BTS a vražda v hotelu s psím masem

Kapitola 1 - Co se stalo vteřinu poté, co jsme opustili první díl?

V prostoru a čase existovala chvíle, kdy pár dní před odchodem z funkce předsedy na pozici místopředsedy a do zácviku stál Yoongi tváří v tvář mafiánovi z devatenáctého století, se kterým měla jeho dvojnice víceméně poměr, a který teď naháněl jeho okolo oválného stolu v konferenční místnosti. No není to absurdní situace?

„Takhle tě nikdy nechytnu!" postěžoval si Jin, který si mezitím už asi pětkrát ukopnul palec o nějakou ze židlí a nemotorně se potácel kolem dokola, zatímco Yoongi pokaždé ušel stejný počet kroků po stejném směru, takže se prostor mezi nimi ne a ne zmenšit. Dokonce i když Jin změnil směr, ten parchant ho změnil taky.

Nakonec však měl s bývalým mafiánským bossem slitování a v předstíraných bolestech se zhroutil do jedné ze židlí. „Co to děláš?" zamračil se Jin. „To už mě zase necháš vyhrát?" obrátil oči v sloup, jelikož tahle taktika začínala být v jejich případě již poněkud ohraná.

„Ne, to ne," vykrucoval se Yoongi. „Já bych před tebou utíkal navěky, jenomže jsem, jak na potvoru, dostal křeč." Vysvětlil. Stejnou taktiku svádění viděl v jednom seriálu a připadala mu zbytečně melodramatická, ale nic lepšího ho bohužel nenapadlo. Jin to navíc nepochopil. Zůstal tumpachově přešlapovat na místě.

A tohle je, prosím, člověk, kterej mě mrknutím oka ojebal o důstojnost, zbytek psychického zdraví i racionální uvažování, pomyslel si Yoongi trpce. „To vůbec nebyla výzva, abys sem přišel a dělal si se mnou, co se ti zlíbí," ušklíbnul se na něj.

Jin ještě chvíli stál na místě, a teprve, když na něj Yoongi začal nohama, rukama a potřesením hlavou posunkovat, pochopil to tak, že má asi epileptický záchvat a vydal se za ním. Pak teprve mu Yoongi oznámil, že není epileptik nebo že o tom přinejmenším neví.

„A tu první křeč sis taky vymyslel nebo co?" rozezlil se Jin.

„Co bys řekl?" zněla drzá odpověď.

„Ty!" rozezlil se Jin více, vytáhl ho do stoje a přirazil ke stolu, až Yoongimu nezbylo nic jiného než se na něj posadit. Jin ho popadnul za levé zápěstí, a vyhrnul mu rukáv mikiny, aby se tedy konečně ujistil, že jedná s tou správnou osobou, tedy tou samou, která si v devatenáctém století na levé předloktí vypálila nápis „SUGA". „Jak dlouho si kvůli mně hodláš ubližovat?!"

Yoongi nemohl jinak než se připitoměle culit. Prostě si nemohl pomoct. „Copak? Vadí ti to?" začal svého protivníka dráždit. Za prvé slovy, za druhé kotníkem, který otřel o jeho stehno.

„Vadí," přisvědčil Jin a naklonil se k tomu provokatérovi blíže. Ten položil jedno chodidlo na stůl a začal se pomalu posouvat do jeho středu. „A tentokrát už s tebou nebudu zacházet jako s křehoučkou ženou. Víš, jak se říká tomu, co s tebou chci udělat?"

Yoongi i jeho dívčí dvojnice Yoonji začínali být v nervově vypjatých situacích lehounce obsedantní a jejich specialitou bylo začít při panickém záchvatu začít v hlavě počítat to, co jim první vyvstalo na mysli. „Šedesát devět..." vydechl bezmyšlenkovitě.

„Cože?" Jin nakrčil obočí. „Jak jsi to věděl?"

„Šedesát devět židlí," vysvětlil Yoongi s vytřeštěnýma očima a popadl ho za ramena. „Jedna chybí. Něco se s ní muselo stát. Dříve tu byla." Měl pravdu. Něco se s ní vskutku stalo. Šéf jí urazil kolečko při svém setkání s prezidentem, a na nebohou židli se nyní snášel prach v dílně opraváře, který měl samozřejmě na práci tolik jiných věcí, až nestíhal opravovat. „To dělá tři sta čtyřicet pět koleček a žaluzií bude asi tak zhruba..."

„Jsi v pořádku?" začal si ho starostlivě prohlížet Jin a chtěl z něj slézt, poněvadž usoudil, že se Yoongimu jeho počínání nezamlouvá. Ten si jej však navzdory všem úsudkům přitáhl blíže k sobě.

„Seš naštvanej?" zašeptal nic nechápajícímu Jinovi do tváře.

„Samozřejmě," odvětil.

„Na mě?"

Jin váhal. Nakonec zavrtěl hlavou. „Na sebe," vysvětlil. „Já jsem ten, kdo ti to neměl dovolit v první řadě."

To byla chrabrá odpověď. Yoongi nyní ležel na zádech uprostřed stolu a Jin se skláněl nad ním. Stačila by vteřina, než by ztratili všechny zábrany, strhali by ze sebe oblečení a vzájemně se spolykali ve všech možných významech tohoto slova.

Jenomže v tu chvíli se za nimi ozvalo: „Co tady kurva děláte?!"

A tak se seznámili spoluvlastníci budoucí firmy JinHit.