškách.
„Pam, já moc nechápu tohle." Ukázal na chemickou rovnici, kterou jsme si zapsali do sešitu po probrání teorie.
„To je esterifikace. Můžu?" Vzala jsem si do ruky tužku a ukázala na jeho sešit. Bez jediného slova mi ho posunul blíž a já mu tam slabě načrtla nějaké šipky. „Co je tohle?" Ukázala jsem na jeden strukturní vzorec.
„Pentanol." Odpověděl.
„Správně. A tohle?" Ukázala jsem na druhou strukturu.
„Kyselina ethanová? Máslová?" Nebyl si jistý.
„Obojí může být. Každopádně ty tu kyselinu tady vezmeš, odštěpíš z ní vodík a přes kyslík k ní napojíš ten ethanol, z toho vezmeš celou OH skupinu a vznikne ti ester. No a když jsi z kyseliny vzal jeden vodík a přidáš ho k té OH skupině, co ti vznikne?" Povídala jsem a čmárala mu do sešitu.
„H2O?" Pokrčil rameny.
„No samozřejmě. A to je na papíře to, co tu děláme." Podtrhla jsem ještě název sloučeniny pentylester kyseliny mravenčí, který jsem mu tam dopsala.
„Můj ty Odine, ty tomu opravdu rozumíš." Díval se na svůj sešit, který jsem mu posunula zpět, jako na svatý obrázek.
„Kdybych tomu nerozuměla, tak tě teď nemám na starost." Konstatovala jsem a věnovala se zahřívání baňky.
„To by ti bylo určitě smutno."

***

Po chemii a fyzice, kde jsem pořád musela uvádět Toma do děje, co vlastně probíráme, přišel konečně čas na oběd.
Tomovi jsem ukázala jídelnu, přičemž jsem se snažila spíš odvracet obličej od místa, kde vždycky sedí Daniel a spol. Vzala jsem si nějakou misku se zeleninou a tortillu plněnou kuřecím masem. Tom si taky nabral, na co měl chuť a zamířili jsme ke stolu s ekonomy, který mi teď byl novým „domovem".