BTS a vražda v hotelu s psím masem

Kapitola 25 - Minho zachráněn

Namjoon měl další krizi. Netušil, jak moc je Jihyo obeznámena s objevem cestování časem, ani jestli je legální se o tom bavit se soukromou osobou, která není jejich zákazník. I když tedy, abychom uvedli věci na pravou míru, ona tak trochu jejich zákazníkem nyní je.

Hoseok jí vysvětlil všechno, co si přála vědět. Tři tajní agenti, Jihyo a Honza ho zaujatě poslouchali. Hoseok si pomyslel, že je trochu na pováženou, že zaměstnanci JinHitu otevírají pusu dokořán a hledí fascinovaně na něj, který povídá o zákonech cestování časem, skoro jako by jim je vysvětloval prvně, i když oni je samozřejmě dávno měli znát.

Jihyo se netvářila překvapeně. Ji bylo vůbec těžké čímkoliv ohromit.

Honza u toho popíjel poslední zásoby slivovice, kterou si kdysi dávno dovezl při návštěvě rodné země, takže vnímal jen tak napůl.

Když Hoseok domluvil a zeptal se, jestli mají nějaké dotazy, vylétly tři ruce nahoru.

„Dostaneme za tohle utrpení přidáno?" zeptal se Jimin.

„Můžu si jít vyfotit ten velkej stromeček na pobřeží?" zeptal se Taehyung (myslel přízemní palmu).

„Kde jsou tu hajzly?" chtěl vědět agent Kook.

Hoseok sklopil hlavu do dlaní. Už zase nejdou věci podle jeho plánu.

A to tedy nešly. Yoongi byl po druhé během dvou dní svěřen do péče lékaře, tentokrát chvála bohu opravdového. Byl to tedy vojenský lékař, takový drsnější, takže si chudák místopředseda na chvíli vzpomněl na svůj nejhorší zážitek, ale rychle tu myšlenku zapudil. Tady je ve vazební věznici. Musí to tu být relativně bezpečné, ne?

„Co jste proboha dělal, že to máte tak zanícený?" zeptal se ho doktor burácivým hlasem. Když pacient, kterému běhal mráz po zádech, neodpovídal, začal tipovat. „To vás někdo střelil nebo co?"

„Dá se to tak říct."

„Ale ten, co to zašíval, se na vás vyřádil, jen co je pravda."

To Yoongi nemohl popřít. Modlil se, aby jeho utrpení bylo brzy u konce, ať už to znamená cokoliv.

Jin a pan prezident spolu mezitím pohovořili u kávy z automatu na recepci vazební věznice a chovali se, jak kdyby byli někde v kavárně. Jin měl tu pozitivní vlastnost, že jakmile si ho někdo jednou oblíbil, bylo to navždy.

Pan prezident brzy začal rozumět jeho smyslu pro humor, a tak se smál všem jeho vtípkům o penězích, korupci i politice, protože ať už to všechno myslel vážně nebo ne, vtipné to prostě bylo. Jin zároveň věděl, že se pohybuje na tenkém ledě, ale pokud někdo uměl skvěle bruslit, pak on osobně.

Vysvětlil panu prezidentovi, že celá ta věc s uneseným spoluvlastníkem Namjoonem je vlastně taktéž nedorozumění a také se s ním domluvil, že ho hnedle mohou vystopovat podle telefonu kolegy Hoseoka.

Pan prezident se zeptal, jak si má být jistý, že na něj jen nešijí boudu a nemrhají jeho časem.

„Tahle situace je jako černej humor," odvětil Jin. „Je to drastický a nedá se v tom vyznat, ale zároveň vám garantuju, že se budete dobře bavit."

Asi o hodinu později už seděl s panem prezidentem a místopředsedou sektoru PRČA na zadních sedadlech auta. Šofér dostal od Jina navigaci za ostatními, kterým právě nezbývalo než čekat. Místopředseda měl v sobě dva ibalginy a do půl hodiny usnul Jinovi na rameni. Jin a pan prezident vedli sáhodlouhé diskuze o tropických savcích, přes počasí až po sportovní události, které ani jeden z nich nesledoval. ToXičtí Trablmejkři byli rozvezeni do svých domovů.