Shut up, Tom! [Tom Holland FF]

16.

„Co dělám špatně, Pam?"
„Špatně? Špatně nic neděláš." Trhla jsem sebou a zamyšleně koukala na jedno místo na zdi.
„Tak proč se tohle všechno děje?" Bylo slyšet, jak už se pomalu uklidňoval.
„Zlato, děláš, jako bych tě podváděla, i když to není pravda. To se tu děje." Došla jsem k němu. Daniel se ihned zvedl a vtáhl mě do objetí.
Náhle se ozvalo upozornění na mém notebooku. Nejspíš e-mail.
„Zase on?" Vyhrkl Daniel a jeho dech se prudce zrychlil.
„Co?" Nechápavě jsem otočila hlavu a spatřila příchozí mail od Toma.

Ahoj, Pam
Tady máš tu esej na biologii.
Tom xx

„On ti píše eseje?" Zamračil se a do jeho očí zase pronikaly známky hněvu.
„Dostal mě v muzeu do maléru, tak mi ji na oplátku napsal." Pokrčila jsem rameny.
„V muzeu?"
„Měli tam nějakou hodinu v knihovně nebo co."
„To se mi snad jenom zdá..." Daniel kroutil hlavou. „No, doufám, že ti bude posluhování Hollandovo koni dostatečnou zábavou, porotže já na tohle nemám." Zvedl se ze židle.
„Danieli počkej!" Zvolala jsem.
„Co ještě?" Otráveně se otočil.
„Neodcházej. Sedneme si a promluvíme si o tom."
„Nechci říct něco, čeho bych pak litoval." Pravil od dveří, které za sebou zvenčí zavřel. Naslouchala jsem zvuku jeho kroků, které vedly dolů po schodech. Ještě jsem zachytila, jak se loučil s mamkou a to bylo vše. Prostě odešel.

Došla jsem dolů, abych se konečně najedla.
„Proč musel Daniel už jít? Mohl se zdržet na to jídlo alespoň." Ptala se mamka, když mi krájela kousek.
„Prej mimořádná porada týmu. Mají zítra zápas." Sedla jsem si na židli a hlavu si ležérně podepřela rukou.
„Škoda. Udělala jsem kvůli němu víc." Broukla mamka, když přede mě dávala talířek s pizzou.
„Děkuju." Hlesla jsem.
„Takže zápas. Fotbal?" Posadila se mamka naproti mně s kouskem pizzy v ruce.
„Lakros." Zamumlala jsem mezi sousty.
„Máš v plánu se jít podívat?"
„Nejspíš ne, mám hodně práce ve stáji." Trhla jsem rameny. Ta negativní energie ze mě musela sálat. A mamka ji vycítila.
„Pohádali jste se?"
„Asi? Já úplně nevim." Odložila jsem na talířek nakousnutý trijúhelníček mého nejoblíbenějšího jídla a skenovala jej pohledem. Mamka by mi beztak nevěřila, že je všechno v nejlepším pořádku.
„O co šlo?" Starala se. Vím, že to se mnou mamka určitě myslí dobře. Ale neměla jsem chuť o tom mluvit, tak jsem jí odbyla prostým: „Děkuju za jídlo," a zbytek pizzy jsem si nesla nahoru, kde jsem se zavřela v pokoji.
Otevřela jsem svůj gramofon po mamce - minimálně třicet let starý, a pořád funguje. Prsty jsem jela po obalech mých vinylů naskládaných v úhledné malé poličce. Zavřela jsem oči a naslepo vytáhla jednu desku. The Rolling Stones: Sticky Fingers po tátovi z roku 1972. Položila jsem tedy desku do gramofonu a nastavila jehlu tak, aby se mohla spustit na první písničku.

