Shut up, Tom! [Tom Holland FF]

22.

Byla tu neděle a to znamenalo jediné: skokový trénink s Natashou. Ráno jsem nevypadala nejčerstvěji. Kdybych byla ledový salát, byla bych tak povadlá, že by mě nikdo nekoupil. Z postele jsem se dostala relativně rychle. Bylo to taky proto, že jsem chtěla před odchodem na trénink stihnout dopsat kousek mé práce na chemii, kterou mám rozdělanou v rámci jedné soutěže. Vybrala jsem si ještě před prací na projektu věci do stáje. Hnědé rajtky, světle modrou polokošili a tentokrát jsem si vzala i hnědé rukavice oproti mým obvyklým černým, abych to trochu sladila. Skočila jsem si na snídani a pak jsem se rychle odebrala zpátky do pokoje.

Byla jsem docela zabraná do kreslení reakcí v počítači, když mi nastavený budík oznámil, že už bych měla vyrazit. Chtěla jsem být na místě s předstihem, abych Nintenda v klidu připravila. Seběhla jsem tedy schody už oblečená v mém jezdeckém oblečení, abych mohla skočit na kolo a vyjet vstříc stájím.

„To je dost, že jsi taky přišla." Dobírala si mě Cass, když jsem přikvačila do šatny, abych si tam odložila věci.
„Hahaha, vtipná jako vždy." Odbyla jsem jí, naházela věci do skříňky. Už jsem chtěla být u svého čtyřnohého zlatíčka.
„Hele, co ty a Tom vlastně?" Šeptala, aby nás nikdo neslyšel.
„Má to tak trochu zápletu. Nějakým záhadným způsobem zkratkou přes Natashin telefon se dostaly fotky mě a Toma až k Danielovi. Přijdu domů a kdo tam na mě nečeká? Kluk, se kterým jsem se - alespoň jsem si to myslela - předchozí den rozešla. Jenže on to jako rozchod nejspíš nepobral a teď je na mě naštvanej umocněno na druhou. Ale ne že by na tom sešlo." Vychrlila jsem na ní ve zkratce dění v mém životě za posledních 24 hodin.
„Abych byla upřímná, nikdy jsem Daniela neviděla jako ideálního kluka pro tebe. Tom je stoprocentně lepší." Konstatovala. „Jste spolu, ne?" Otočila se na mě od svojí skříňky, když jsem si česala drdol a koukala na sebe do zrcadla. Pohled mi ihned uhnul ke Cass.
„Zbláznila ses? To nejde. On je takovej... Nevim..." Škubla jsem rameny a pořádně si utáhla gumičku, aby mi nesklouzla z vlasů.
„Vidíš, nevíš. To znamená, že někde hluboko uvnitř bys chtěla." Mrkla na mě.
„Nechci sfouknout plamen svíčky tvé naděje, ale udělám to. Chci teď asi chvíli být sama, soustředit se na mé akademické věci a tak dále." Přešla jsem zpět k mé skříňce a hodila do ní hřeben.
„Ty jsi tak tvrdohlavá, on má naprosto očividnej zájem, navíc je hezkej, vtipnej a umí bejt i hodnej." Mluvila s takovým přesvědčením, až ze mě vypadlo jen:
„Tak proč s ním nejsi ty?" Usmála jsem se na ní ironicky.
„Tom není kluk pro mě, Pam, on prostě není můj typ." Pokrčila rameny.
„A přesně to bych mohla říct i já." Zopakovala jsem její gesto, takže jsme tam obě stály a navzájem na sebe krčily rameny. Muselo to být komické. „Končím, musím jít připravit Nintenda na skokovej trénink." Odcházela jsem, ale Cass mě ještě zastavila před tím, než jsem otevřela dveře. Chytla mě za ramena.
„Slib mi, že mu dáš šanci. Neviděla jsem tě s žádným jiným tak šťastnou jako včera." Dívala se mi do očí se smrtelnou vážností v obličeji.
„Jedno slovo: alkohol." Vysvětlila jsem stroze svůj nadměrný pud používání zkřivení obličeje jinak známého pod termínem úsměv. A šla jsem.
„Jsi hrozná!" Volala za mnou Cass.
„Jasný!" Zvolala jsem na ní zpátky a přešla jsem přes krmírnu až do sedlovny, kde jsem popadla své čištění, uždečku, sedlo a kamaše. 

