BTS a vražda v hotelu s psím masem

Kapitola 23 - Domnělý vrah

Minho požární poplach probrečel a prospal. Našel ho až Hansung, který mu nařídil, ať okamžitě zmizí z povrchu země. Ale to už bylo po všem...

Pár jistě velice nebezpečných milenců se zašil do sado-maso salónku – přesně tam mělo dojít k vraždě. Hoseok, se kterým se těsně minuli a on jim tak předal klíče od jednoho automobilu, pak přesně uvidí, kdo za nimi kráčí.

Jenomže to by se to nesmělo tak posrat.

Tři tajní agenti už seděli v jednom z aut a čekali jen na posledního z týmu.

Nyní stačilo jen zjistit, jaká ludra za nimi půjde.

Nebyla to zlatokopka. Ta se ještě vzpamatovávala z přechozího šoku.

Nebyl to Shaida. Ten všechny evakuoval.

Nebyli to Dojoon ani Hajoon. Ti zdrhli.

To šílený Manuel vtrhnul do hotelu s tím, že zabije Jihyo. Ten den mu totiž definitivně hráblo. Zjišťoval si průběžně informace o tom, co se v hotelu děje. Věděl tak nyní, že heroin, který odkupoval od nějakého Minhyuka, mu tak tedy vlastně prodával jeho šéf.

Už měl asi týden absťák. A byla to vina Jihyo, která se toho zbavila.

První, co udělal, bylo, že se porval s portýrem, kterého očividně najali místo něj.

Nikdy nebudeme vědět jistě, jestli se to tak stalo.

Předtím asi nějak takto: Našel Jihyo v salónku samotnou, ať už tam dělala cokoliv. (Hodně se nudila jako vždycky.)

Tentokrát (v tomto přepisu historie) se stalo spíš toto: Našel Minha (tedy Jina) a někoho, kdo by mohl být Jihyo, nevěděl jistě, protože se stejně radši stáhla za zástěnu ke kulečníkovému stolu.

„Zabiju vás!" rozkřikl se a vytáhnul odjištěnou zbraň, kterou ráno sebral strýci a nyní ji schovával za opaskem (měl fakt štěstí, že se omylem nestřelil).

Jin zvedl ruce nad hlavu. „To fakt není nutný," dušoval se. Potom se k ozbrojenému mladíkovi odvážně naklonil. „Poslyš, jen tak mezi námi, já chci tu děvku zabít taky. Je až příliš proslulé, že mi není věrná, a to mé dobré pověsti nesvědčí."

Manuel si ho odměřeně prohlédl. Co to na něj šije za boudu? „Chci to vidět," vyhrkl maniakálně, aniž by dal zbraň z ruky.

„U toho bejt nechceš," domlouval mu Jin.

„Hni se, dědku!" pokynul mu Manuel se zbraní.

Jina to pohoršilo. „No dovol!" rozčílil se. „Okamžitě tu bouchačku naval." Rozmáchnul se.

Jeho jediným štěstím bylo, že Manuel byl příliš velký srab, než aby sáhnul na spoušť. Proto se mu povedlo mu zbraň vmžiku sebrat.

To by však Manuelův strýček nesměl mít tu samou pistoli ještě jednou – a mnohem nabitější. „No to si děláš prdel," vydechl nakvašeně Jin, který si myslel, že už to má v kapse.

„Vaše zbraň má jeden náboj," poučil ho Manuel. „Tahle," ukázal na tu druhou (novější model), „jich má pět."

„To mi pořád stačí být hodně dobrým střelcem," blafoval Jin.

Ve skutečnosti věděl, že tahle zdánlivá past je jedinou cestou, jak se odsud on a Yoongi mohou dostat živí. Nebo tak nějak o tom alespoň smýšlel, objektivní realita je samozřejmě diskutabilní.

Yoonji se u kulečníkového stolu schovávala zcela záměrně. Vrah si musí myslet, že je Jihyo. Nepočítala sice s tím, že vrah s sebou přinese hned dvě zbraně, ale tohle musela risknout.