Za zvuku nejrůznějších kytarových rifů jsem si dávala dohromady věci v pokoji. Nebudu lhát, bylo už to opravdu třeba. Ze stolu, kde jsem se primárně učila, přetékaly papíry jako při povodních, nástěnka byla plná papírků s úkoly, které byly už dávno hotové a na nočním stolku stálo pár hrnečků od čaje. A pak jsem si to uvědomila... Jsem asociál. Šprt. Nerd. Musím se sebou něco udělat.
Zvedla jsem telefon a ihned volala Cass.
„Pohotovost! Potřebuju vypadnout ven!" Skoro jsem až zakřičela do telefonu.
„Pam? Ty a ven? Mimo stáje a školu?" Divila se. Upřímně? Sama jsem taky nadzvedávala obočí nad tím, co jsem právě řekla.
„Potřebuju pročistit hlavu. Není někde nějaká party?"
„Nějakej Nathanovo bejvalej spolužák ze základky dělá pařbu. Čím víc lidí, tím líp prej."
„Tak to zní absolutně jako akce, kam razíme. Teda ještě to domluvím u mamky." Dala jsem hovor nahlas a vydala jsem se za mamkou do kuchyně.
„Mami?" Opřela jsem se o futra, která oddělují kuchyni od chodby.
„Ano?" Otočila se na mě od nádobí.
„Chceme s Cass dneska vyrazit na party, myslíš, že bys mě pustila?" V ruce jsem třímala telefon, na kterém čekala Cass.
„Party? U koho?" Mamka se opřela o kuchyňskou linku.
„Kamarád Cassina kamaráda." Nervózně jsem přešlápla.
Mamka po mně hodila nedůvěřivým pohledem.
„Prosím mami."
„Prosím, paní Spencerová." Ozvala se Cass z telefonu.
„To je Cass?" Zeptala se mamka. Na odpověď jsem jí jen přikývla.
„Je pátek, všichni jdou ven." Snažila jsem se jí přesvědčit.
„No dobrá, ale budeš doma ve dvanáct." Povolila.
„V jednu?" Smlouvala jsem.
„V půl jedný a ani o minutu dýl." Ukázala na mě výhrůžně prstem.
„Dáky mami." Doběhla jsem k ní, abych jí dala pusu.
„Díky, paní S!" Volala Cass z telefonu.

„Co si bereš na sebe?" Dotazovala jsem se Cass mezitím, co jsem přehrabovala skříň.
„Dneska chci zářit. Beru si ty moje zlatý kalhoty, tílko a černou bundu."
„No, já se asi budu držet u země." Vytáhla jsem ze skříně moje černé džíny s dírami na kolenou, tmavý top a černou koženou bundu.

***

„Mám tu odvoz!" Zavolala jsem do kuchyně, kde už byl s mamkou i táta.
„Ty se někam chystáš?" Ptal se taťka od večeře.
„Jop!" Zavázala jsem si svoje barevné Vansky a ještě jsem se zkontrolovala v zrcadle.
„Takže v půl jedný doma." Připomínala mi mamka.
„V půl jedný?" Ozval se táta. „Já jsem chodil v tvým věku domů až ve dvě."
Hodila jsem pohledem na mamku, která tím svým smažila taťku zaživa.
„Dobře, tak půl druhý." Zakroutila hlavou. „Ale chovej se zodpovědně." Pohrozila mi.
„Díky." Rozběhla jsem se za ní a dala jí pusu na tvář.
Taťka složil příbor a zvedl se od stolu.
„Jen seď tati." Dala jsem mu pusu na tvář.
„Pojď se mnou." Nakázal mi a já ho poslušně následovala do obýváku jako pes.
„Mám to tady už delší dobu a nějak nejsem s to to vypít." Dal mi do ruky flašku vodky.
„Ale co máma?" Kývla jsem hlavou směrem ke kuchyni.
„Ta si ničeho nevšimne, sem chodím jen já." Zavřel dvířka od skříňky.
„Tak děkuju." Pronesla jsem váhavě a prohlížela jsem si tu lahev.
„Neměj strach, na party se to ztratí, ani nevíš jak." Smál se. „Hlavně se neopij moc, ať trefíš domů."
„Neboj, tati, mádm domkuvený odvoz i domů." Dala jsem mu ještě pusu na tvář.
„Tak běž, ať na tebe nemusejí čekat."