Werewolf (cz)

6. Derek

"A co potřebujete?" zeptala jsem se nervózně a Derek se nad tím zasmál.

"Allie? Kdo je tam?" uslyšela jsem Dylana a potom se skoro všichni nahrnuli za mnou ke dveřím.

"Dereku?" zašeptal Justin.

"Ahoj bráško. Chyběl jsem ti?" ušklíbl se. Všichni upřeně sledovali Justina a čekali co udělá.

"Co-co tady děláš?" koktal a Derek se nad tím znovu zasmál.

"Přijel jsem navštívit své sourozence. Předpokládám že Cora je tu někdy taky. Můžu jít dovnitř?" nadzvihl obočí a kouknul na mě. Pomalu jsem přikývla. Až když se otočil ke svému autu a pobídl někoho aby vystoupil, všimla jsem si že tu není sám. Z auta vystoupili tři lidi. Jedna dívka a dva kluci. Jeden z těch kluků mi přišel hrozně povědomý, ale jelikož měl sklopenou hlavu, neviděla jsem mu do obličeje. Až když přišli blíž, poznala jsem kdo to je. Connor.

"Connore?" zeptala jsem se zatímco se Derek nahrnul do mého domu. Vzhlédl a vystrašeně se mi podíval do očí "Co tady děláš?"

"Já..." zastavil se hned po prvním slově a potom dlouho mlčel. Bruneta která stála vedle něho pokroutila očima.

"Bože ty než se vymáčkneš. Je vlkodlak" falešně se na mě usmála a já zalapala po dechu. Connor a vlkodlak? To není možné, toho bych si všimla ne? Dívala jsem se na něj s vykulenýma očima.

"Ty jsi vlkodlak?" zašeptala jsem. Můj nejlepší kamarád a od včerejška můj kluk je vlkodlak. Pořád jsem si to opakovala v hlavě, ale stejně jsem tomu nemohla uvěřit.

"Já vím že to zní neuvěřitelně, ale je to pravda. Hlavně se mě prosím neboj" chytil mě za ruce a já na něj pořád upírala pohled.

"Ona ví moc dobře že je to pravda, že Allie?" brunetka se pořád falešně usmívala a já se na ní zamračila. Další taková jako je Mary

"Jak to myslí?" zeptal se Connor zmateně. Chtěla jsem mu to říct, ale nešlo to. Na neštěstí to za mě udělala ona.

"Je taky vlkodlak. Copak jsi mu to neřekla? A mimochodem je neslušné nepozvat někoho dovnitř a stát tady ve dveřích" našpulila rty a zakroutila hlavou. Ještě víc jsem se na ni zamračila, ale uhla jsem, aby mohla projít. I když jsem ji nerada pouštěla ke mě domů.

"Allie, jak to myslí?" zopakoval Connor, ale tentokrát pomaleji. Povzdychla jsem si, chytla ho za ruku a táhla dovnitř k ostatním. Všichni si zkoumavě prohlíželi Dereka, který se usadil na gauči, Cora brečela, Justinovi se leskly oči a Derek se pořád usmíval.

"Jak dlouho je Connor vlkodlak?" zeptala jsem se přes zaťaté zuby a on se otočil na mě.

"Od včerejška" uchechtl se.

"To ty jsi ho proměnil, že? Proč jsi to udělal?" štvalo mě to. Vsadím se, že pro Connora je to hrozné tak jako pro mě. Celý život v něco věříte a potom zjistíte, že je to úplně jinak.

"Protože jsem potřeboval někoho do smečky a tebe mi ukradl můj bratr" řekl s klidem, ale já zalapala po dechu.

"To ty jsi mě proměnil?" zašeptala jsem a slzy se mi hrnuli do očí. Znám ho jen pět minut a už ho nesnáším. Proč mi tohle udělal?

"Ty jsi taky vlkodlak? Jak dlouho? Proč jsi mi to neřekla, já myslel že jsme nejlepší kamarádi" ozval se Connor ublíženě.

"Něco přes týden" odpověděla jsem "Justine promiň ale tvůj bratr je vůl. Sakra proč jsi mi to udělal?" z oka mi vytekla slza a tu následovala další a další. Musím sice přiznat, že vlkodlaci jsou úžasná stvoření, ale stejně jím nechci být. Chci být normální.