„Koukám, že tu máte veselo." Zaslechla jsem známý hlas hnědovlasého kudrnáče.
„To sis všiml až dneska? Vždyť já normálně srším vtipem." Zakroutila jsem nad jeho poznámkou nevěřícně hlavou a pohodila si sedlo na ruce, aby mi nespadlo.
„Chceš pomoct?" Přispěchal ke mně a bral mi sedlo.
„Neobtěžuj se, jsem nezávislá a silná žena, která se obejde bez chodících testosteronových továren jménem muži." Věnovala jsem mu hraný sladký úsměv a vykročila jsem směr Nintendův box.
„Ty jsi na mě naštvaná, nebo tak něco?" Slyšela jsem obavy v jeho hlase. Sakra, jemu fakt záleželo, co si o něm myslím.
„Nejsem naštvaná na tebe. Nebo ne přímo. Kdybys mě neukecal do toho beerpongu, mohla jsem mít skokový trénink zítra s někým ze stáje, koho zvládám líp, než Natashu, která mi dělá ze života peklo." Mluvila jsem polohlasem, aby mě náhodou někdo neslyšel.
„Tak promiň, ale včera jsi vypadala, že sis užívala." Pokrčil rameny.
„Jako jo, ale byl to jen takový výpadek. Normálně nikam nechodím a žiju bez toho docela spokojený život." Došli jsme už k mému boxu, kde mě vyhlížel můj šedý princ. „Ale ahoooj." Pozdravila jsem ho podrbáním na nose. Nintendo mi na pozdrav tiše odfrkl.
Tom Nintedna taky pozdravil.

Otevřela jsem vlez do boxu a začala Nintenda prohlížet, jestli neutrpěl nějakou újmu ve výběhu. Krom pár bodláků v ocase vypadal v nejlepším pořádku. „Ach jo, koni, kde ty na to chodíš." Zvedla jsem jeho žíně blíž k sobě a začala vymotávat bodláky.
„Mam na to skvělý rozčesávadlo, počkej chvíli." Tom, o kterém jsem na chvíli zapomněla, že byl pořád se mnou u boxu, zmizel za rohem. Netrvalo to chvíli a nesl mi bílé balení jakéhosi roztoku s rozprašovačem. „Zkus to." Podal mi to. Neměla jsem nejmenší důvod Tomovi nevěřit, že by to způsobilo nějakou neplechu, ihned jsem proto párkrát nastříkala žíně. Tomův zázračná rozčesávač opravdu fungoval.
„To je dost dobrý." Uznala jsem a podávala mu lahvičku zpátky.
„Klidně si to nech, mám velké zásoby." Kývl na mě, přičemž já jsem ten bílý zázrak hodila do mé tašky s čištěním.
„Tak děkuju." Usmála jsem se a začala Nintenda čistit. Tom se ihned jal druhého hřbílka a drbal Nintenda z druhé strany. „Nemusíš to dělat, víš?" Zeptala jsem se ho.
„Nemusím, ale chci. Rád s tebou trávím čas." Odvětil, přičemž mému koni rozčesával srst na krku. „Navíc vypadá to, že už si získávám tvojí důvěru." Usmál se na mě přes Nintendův hřbet.
„A proč si to myslíš?" Nechápavě jsem mu koukala do jeho oříškových očí.
„Ten rozčesávač. Stará Pam by zkoumala, jestli na ní nezkouším nějaký vtípek." Vysvětlil mi můj postřeh. Chvíli - tak jednu milisekundu - jsem nad tím přemýšlela a asi měl pravdu. Ale to mu nesmím přiznat.
„Jsem jen unavená. Mám otupělé smysly a reflexy." Zkusila jsem to zamaskovat.
„Z toho už se nevykecáš." Vycenil zuby a přesunul se od čištění krku k zádům. „Tyjo, Nintendo má opravdu hezké zbarvení." Pronesl uvědoměle.
„Sis všiml až dneska?" Podrbala jsem Nintenda pod hřívou, jak to má rád.
„Já měl vždycky spíš oči pro tebe."