Werewolf (cz)

7. Hunt

"Allie prosím. Chci vidět jak vypadá vlkodlak!" můj otravný bratr mě už asi půl hodiny přemlouval abych se před ním přeměnila ve vlka.

"Dylane už jsem řekla že ne. Ještě to neumím ovládat, mohlo by se stát bůh ví co nebo bych se nezvládla proměnit vůbec. Řekni někomu jinému, odpoledne jedu k Justinovi a ty můžeš jet taky. Nechápu sice proč, ale řekli že si tě prý oblíbili" a byla to pravda. Dokonce i Mary si ho oblíbila!

"Fakt? Super! Tak já jdu do třídy, ahoj" rozloučil se se mnou a utíkal za svými kamarády.

"Allie, neviděla jsi Connora? Už zase není ve škole" spustila na mě Lydia která se objevila vedle mě.

"Ne neviděla" řekla jsem s klidem, i když jsem vůbec klidná nebyla. Co když mu Derek něco udělal?

"A nevíš kde je? Půjčila jsem mu sešit do biologie, on mi ho ještě nevrátil a já ho potřebuju"  panikařila. Typická Lydia. Vždycky stresuje kvůli každé blbosti

"Ne nevím, asi je nemocný" odpověděla jsem i když jsem věděla že to není pravda.

"Ahoj lásko" připojil se k nám Mark a políbil Lydiu. Jsou spolu tak sladcí.

"Tak ahoj Allie, musíme jít na angličtinu" zamávala jsem ji a vydala jsem se do tělocvičny. Po cestě jsem potkala Liah.

"Co teď máme?" zeptala se mezitím co něco hledala v tašce.

"Tělocvik" odpověděla jsem znuděně, Liah zpozorněla.

"To by mohl být problém" nechápavě jsem se na ni podívala, ona se rozhlédla kolem jestli u nás nikdo není a spustila "ještě neumíš ovládat přeměnu což znamená že se můžeš přeměnit kdykoli se ti zvýší tlak. Což se stává když jsi naštvaná, nebo když třeba cvičíš. Už vidíš ten problém?"

"Na tělák máme Morganovou, řeknu jí že mě bolí noha a ona mě nechá být" navrhla jsem a Liah přikývla. Morganová je naše učitelka tělocviku už dlouho, takže víme že jí stačí říct že nás něco bolí a pak nemusíme nic dělat. Ještě že nemáme Tolkeyho protože ten by mě nechal cvičit i se zlomenýma nohama.
   Vešli jsme do tělocvičny a já hned šla kulhavým krokem k paní Morganové.

"Paní učitelko hrozně mě bolí noha, nemohla bych prosím dneska necvičit?" bolestí jsem skřivila obličej když jsem nohou pohnula, aby mi to líp uvěřila.

"Ale jistě. Počas hodiny zůstaň na lavičce" mile se usmála a já jí úsměv opětovala. Skočila mi na to, jsem dobrá herečka. Vítězně jsem se usmála na Liah a ona zvedla palec nahoru. Spokojeně jsem si sedla na lavičku a v tom se dveře od tělocvičny rozletěly a v nich stál Tolkey.

"Paní Morganová žádá si vás ředitel. Mám za vás prý zaskočit než se vrátíte" řekl mile. Takhle mile jsem ho nikdy mluvit neslyšela. Počkat. My budeme mít Tolkeyho? To ne, doufám že mě nechá..

"Děvčata, musím na chvilku odejít takže za mě zaskočí pan Tolkey!" křikla na nás a odešla z tělocvičny.

"Jdeme ven!" křikl pro změnu on. Stoupla jsem si z lavičky a kulhavým krokem se vydala směrem ven.

"Sageová co máš s nohou?" zeptal se mě a já ztuhla.

"Bolí mě" odpověděla jsem.

"Tak to můžeš cvičit, jdi se převlíknout a potom dojdi na hřiště" sakra.sakra.sakra. Zoufale jsem se podívala na Liah a ona mi pohled oplatila. Tohle je v háji.

***

"Pohněte! I moje babička běhá rychleji a to je mrtvá!" křičel na nás když jsme museli obíhat celé hřiště.