Shut up, Tom! [Tom Holland FF]

17.

„Ahoj." Pozdravila jsem Cassina bráchu - jednoho z mnoha bratrů - a i zbytek osazenstva v autě.
„Čau, kočko." Odpověděla mi Cass. „Kdyby tě to zajímalo, tak tohle je Jake a Blake, naši noví sousedé." Představila mi pár téméř identických dvojčat.
„Čau, já jsem Pamela." Pozdavila jsem, načež mi oba odpověděli jednohoasným „Ahoj."
„Kdyby náhodou, tak já jsem Jake a mám narozdíl od Blakea náušnici." Ozval se jeden z nich.
„Zrovna jsem se chtěla zeptat, jak vás rozeznám." Usmála jsem se.
„Šlápni na to, brácha, mám chuť se jít pořádně skalit!" Zvolala Cass, načež její bratr přidal plyn a auto se rozjelo.
„Už abychom tam byli, mám sucho v krku." Ozval se Jake - ten s tou náušnicí.
„Na to mám jednoduché řešení." Zašmátrala jsem rukou v batohu a vytáhla tu flašku od táty.
„Tuhle Pamelu neznám, ale začíná se mi hodně líbit!" Zajásala Cass a natáhla ruku pro tu lahev.
Na to se mě Jake hned zeptal: „Jsi introvertní?"
„Poměrně jo," podrbala jsem se na zátylku, „vlastně ani nevím, co tu dělám."
„Léčíš se od jednoho blbečka, to tu děláš." Opět Cass a její chytrost z předního sedadla.
„Ona doma už něco pila?" Ptala jsem se Cassina bratra.
„Nic, o čem bych věděl." Rychle odpověděl a otočil volantem, aby odbočil na hlavní ulici.
„Božínku, tuhle písničku miluju!" Vyjekla najednou moje nejlepší kamarádka a otočila volume doprava, kde zrovna hráli My Chemical Romance. Ukázalo se, že i Jake a Blake už někdy slyšeli album The Black Parade od MCR. Upřímně, kdo by to neznal? Ta deska je absolitně boží.

„Jsme tady, mládeži, moc se nesundejte. Kdyby náhodou, tak volej." Věnoval Cass její bratr starostlivý pohled.
„Neboj, já jí zkusím ohlídat. Ale nic neslibuju." Dodala jsem při pohledu na Cass, která už vedla rozhovor s kluky u beerpongu.
„... a tohle je moje úžasná kamarádka Pamela." Přitáhla mě k sobě a představovala dvěma černovlasým klukům.
„Ahoj." Hlesla jsem.
„Pam, tohle jsou Dylan a Raihan, prej si s nima pak můžeme zahrát beerpong nebo jakoukoli chlastací hru." Culila se Cassidy a mrkala na mě, abych něco odpověděla.
„Oh, páni. Jak štědré. Až se budu chtít pořádně sundat, tak si vás najdu." Vyvlíkla jsem se z tý situace, vzala jsem Cassidy za ruku a táhla jí dovnitř.

„Tohle už mi nedělej." Procedila jsem skrz zuby a posadila jí na židli v kuchyni. „Páni, tahle kuchyň je ale velká." Rozhlídla jsem se kolem. Očima jsem zároveň skenovala lidi okolo, zda nenarazím na nějakou známou tvář, ale zatím nikdo. „Hele, ty tu někoho znáš?" Ptala jsem se ještě Cass.
„S tamtím klukem jsem onehdá hrála volejbal... Hej! Jimmy! Jsi to ty?" Zvedla hlas, aby ji kudrnatý blonďák slyšel přes tu hlasitou hudbu.
„Cassidy, ahoj. Tebe jsem tak dlouho neviděl. Tak jak se má ten tvů obrkůň? Vždycky ho vidím na instagramu..."
Víc jsem z Cassidina rozhovoru nepochytila, protože jsem zaregistrovala partu kluků, kteří mi odněkud přišli povědomí. V tu chvíli přede mnou přistál kelímek s nazlátlou tekutinou. „Je libo pivo?" Zaslechla jsem až moc dobře známý hlas.
No to si ze mně někdo dělá...
„No pozdrav pánbůh." Otočila jsem oči v sloup. Tohle za střízliva nedám. Vzala jsem od kudrnáče pivo a pořádně si zavdala.
„Teda ty se toho nebojíš." Zubil se. Měla jsem chuť mu ty jeho sněhově bílé zuby vyrazit pěstí.
„Proč musíš být všude, kde jsem já, Hollande?" Zakroutila jsem hlavou. Pohledem jsem ho rychle sjela od hlavy až k patě. Bílé triko s malým logem nike, zastrkané v černých roztrhaných džínách, mu až překvapivě lichotilo. Cože?
„Řekněme, že jsem... nevyhnutelný." Luskl prsty a zubil se ještě víc.
„Pokračuj, a už z tvýho obličeje neuvidím nic víc, než ty tvoje zuby." Fakt jsem to řekla nahlas?
„Neboj se, nechám toho, ať ti pak není po tomhle smutno." Ukázal na svůj - jestli se tomu vůbec dá říkat - obličej.
„Dej si pohov." Dala jsem si další lok piva a hledala očima věšák.
„Jestli o tu bundu nechceš přijít, tak si jí schovej do úklidový místnosti, tam ji jen tak nikdo nepozvrací. Maximálně tak ty možná." Zase se smál.
„Skvělé, další odborník na život! A proč si vůbec myslíš, že budu zvracet?" Dala jsem ruku v bok a obdařila Toma tázavým pohledem.
„Upřímně... S tím, za jak krátkou dobu jsi do sebe obrátila to pivo, a s tím, jak malou tělesnou hmotnost máš... dávám ti tak 2-3 hodiny při takovým tempu a pak budeš objímat záchod." Důležitě si prohrábl vlasy. „Vsadíš se?" Podával mi ruku na znamení uzavření sázky.
„Hazardní hry nejsou moje vášeň."
„Jakej hazard, prosím tě?"
„Moje zdraví?"
„A co takhle beerpong? Když tě porazím, dostanu pusu - na tvář samozřejmě, ať tu nedegraduju tvoje andělské vzezření." Zahmital obočím.
„To ani náhodou. Zapomeň." Otočila jsem se k němu spíš bokem a věnovala se svému novému pití, kterým bylo tequilla sunrise.
„Počkej! Vždyť nevíš, co můžeš získat ty, když vyhraješ."
To už znělo zajímavě.
„A co by to tedy mělo být?" Otočila jsem se zas na něj se zájmem ho poprvé a naposledy v jeho životě vyslechnout.

Hello my wattpad homies! <3
Dlouho jsem dělala mrtvýho brouka, ale po delší době jsem dodělala další kapitolu (hlavně kvůli všem komentářům u té předešlé, děkuju moc za podporu.) Mějte krásný Nový rok 2022!