Werewolf (cz)

20. First kiss

*Justinův pohled*

"Jsi si jistý že jsme tady správně?" zeptal se Fredo když se díval na obrovskou vilu, ve které měla bydlet Veronica Pierre.

"Ano." odpověděl jsem mu jistě a zazvonil na zvonek. Zanedlouho se ve dveřích objevila hnědovlasá dívka asi v našem věku.

"Ahoj, já jsem..." nestihl jsem domluvit, protože ona jen vyděšeně vykulila oči a zabouchla vchodové dveře. Nechápavě jsem se podíval na Freda a znovu jsem zazvonil.

"Veronica? Jste Veronica Pierre?" zakřičel jsem a čekal na odpověď.

"Co chcete?" ozvalo se z domu.

"Jen si promluvit. Neublížíme vám" křikl jsem zpátky. 

"A proč bych vám měla věřit? Ani nejste lidé!" 

"To není pravda! Na půl jsme!" ohradil se uraženě Fredo a ruce si založil na hruď jako malé dítě. Hodil jsem na něj vražedný pohled.

"Prosím, je to důležité." Slyšel jsem povzdech a následné pomalé otevírání dveří. Otočil jsem se na Freda a vítězně jsem se usmál.

"Můžeme jít dál?" zeptal jsem se, ona přikývla a uhnula aby jsme mohly projít což jsme oba udělali. Ona nás zavedla nejspíš do obývacího pokoje, kde jsme se všichni usadili. Dávala si velký pozor, aby se k nám příliš nepříblížila.

"Jsem Justin a tohle je Fredo." usmál jsem se na ni.

"Jděte rovnou k věci, nechci ve svém domě vlkodlaky." zasyčela.

"Dobře. No..víš, chtěli jsme se tě jen zeptat na pár věcí ohledně.." 

"Proroctví, které napsal můj dědeček." nenechala mě domluvit a dokončila větu za mě.

"Ano."

"Tak to máte smůlu, o tom nic nevím." zamračila se.

"Prosím, je to důležité." začal jsem být zoufalý, protože nevypadala že by nám něco chtěla říkat.

"Řekla jsem, že nic nevím." lhala. Poznám to.

"Veronico ty to nechápeš, to zlo o kterém se tam píše už je možná tady." vložil se do toho i Fredo.

"Já nic nevím." sykla.

"Kdyby sis to rozmyslela, dej vědět." řekl jsem a na stůl položil papírek s mým číslem. "Pojď Fredo." a odešli jsme.

"Tak to nevyšlo." spustil Fredo hned jak jsme opustili její dům.

"Tohle není konec, máme dost času na to, aby jsme ji přesvědčili."

"Tak proč jsme odešli?" nechápavě se zeptal a já jsem se zasmál.

"Nemůžeme na ni tlačit, očividně nás nesnáší a něčeho se bojí."

***

"Justine?" přiběhla ke mě Cora když jsme se s Fredem vrátili do hotelu. Tázavě jsem nadzvedl obočí a pohledem ji pobídl aby pokračovala.

"Viděli jsme Caitlin se Zaynem." nervózně si prohrábla vlasy. Nejspíš byla nervózní protože nevěděla jak zareaguji. Nedivím se jí. Vše společné s naším bratrem mě dokáže neskutečně rozhodit.

"Cože?" mírně jsem vykřikl. "Kde?" zeptal jsem se už klidněji a promnul si čelo.

"Na pláži. S Liah a Chrisem jsme se šli koupat a oni tam byli. Určitě je s nimi i Derek, nikam by bez něj nešli." V jejích očích se mihl strach. Cora působí nebojácně a statečně, ale když jde o Dereka, má strach jako všichni ostatní. Nic jsem neřekl, jen jsem ji udělal krok dopředu a pevně ji objal. Přece jenom je to moje malá sestřička.