Shut up, Tom! [Tom Holland FF]

10.

Autobus nám zastavil před školou a my mohli vyskákat ven. S Cass jsem se musela rozloučit, jelikož doma musela před odjezdem do stáje umýt nádobí a nechtěla jet se mnou pomalu. Já jí to za zlé nedávám. Od její sedmičlenné rodiny musí být denně bambilion nádobí.

V klidu jsem došla domů a zahájila přípravy věcí do stáje. Moje rajtky ze včera ještě neuschly, tak jsem musela sáhnout po černých. Natáhla jsem si taktéž černé podkolenky a na sebe si vzala tmavě modrou polokošili. Vlasy jsem si tentokrát sepnula do nízkého drdolu a trošku upevnila lakem. Do batohu jsem jako obvykle naházela nějaké jídlo, pití a pamlsky společně s jezdeckými botami, mikinou a telefonem.
Seběhla jsem schody a oznámila jsem rodičům, že jsem na odchodu.

Nikdy předtím jsem si neuvědomovala, že je to do naší stáje docela daleko, pokud jde člověk pěšky. Na kole to přece jen ubíhá rychleji.

Svižným tempem jsem konečně dovršila cíle. Neskutečně jsem se těšila na to, až zase uvidím Nintenda. Nejdřív jsem ale zašla do šatny a nechala si ve skříňce batoh.

S pár pamlsky v kapse jsem otevírala vrata boxu.
„Ale dobrý den." Zašklebila se na mě skrz mříže oddělující boxy Cass.
„To už jsi tady?" Zmateně jsem na ní otočila hlavu.
„Asi půlhodinu. Holka, kdes byla?"
„Šla jsem pěšky. Mamka má po noční a táta měl naléhavé jednání ve firmě, tak jsem neměla odvoz." Pokrčila jsem ramena a začala se věnovat svému šedivému zlatíčku.
„Aha, měla jsi zavolat, půjčila bych si bráchovo motorku a hodila tě sem." Zakroutila hlavou a dál vyčesávala Severusovi bodláky z hřívy. V těhle chvílích si vždycky libuju, že mám menšího koně s kratší hřívou, což se velmi dobře rozčesává, když se náhodou nějaký bodlák na pastvě vyskytne.
„To je v pohodě. Zpátky už pojedu normálně na kole." Mávla jsem rukou a podrbala Nintenda pod hřívou.
S Cass jsme nečekaly a pustily se do čištění. Koně byli z pastvy docela zašpinění a tak jsme nad tím ztrávily docela dost času, přičemž jsme se smály hloupým historkám, co se nám staly na vyjížďkách.
„Pamatuješ, jak jsme šly plavit, Severus zakopl o kámen a ty jsi letěla do vody?" Připomněla jsem Cass minulé léto.
„Ale na to, jak jsi tuhle na jízdárně jednou skákala to nemá. Jak Nintendo zabrzdil před tím kolmákem a ty jsi skončila tak, že jsi seděla na té překážce." Tlemila se a dál přejížděla kartáčem po Severusově srsti.
„Jo, to vůbec nechápu, jak se povedlo. Ale bylo to tam." Usmála jsem se nad tou vzpomínkou.
„Taky si to pamatuju." Vstoupila do toho třetí osoba. Hádali byste, že to byl Tom, ale vysoký nepříjemný hlas mohl patřit jen jedné osobě.
„Natasho, co tu děláš?" Zmateně jsem se ohlédla. Stála tam. Ta růžová princeznička s ohlávkami, uzdečkou a dalšími věcmi v rukou.
„Táta rozvázal smlouvu o sponzorství v mé bývalé stáji, tak se musím dočasně nastěhovat sem. Je tenhle box volnej?" Kývla na box, který byl přes chodbičku do sedlovny hned vedle mého.
„Ten je Tomův, mám dojem. Kde vůbec je jeho kůň?" Otočila jsem se zpátky na Cass, která jen pokrčila rameny.
„Nevadí. Sharlotte stejně přivezou až za hodinu, tak do té doby snad nějaký volný box najdu. I když, tady to asi problém nebude." Hodila teatrálně dlouhými blond vlasy a zamířila do kanceláře paní Brøggerové.
„To nám tu ještě scházelo." Neodpustila si Cass poznámku a otočení očí v sloup.

Věnovaly jsme se zrovna sedlání, když se do stáje přiřítil Tom se svým koněm a už z dálky na nás volal: „Viděl jsem špatně, anebo je tu Natasha?" Zaparkoval svého hnědáka do boxu a sundal mu provazovou ohlávku.
„Bohužel jsi viděl správně." Zahučela Cass a neúspěšně cpala Severusovi udidlo do huby. Cass je docela malá a když Severus zvedne hlavu, stěží na ní dosáhne.
„Ah sakra, to je ale na nic." Podrbal svého koně a zamíří ke Cass se slovy: „Počkej, pomůžu ti." A skutečně nandal vraníkovi uzdečku.
„Díky." Hlesla Cass a upravovala třmeny.
„Kde se v tobě bere ta laskavost?" Smála jsem se ironicky, zatímco jsem svému šedákovi zapínala podhrdelník.
„Řekněme, že mám docela vydařenej den." Uculil se na mě, když procházel kolem mě zpátky ke svému koni.
„Co to bylo?" Artikulovala na mě Cassidy, když jsem se na ní zmateně otočila.
„Já nevim." Artikulovala jsem zpátky. Upravila jsem si třmeny a dotáhla Nintendovi podbřišník. Docela jsem se těšila na jízdárnu.