"Říkal jsem přece že potřebuju někoho do smečky" stoupl si z gauče a pokynul té protivné brunetce a klukovi s vyčesanými vlasy nahoru aby udělali totéž "A Justine nemysli si že jsem přišel jen tak. Pomstím se ti" Justin se zatvářil zmateně, ale v očích se mu mihl strach.

"Za to že jsem vzal Allie do smečky?" 

"Ne, za to co jsi ze mě a z Cory udělal" odpověděl tajemně "Caitlin, Zayne jdeme" na nikoho se už nepodíval, za to na něj koukali všichni. Když kolem mě Caitlin procházela, naschvál do mě vrazila a ušklíbla se. Zayn chytl Connora za paži a vedl ho ven. Skvělé seznámení s Justinovým bratrem. Pomyslela jsem si ironicky.
   Když odešli, všichni jen tiše seděli a nikdo neřekl ani slovo. Konečně vím, kdo mě přeměnil. Nejraději bych ho zabila za to, co udělal mě a Connorovi. Z toho jak se Connor tvářil jsem poznala, že taky není zrovna nadšený z toho, co Derek udělal.

"Justine myslím že bys nám měl vysvětlit o co tvému bratrovi jde" ozval se tiše Chris. Justin si povzdychl a začal vyprávět.

"Před asi 100 lety mě proměnil chlápek jménem Jonathan. Taky prostě potřeboval někoho do své smečky. Byl to strašný člověk, teda vlkodlak. Byl zlý a zabíjel pro zábavu. Odmítl jsem ho, protože jsem s někým jako je on, nechtěl mít nic společného. Jenže to si nenechal líbit a tak pověřil jeho bratra aby mě zabil, ale dopadlo to naopak. Místo toho aby mě zabil, jsem zabil já jeho a za to se mi chtěl Jonathan pomstít tím, že zabije mou rodinu. Ze začátku jsem tomu moc nevěřil a nevěnoval jsem tomu pozornost, ale potom "odmlčel se. Celou dobu se koukal do země a všichni upíraly pohledy na něj. Po tváři mu stekla slza a Cora mu stiskla ruku. Taky brečela "potom nám zabil rodiče. Věděl jsem že je to moje vina a nesnesl bych kdyby zabil i Coru a Dereka a tak jsem je proměnil aby se mohli bránit. Cora se mnou zůstala, ale Derek odešel, protože mě začal nenávidět za to že jsem ho proměnil a taky mi dával vinu za to, co se stalo mámě a tátovi a já se mu ani nedivím" dořekl a jeho sestra ho pevně objala. Chtělo se mi z toho brečet, ale udržela jsem se. Věděla jsem, že si to dává za vinu a bylo mi ho hrozně líto.

"Není to tvoje vina Justine"  řekla jsem.

"Je to moje vina! To jen kvůli mě zemřeli a kvůli mě je teď Derek tím, čím je" první větu zakřičel a já sebou leknutím cukla. 

"Allie má pravdu. Není to tvoje vina. Nemůžeš za to" utěšovala ho Cora. Chápala jsem ho.

***

Seděla jsem na střeše našeho domu a dívala se na hvězdy. Slyšela jsem jak se otevírá okno, ale nevěnovala jsem tomu pozornost.

"Omlouvám se" ozvalo se vedle mě a já se podívala tím směrem.

"Za co?" nechápavě jsem se podívala na Justina.

"Za to jak jsem na tebe vyjel"

"To je v pořádku. Chápu tě" usmála jsem se na něj a potom dál věnovala pozornost hvězdám.

"Je to tu krásné" rozhldédl se okolo a potom se podíval zpět na mě. Němně jsem přikývla.

"Ale ne tak jako ty" upíral na mě pohled. Myslel tím že jsem krásná já? Ne určitě ne, ale i přesto jsem zčervenala. Ještě že je tma. Snažila jsem se přesvědčit sama sebe že to určitě nemyslel tak jak jsem si to vyložila já, ale stejně jsem ucítila motýlky v břiše pokaždé když jsem si přehrála v hlavě to, co mi řekl.