Werewolf (cz)

18. Nightly visit

"Justine to kouzlo fungovalo! Ani jeden z nich vůbec netuší, že jsem vlkodlak!" říkala jsem nadšeně do telefonu když Duke a Suze odešli. Asi bych to měla vysvětlit. Lovci poznají vlkodlaky na první pohled a myslím že i cítí jejich pach a proto když se Justin dozvěděl že se se mnou chtějí setkat, sehnal čarodějku a ta na mě poslala nějaké krycí kouzlo. 

"Počkej oni už u tebe byli? Jak to probíhalo?" zeptal se zvědavě a já si vzpomněla na to, co říkali.

"Ze začátku to bylo v pořádku, ale potom...oni řekli že jsme ve válce. Chtějí nás všechny zabít a chtějí abych jim pomohla."

"Allie kdy jsi mi to chtěla říct?" ozval se za mnou hlas Dylana a já se s nechápavým výrazem ve tváři otočila a telefon jsem si dala pryč od ucha.

"Co bych ti měla říct?" 

"Že jsi adoptovaná." řekl to jakoby to byla ta nejjasnější věc, ale já se zarazila.

"Justine musím končit, potom ti zavolám." řekla jsem do telefonu, ignorovala jeho námitky a típla hovor.

"Jak to víš?" zeptala jsem se ho zvědavě.

"Když tady byli ty lidi, poslouchal jsem za dveřmi." zahanbeně zabodl pohled do země a já udělala krok k němu a položila jsem mu ruku na rameno.

"Nic to nemění Dylane, dobře? Vždycky budeš můj malej bráška." povzbudivě jsem se na něho usmála a on mi úsměv opětoval, ale následně se zamračil.

"Nejsem malej! Jsem jen o dva roky mladší než ty!" namítl a já jsem se zasmála a pocuchala mu vlasy, které si on začal hned zase upravovat. 

"Zapomněl jsem ti vyřídit že táta na týden odjel na nějakou pracovní cestu." oznámil mi a v očích se mu zablesklo zklamání. Rodiče nikdy nebývali moc doma, pořád někam jezdili kvůli práci a o nás se staraly máminy kamarádky nebo najaté chůvy a když už jsem byla dost stará a docela rozumná, hlídala jsem Dylana já. Dylan to vždycky nesl hůř než já a i když před rodičmi nedal nic najevo, přede mnou to zamaskovat nedokázal.
   Objala jsem ho, ale začala se ve mě hromadit zlost. Táta přišel o celé naše dětství, vyrůstali jsme bez rodičů a on nedokáže při svých dětech stát ani po smrti naší matky? Měla jsem chuť mu zavolat a seřvat ho tak, jako ještě nikdo. Ale uvědomila jsem si, že by to nebyl nejlepší nápad. On to taky nemá lehké.

"Už je pozdě, jdu si lehnout. Dobrou noc." odtáhla jsem se od něj a odešla do mého pokoje. Vzala jsem si oblečení a odešla do koupelny. Svlékla jsem se, vlezla do sprchy a pustila na sebe horkou vodu.
   Potom co jsem se vysprchovala a vyčistila si zuby, lehla jsem si do postele a po nějaké době jsem usla.

***

Vzbudila jsem se na nějaké bouchání do okna. Když se mi konečně podařilo otevřít oči, zjistila jsem že je ještě tma. Na nočním stolku jsem nahmatala mobil a podívala jsem se kolik je hodin. 2:25 No to si ze mě někdo musí dělat prdel.
   Přešla jsem k oknu a popravdě mě ani moc nepřekvapilo když jsem tam uviděla Justina. Otevřela jsem to okna a zamračila se.

"Co tady děláš Bieber? Víš vůbec kolik je hodin? Já chci spát!" 'křičela' jsem po něm šeptem, abych nevzbudila Dylana.

"Nemůžu spát." zakňučel jako malé dítě.

"A proto ses rozhodl, že když nemůžeš spát ty, nebude moct spát nikdo?" křikla jsem zase.

