Shut up, Tom! [Tom Holland FF]

13.

Přiblížil se čas oběda. Cíleně jsem se vyhýbala Danielovi i Natashe, takže jsem zavítala mezi studenty ekonomie.
„Lidi, tohle je Pamela, moje kamarádka." Představila mě Cass skupince lidí. Neprojevili ani takový zájem. Spíš věnovali pozornost grafům akcií a podobným věcem. „Omluv je, jsou docela asociální." Posadily jsme se, přičemž jsem skončila vedla kluka v tmavě modrých kalhotách a bílé košili.
„Budu hádat dress code... bussines casual?" Prohodila jsem při pohledu na motýlky, kravaty, sukně a košile.
„Docela si na to potrpí... ale mě to nebere." Pokrčila Cass rameny.
„Hele, ty přestupuješ na ekonomii?" Otočil se na mě ten kluk vedle mě.
„Ehm, ne?" Vysoukala jsem ze sebe a poupravila si kapuci mikiny.
„Aha, fajn." Škubl krátce rameny a dál něco datloval na klávesnici notebooku.
„Asi tu nejsem vítaná." Rozhlédla jsem se po stole a následně jsem otočila hlavu a hledala místo u jiného stolu.
„Ale jsi. Nevšímej si jich, za chvíli toho snad nechají." Mávla nad tím Cass rukou a pustila se do svého jídla. Pokrčila jsem rameny a taky si dopřála sousto z mého oběda.

Po chvilce nenucených minirozhovorů s ostatními lidmi z ekonomie se mi rozzářil displej telefonu vedle tácu s jídlem.
Proč nesedíš s námi?
Otočila jsem se směrem ke stolu, kde bývalo mé obvyklé místo.
Cass mě přemluvila, ať jdu s ní dneska.
Odpověděla jsem telefon s tím, že je to hotová věc a dál do sebe soukala jídlo.
Má to co dělat s tou včerejší hladkou?
Věnovala jsem stolu, kde seděl Daniel vyčítavý pohled a radši jsem odvrátila pohled.
„Problémy v ráji?" Ozval se Nathan. Upřímně jsem ani netušila, že ví, že existuju.
„Hleď si svýho." Odbyla jsem ho neutrálně a napila se ze své krabičky džusu.
„Fajn, já jen... mohlo by tě zajímat, že se Daniel včera docela měl k Natashe." Trhl nezaujatě rameny.
„Jako by mi do toho něco bylo. Natasha není vůbec Danielovo typ." Podepřela jsem si hlavu levou rukou a poklepávala prsty druhé ruky na desku stolu.
„Podle mě se Natasha trošku změnila. Já nevím, vyspěla? Hodně kluků z vedlejší třídy na ní letí."
„Dej si pohov." Uzemnila ho Cassidy. „Budeš ještě pokračovat?" Ukázala prstem na můj oběd.
„Ne, už nemám chuť." Zvedla jsem se, hodila jsem si tašku přes jedno rameno a šla odevzdat tác.
„Hele, promiň za Nathana, on je takovej moc upřímnej." Přispěchala za mnou Cass.
„Však v pohodě. Ale mohl by rozumět tomu, že každý vztah má svoje světlé a tmavé chvilky." Pokrčila jsem rameny a mířila dlouhou chodbou ke své skříňce.
„Mě se spíš zdálo, že se tě snažil trochu pošťuchovat. Ačkoli ne moc taktně." Zakroutila hlavou, až se jí dlouhé vlasy v culíku rozhoupaly.
„Tak či onak, je to na mě a Danielovi, jak si to vyřešíme."

***

Překlenulo se odpoledne a mě čekala už jen hodina strávená s ostatními žáky z chemických laborek. Náš ambiciózní učitel nás zapsal do meziškolní soutěže, takže jsme museli trochu trénovat.
„Hele, je pravda, že jste se s Danielem rozešli?" Přimotala se ke mě Kimmy, jedna z dobrých kamarádek, se kterou často pracuji na nějakých mimoškolních vědeckých aktivitách. Vypadá to dobře na přihlášce, to snad zná každý.
„Kdes to vzala?" Nervózně jsem se snažila o úsměv. Mezitím jsem přelévala vodný roztok modré skalice na petriho misku.
„Natasha o tom mluvila na španělštině." Pokrčila rameny, mezitím co si čistila ochranné brýle cípem pláště.
„Ta zmije." Naštvaně jsem položila kádinku s modrou kapalinou na pracovní desku.
„Nějaký konflikt?" Zajímala se černovláska a nasadila si brýle.
„V podstatě jo." Zakoulela jsem očima a sama si nasadila brýle.

Se skupinou jsme měli za úkol zpracovat video týkající se chemie. S tím nám samozřejmě pomohl audiovizuální klub. Jelikož nás zadání úkolu ani tolik neomezovalo, dohodli jsme se všichni na tématu čím je chemie zábavná. Kluci nám nastavili time-lapse kamery na krystalizace různých roztoků a chromatografie listových barviv a barev ve fixách. Pak jsme připravili pár divácky atraktivních pokusů, ke kterým jsme přidali rovnice a mluvený komentář k zachování náležité akademické úrovně.

