BTS a vražda v hotelu s psím masem

Kapitola 12 - Dealer V

Hoseok měl většinou šťastnější ruku než Jimin, když si měl s někým „střihnout" (ne ve smyslu „dávat si s někým facky", to on nerad), ale pro jednou se karty obrátily.

„Tohle nejde," zbledl při myšlence, že by měl jít do akce a ztratit tak nad ní těžce budovanou kontrolu. „Opravdu nemůžeš jít ty?" Prosebně se zadíval na Jimina, který úhledně sepisoval informace, nebo to alespoň úspěšně předstíral, přičemž ve skutečnosti čmáral nějaké nesmysly. „Budu ti krýt záda." Hoseok by byl býval začal prosit na kolenou.

Jenomže Jimin konečně řekl: „Ne." Měl totiž vlastní plány, do kterých jeho kolegovi nic není. Jenomže kokot už se několik hodit neozval a on o něj měl strach. Že Yoongi udělal to samé ho spíš nezajímalo, jde přeci o kokota!

Taehyung strávil celou noc ve spárech Dojoona a Hajoona, kteří ho posadili na židli, svázali a dále se rozhodovali, co s ním mají udělat. Byli dealeři, ne vrahové. A tak nedělali nic.

„To je průser," lamentoval Dojoon. „Když ho nevodděláme, šéf voddělá nás."

„A když ho vodděláme a někdo nám na to přijde, tak půjdeme sedět," zamračil se Hajoon, který z nich byl ten připosranější.

„Pánové," odvážil se Tae. „A můžete mi prozradit, čím že se tedy zaobíráte?"

„Prodáváme matroš," řekl Hajoon bez obalu a ťukal si na palici, jako by snad Taehyung měl být úplný debil. Dojoon po něm šlehl varovný pohled.

„Aha," pokýval Tae zaujatě hlavou. „A co je to ten ‚matroš'?" zeptal se. Dealeři se na něj dlouze a zmateně podívali. Takhle vypatlanej bejt snad nemůže...? Nebo ano...? „Totiž... chtěl jsem říct..." Taehyung nasadil své herecké schopnosti, přestože se připozdívalo a on by si raději schrupnul. „Myslel jsem... tedy..." odkašlal si. „Myslím, že vám mohu být nápomocen. Dopravím matroš na správné místo."

„Jak se jmenuješ?" zeptal se Dojoon, ačkoliv se na to měl asi zeptat už ve dveřích. Až nyní si plně uvědomil, jak moc to posrali.

„Tae... V," odtušil rychle Taehyung, který měl dobrou intuici. Věděl, že lidem, kteří ho přivázali k židli by nemusel říkat své opravdové jméno na potkání. „Říkejte mi V." Poprosil tedy pány.

„Dealer V," zopakoval Hajoon zamyšleně. „To nezní špatně. Je to takový jednoduchý. Ale originální."

„Neblábol nesmysly!" obořil se na něj Dojoon. „Tenhle ví o podnikání velký kulový." Ušklíbnul se.

Podnikání, problesklo Taehyungovi hlavou a rázem si vybavil všechny ty hodiny s panem Hoseokem, který ho učil veškeré znalosti o byznyse, managementu a ostatních věcech, které se týkají dražby drahých kamenů. S matrošem (ať už je to cokoliv) by to mohlo být podobné.

Rychle ze sebe začal chrlit poučky, jako by se proměnil v učebnici.

Aha, takže pán je vzdělanej, pomysleli si dealeři a telepaticky se shodli na tom, že to je o důvod víc, proč by mu neměli nic baštit.

Taehyung byl smutný, že ho tihle zlí pánové ne a ne pustit. Jak asi stihne tu dražbu a setkání s podnikateli, které podle plánu stihnout musel?

Hoseok přišel časně za svítání, přesně v nepravou chvíli, jako by už tak neměl dost smůly. S Jiminem pozorovali Taehyunga, o kterém si mysleli, že si nevedl až tak špatně, přesně do té chvíle, dokud nevyprchala poslední špetka naděje, že by to mohl zvládnout i bez jejich zásahu.

A tak mnich ve výslužbě nyní odevzdaně kráčel po chodbě, aniž by příliš tušil, co jiného by v téhle situaci mohl udělat, než zaklepat na dveře a hrát si na portýra nebo někoho takového. Jenomže zatímco on nervózně přecházel chodbu tam a zpátky, někdo otevřel dveře.