"Ne, jenom ty Sageová." zazubil se a já jsem převrátila očima. Chystala jsem se okno zavřít, ale on byl do vteřiny v mém pokoji. Nesnáším vlkodlačí rychlost.

"Justine sakra já chci spát!" šeptla jsem zoufale a on se jenom zasmál a skočil na mou postel.

"A co ti v tom brání?" zeptal se laškovně a poklepal na místo vedle něho.

"No přece ty!" zase jsem se zamračila a snažila jsem se ho shodit z postele. Asi nemusím říkat že bez úspěchu. Když už jsem to chtěla vzdát a jít si lehnout do obýváku, ucítla jsem na svých bocích ruce, které mě stáhly do postele, nebo přesněji na Justina.
   Ležela jsem na něm a oba jsme se jen bezeslova dívali do očí tomu druhému. Byli jsme v té poloze jen chvilku, ale mě to připadalo jako věčnost a najednou jsem zatoužila ochutnat jeho rty. A právě to mě vrátilo zpátky do reálného světa. 
   Zvedla jsem se z něho, rozpačitě sem si dala vlasy za ucho a podívala jsem se na něho. Zakroutil hlavou jakoby se snažil pochopit co se právě stalo a potom se na mě taky podíval.

"Můžu tady zůstat? Prosím." nahodil psí oči a tomu se prostě nedalo odolat. Povzdychla jsem si, přikývla a lehla si na opačnou stranu postele než kde ležel Justin. Vítězně se usmál, posunul se blíž ke mě a rukou mě objal kolem pasu. V břiše jsem ucítila motýlky a v tu chvilku jsem zpanikařila.

"Co si myslíš že děláš?" vyjela jsem na něho, ale s ním to ani nehlo. Pořád mu na rtech pohrával úsměv a já měla pořád chuť přilepit svoje rty na ty jeho. Děsilo mě to.

"Ehm..snažím se spát, že by?" 

"Tak se snaž na druhé straně postele." zamračila jsem se, ale způsobilo to jen to, že se na mě nalepil ještě víc.

"Mimochodem, pěkný pyžamo." začervenala jsem se když jsem si vzpomnlěla že na sobě mám jen minikraťasy a tričko na ramínka, které sahalo jen do půlky břicha.

"Dobrou noc, Justine." řekla jsem rázně a zavřela oči.

"Dobrou" řekl a po chvilce jsem slyšela jen tiché oddychování.

***

"Allie, udělal jsem sní...promiň už jdu pryč." Jen hádám, ale myslím že ho zarazilo že je tady Justin. Rozlepila jsem oči a opatrně se vysoukala z Justinova objetí. Sešla jsem dolů po schodech a namířila si to rovnou do kuchyně odkud už jsem cítila vůni palačinek. Miluju palačinky. Došla jsem tam a na talíř jsem si hned dala 7 palačinek.

"Nechápu jak jich můžeš tolik sníst. Ani já jich nesním tolik a to jsem kluk." divil se bráška a já na něj hodila pohled typu 'Bitch please, I'm Allie Sage' a pustila jsem se do palačinek s nutellou.

"Jen tak mimochodem...Co tady dělá Justin?" zeptal se podezíravě.

"Nevím, prý nemohl spát tak mě šel otravovat." odpověděla jsem s plnou pusou takže mi nebylo rozumnět, ale Dylan to dál neřešil.

"Neotravoval jsem!" uslyšela jsem hlas, který přicházel od schodů a pořád s plnou pusou jsem se zasmála.

"Ale otravoval."

Po snídani k nám došla Liah, Fredo a Cora a chtěli slyšet všechno o tom včerejšku když u nás byl Duke a Suze. Řekla jsem jim úplně všechno a shodli jsme se na tom, že to s tím musíme něco udělat.

Další část! :D Je o ničem a nejsem s ní spokojená, ale zrovna teď nemám moc nápadů. Zase se omlouvám za chyby a chci poděkovat za vaše komentáře :)