Spokojeně jsem si sundala brýle a rozepnula plášť, když jsem se opět objevila u mé skříňky. Všechno jsem to nastrkala dovnitř a do batohu si nastrkala nějaké knížky na domácí studium.
„Pam? Můžu s tebou mluvit?" Poznala jsem až moc dobře o koho jde.
„Nemám moc času, spěchám do stájí za těmi bezcitnými nepředvídatelnými bestiemi." Ironicky jsem zamávala rukama ve vzduchu a popadla svůj batoh, abych mohla být co nejdřív venku ze školy.
„Pam... víš že jsem to tak nemyslel." Svěsil ramena a zkoušel na mě štěněčí pohled.
„Myslím, že ses vyjádřil víc než jasně. A navíc... co tady děláš tak pozdě? Pokud se nemýlím, tak jsi říkal, že dneska trénink nemáte." Rozešla jsem se chodbou.
„Potřeboval jsem s tebou mluvit. Opravdu se omlouvám. Přehnal jsem to-"
„To teda." Přerušila jsem ho.
„-ale bál jsem se o tebe. Když jsi mi řekla, že jsi spadla z koně. Mám o tebe pořád strach. Chci, aby ses mi každý den ze stáje vrátila celá. Protože kdyby se tak nestalo, vyčítal bych si do smrti, že jsem na tebe nedával pozor." Střídavě koukal na mě a na podlahu a s provinilým výrazem dodal: „Tak já zase půjdu." A měl se k odchodu.
„Počkej!" Vyhrkla jsem a rozběhla jsem s k němu. Skočila jsem mu do objetí a zhluboka si oddechla.
„Záleží mi na tobě." Šeptal mi do vlasů.
„A mně zas na tobě." Zvedla jsem hlavu a hleděla mu přímo do očí. „Už musím jít." Pustila jsem se ho a udělala jsem krok dozadu.
„Uh, dobře, bav se." Věnoval mi úsměv a šel směrem k východu.
Vzala jsem si ještě batoh u skříňky a mohla jsem jít v klidu domů. Asi začnu jezdit autobusem, protože takhle pěšky je to hodně nepraktické.

Domů jsem došla poměrně brzy a mohla jsem se začít připravovat do stáje. Klasicky jsem naházela do batohu milion potřebných i nepotřebných věcí. V kuchyni jsem ještě ukradla nějaké mrkve a jablka pro Nintenda a mohla jsem vyrazit. Ještě jsem se zkontrolovala v zrcadle, což až tak často nedělám. Černé rajtky mi seděly dokonale a podkolenky hrály širokou škálou barev. Do uší jsem si strčila sluchátka s tím, že si vyposlechnu cestou do stáje nějaký podcast a chytala jsem za kliku dveří, abych se vydala na cestu.
„Potřebuje tu někdo odvoz?" Ozvalo se ze světle modrého auta parkujícího před našimi vrátky.
„Tak tomuhle říkám načasování." Zakroutila jsem nevěřícně hlavou a nastoupila do Cassina auta.
„Kam to bude, slečno?" Zeptala se teatrálně.
„Jeď už, prosím." Zasmála jsem se. Těšila jsem se do stájí. Pátky máme vždycky vyjížďku.

Nedočkavě jsem vystřelila ven z Cassina auta. Cass auto zamknula a s batohy přes jedno rameno jsme zamířily přímo do šaten. Díky bohu, Natasha tam nikde ještě nebyla.
Hodila jsem si batoh do skříňky a vyndala z něj mrkev pro Nintenda. Už jsem se na něj těšila.
„Ahoj, chlapče." Zdravila jsem se s ním už od vrat boxu. Dala jsem mu nějaký jednodušší povel, abych mu mohla dát mrkev. Zkontrolovala jsem mu nohy a záda, jestli se náhodou na pastvě něco nestalo, protože ten můj kůň umí někdy být pěknej trouba. Všechno bylo v pořádku. Mohly jsme se s Cass vydat pro čištění a výstroj. Tentokrát jsem se rozhodla pro uzdečku bez udidla. S Nintendem máme velice kladný vztah, co se mé autority vůči němu týče. Můžu mu věřit, že mě nikde nevysype.

Měli jsme s Cass nastrojeno. Trochu času nám zabraly bandáže, které jsme koníkům namotaly z důvodu bezpečnosti. Ještě jsem se vrátila do skříňky pro batoh s jídlem a mohly jsme vyrazit.
„Hele, potkala jsi už dneska Toma?" Zeptala jsem se, když jsem Nintendovi dotahovala podbřišník.
„Vlastně ani ne. Divný, bývá tu vždycky dřív než my." Konstatovala Cassidy, když si upravovala třmeny.
Učinila jsem stejně a mohlo se vyrazit.
Cestu jsme zvolily úplně stejnou jako když jsem jela naposledy s Tomem. Ale tentokrát jsem se modlila, aby nezačalo opět pršet. Deště jsem si tenhle týden užila až dost. Mám takový dojem, že mi to počasí dělá naschvál.
„Mluvila jsi dneska vůbec s Danielem?" Dotazovala se po chvilce chůze Cass.
„Mluvila. No, spíš mluvil on. Omlouval se mi. Ale neměla jsem z toho ten nejlepší pocit. Co když se mu vážně líbí Natasha?" Zavrtěla jsem se v sedle, až Nintendo hodil hlavou. „Promiň, kamaráde." Poplácala jsem ho.
„Daniel a Natasha? Nijak si to nedokážu představit." Pokrčila Cass rameny. „Ale na druhou stranu bys konečně mohla být s Tomem."

Ahoj všem ❤️. Je tu další kapitolka. Možná trošku nudnější, ale v nadcházející době můžu slíbit něco zajímavějšího 😁. Moc děkuju za komentáře a votes u minulé kapitoly ❤️.

⭐️ nebo 💬 potěší ☺️.

Peace ✌🏻

-Bold Muffin 💕