Vyvedly jsme si koně ven. Ještě jsem se musela vrátit pro helmu, bičík a rukavičky. Přišla jsem zpátky k Nintendovi a spatřila jsem Natashu s paní Brøggerovou, jak si o něčem povídají u hrazení jízdárny.
„Jako by nestačilo potkávat jí ve škole." Odfrkla jsem si nespokojeně, zatímco jsem si zapínala helmu.
„Snad si brzy najde jinou stáj." Lamentovala Cass a zastrkávala si vlasy za uši.
Rychle jsem si natáhla rukavičky a nasedla na Nintenda, aby mohl začít rutinní lehký trénink. Nemůžu to s ním přehánět, když máme v sobotu skokový trénink.

Natasha s paní Brøggerovou sledovaly náš trénink. Docela mě to znervózňovalo, ale nakonec jsem s klidnou rukou a špičkami u koně všechno zvládla. Nintendo byl zlatý jako vždycky a i Severus byl nezvykle v klidu. Cass jen zářila.

Odvedly jsme si koníky do stáje. Zbavily jsme je výstroje a schovaly je pod odpocovací deky.
„Půjdeme s nimi ven?" Kývla jsem směrem ke vratům stáje.
„Je docela hezky, tak proč ne." Škubla Cass rameny a společně jsme se rozešly vstříc sedlovně. Vzaly jsme si provazové ohlávky a dlouhá vodítka. Koníky jsme si vyzvedly v boxech a vyvedly je ven.

Posadily jsme se na velký pařez a Severuse s Nintendem jsme nechaly v klidu pást. S Cass jsme probíraly typické věci týkající se školy a stáje.
„Pam?" Ozvalo se za mnou. Zase ona?
„Co chceš, Natasho." Zavrčela jsem protivně a neochotně se otočila čelem k té blond palici.
„Poslyš, já vím, že jsem se chovala docela špatně k tobě. Nebyla jsem vůbec milá. A chci, abychom začaly nanovo, když se teď budeme vídat o něco častěji." Koukala se na mě, jako bych měla rozhodnout o tom, zda půjde do vězení nebo ne.
„Tohle smrdí." Sykla Cass a nedůvěřivě propalovala Natashu pohledem.
„Prosím, Pamelo, dej mi ještě šanci." Takhle jsem jí nikdy předtím neviděla. Že by ta blonďatá husička konečně přišla k rozumu? Ale na druhou stranu každý má právo na druhou šanci.
„Máš ji mít. Neslibuj si ale, že jako blesk z čistého nebe se budeme bavit jako nějaký kamarádky, to ne."
„Děkuju, hodně to pro mě znamená." Usmála se a odcházela ke vratům stáje.

„Tohle bylo nějaký divný." Utrousila Cass, když se Natasha ztratila z dohledu i doslechu.
„Nevim, co se jí přehnalo hlavou, ale snad to tady s ní nějak přežijeme." Hrála jsem si s Nintendovým vodítkem v ruce. Nintendo stál pořád na místě a spásal trsy trávy jako na běžícím páse.
„Co vám ta blonďatá hlava chtěla?" Zaslechla jsem za mnou hlas hnědovlasého kluka.
„Nic extra, kudrnatá hlavo." Otočila jsem se na něj.
„Spíš přišla s bílou vlajkou." Cass se taky otočila a se zájmem si nás oba prohlížela.
„Aha, to zní docela divně. Aby tu nepropukla bolševická revoluce." Uchechtnul se a posadil se na okraj pařezu. Cass se taky smála. Jenom já, která neumí dějepis a nebaví jí, jsem to nechápala.
„Zval tě sem někdo?" Ušklíbla jsem se a koncem vodítka ho šťouchla do ramene.
„Pozval jsem se sám." Šklebil se na mě taky a zadíval se do ohrady plné koní, kteří patřili paní Brøggerové.
„Úžasný." Zakroutila jsem očima.
„Divím se, že ti ty oči ještě nevypadly z důlků, jak často s nima točíš." Smál se.
„Dej mi svátek, prosím." Položila jsem si dlaň na čelo a vytvořila na tváři takový ten úsměv ala dej mi už laskavě pokoj.
„Asi jsem tu navíc." Vyhodnotila Cass situaci a měla se k odchodu.
„Nechoď ještě." Prosila jsem jí i pohledem.
„Musím se podívat na němčinu ještě. Uvidíme se zítra."
„Neměla jsi jít náhodou s Nathanem ven?" Zarazila jsem se.
„Měla, ale něco mu do toho vlezlo. Tak ahoj." Rozloučila se a než jsem stihla cokoli říct, mizela se Severusem v útrobách stájí.

„Němčinu? Kdo v Anglii se učí německy?" Divil se.
„Cass, já a dalších třináct lidí od nás ze třídy." Seskočila jsem z pařezu a začala Nintenda drbat na kohoutku.
„Němčina je hodně divnej jazyk." Podotkl.
„Moje mamka je Němka a díky ní mluvím plynule německy." Hodila jsem po něm pohled plný očekávání, co mi na to asi řekne?
„Tak to promiň, to jsem netušil. Ale není ti němčina tady na Britských ostrovech k ničemu?" Pokrčil rameny.
„Jezdíme pravidelně za prarodiči do Německa. Ti anglicky neumí." Vysvětlila jsem a začala jsem z nudy plést Nintendovi copánek z pramínku žíní.
„Tak to je pochopitelný. Hele, neměla bys čas má vyjížďku dneska?" Přesedl si kousek blíž ke mně.

Tady to utnu, ať se můžete těšit na další kapitolu 😁. Moc děkuju za pozitivní ohlasy a votes ⭐️.

Posílám kisses všem single lidem 💕

-Bold Muffin