Werewolf (cz)

3. Impossible

"Ahoj Justine tohle je Allie" Usmála se Liah na toho kluka a on si mě začal prohlížet od hlavy až k patě. Bylo mi to nepříjemné.

"Proč jsi ji sem přivedla?" Zamračeně se na ni podíval. Je to super pocit, být někde nevítaná. Liah se otočila na mě a omluvně se usmála.

"Pojď vedle, všechno ti vysvětlím" Vydala se směrem k němu a oba odešli odkud on přišel. Nechala mě tu samotnou s lidma které neznám a kteří ještě k tomu asi na něčem jedou. Fakt dobrá kamarádka.

"Takže... kolik ti je?" zeptal se mě ten kluk, který před chvilkou mluvil s Liah. Podívala jsem se na něj, ale neodpověděla.

"Neumíš snad mluvit?" vyjela na mě blondýnka co seděla vedle něj.

"Mary nebuď zase protivná" poučila ji bruneta a protočila očima.

"Je mi 17" odpověděla jsem tiše.

"Takže mluvit umíš" blondýnka nebo-li Mary se mi posmívala. Asi nebudeme kamarádky, ne že bych o to stála.

"Nechceš si sednout?" zeptal se zase ten kluk a ukázal na křeslo před ním. Popošla jsem k němu a váhavě si sedla.

"Mimochodem jsem Fredo. Ta protivná holka je Mary a to jsou Cora, Chaz, Mason, a Chris" Postupně mi představil všechny, kteří seděli v téhle místnosti a já dělala že mě to zajímá, i když jsem se s nimi nechtěla vůbec seznamovat.
Fredo se snažil udržet konverzaci a tak se mě ptal na všelijaké otázky.Slušně jsem odpovídala, ale přála jsem si abych mohla co nejdřív vypadnout. Dveře z vedlejší místnosti se otevřeli a z nich vyšla Liah a ten kluk - Justin. Naštvaně jsem se na ni podívala, protože mě tady nechala a ona se na mě nevinně usmála. Tohle si jen tak nevyžehlí.

"Já jsem Justin" přišel ke mě,podal mi ruku a usmál se. Co ta změna nálady? Nejistě jsem mu taky podala ruku a jeho úsměv se ještě víc rozšířil.

"Liah mi řekla že jsi jedna z nás" nechápavě jsem se na něj podívala a chtěl něco říct ale Liah mi skočila do řeči.

"Ehm Justine.....Ona o ničem neví" nevěřícně se na ní podíval a potom se otočil zpět ke mě.

"Dobře posaď se, tohle bude na dlouho" Povzdychl si a já si sedla na rudé křeslo, ve kterém jsem ještě před chvilkou seděla.

"No, nevím kde začít...takže my prostě nejsme lidi" Povytáhla jsem obočí a podívala se na něj pohledem typu 'Myslím že by jsi měl jít na psychinu'

"Teda jsme, ale jen na půl. Z té druhé půlky jsme....vlkodlaci" Hned jak to dořekl, vyprskla jsem smíchy. Vlkodlaci? Jestli si myslí že mu na tohle naletím tak by vážně měl jít na tu psychinu.

"Čemu se směješ?" zeptal se a když jsem se na něj koukla, mračil se a tak jsem se radši přestala smát. Šel z něj trochu strach.

"Děláš si ze mě srandu že? Vlkodlaci? Really? Hele tady nejsme v Teen Wolf" připoměla jsem mu a uchechtla jsem se. 

"Věděl jsem že mi nebudeš věřit. Pojď za mnou" řekl, stoupl si a šel ke dveřím.Zmateně jsem zůstala sedět, ale potom mě Liah chytla za ruku a táhla za Justinem. Všichni šli s námi.

"Když mi nevěříš, tak ti to ukážu" řekl tajemně a šel dál od nás. Potom se rozběhl naším směrem, vyskočil a na zem dopadl jako vlk. Uskočila jsem dozadu.Co to sakra je? Jak je to možné? Určitě se mi to jen zdá. Hlavou mí vířily všelijaké myšlenky a otázky. Všichni byly ticho a když jsem se vzpamatovala udělala jsem krok vpřed. Vlk zavrčel. Váhavě jsem udělala další krok a když jsem byla úplně u něj ohroměně jsem na něj zírala.Nic krásnějšího jsem v životě neviděla. Byl vyšší než já a síla z něj přímo sálala. Šel z něj strach, ale zároveň jsem měla nutkání dotknout se ho, protože mi připadalo, že mi neublíží. Justin v podobě černého, obrovského a krásného vlka sklonil hlavu a já natáhla svou ruku a pohladila ho. Neubránila jsem se úsměvu nad tím jak jeho srst byla krásně jemná.

"Už nám věříš?" zeptala se Liah a já sebou hned cukla.Ruku jsem stáhla zpět a otočila se na ni. Usmívala se.Pomalu jsem přikývla i když jsem si pořád nebyla moc jistá a potom jsem hlavu otočila zase zpět. Ale místo vlka tam byl už Justin. Trochu zklamaně jsem se na něj koukla nad čímž se zasmál.

"Ehm...můžu se na něco zeptat?" optala jsem se jich nervózně a všichni přikývli...Teda až na Mary.

"Říkala jsi že jsem ještě nedokončila proměnu. Takže..jak ji dokončím?" usměv z tváře jí zmizel a z toho mi došlo že to nebude nic dobrého. Všichni ode mě odvrátili pohledy.

"Tak řekne mi to už někdo?"

"Musíš někoho zabít"

Trošku kratší část, ale jinak to nešlo protože jsem to chtěla zakončit přesně takhle:D