BTS a vražda v hotelu s psím masem

Kapitola 3 - Minhovo neštěstí

Nyní si vezmeme příklad z předsedy Yoongiho a trochu si započítáme.

Totiž. Pokud se Minho narodil v roce 1956, je jasné, že v roce 1986 (tedy v tom samém roce, kdy se stala ta ohavná tragédie) mu muselo být přesně třicet let. Byl tedy jen drobátko starší než jeho dědeček, když se začal případem zabývat.

Po roce 1986, tedy tom samém, kdy byl nařčen z vraždy vlastní manželky a jako smrtící zbraň údajně použil psí maso, které se v hotelu podává běžně, napuštěné jeden, musel uprchnout ze země.

V následujících takřka třiceti letech se mu útěk dařil a stal se z něj nadšený cestovatel. Projel skrz naskrz Spojené státy, aby zjistil, že se jedná o zemi vpravdě natolik zvláštní, že tu lidi demonstrují své svobodné názory používáním zbraní a hlásají, že zastrašovat a odsuzovat je rovněž součástí onoho neposkvrnitelného svobodného názoru.

Dále na svých dlouhých cestách Minho zavítal do Evropy. Spojené království, kde už se po návštěvě Ameriky alespoň dorozuměl, byla jeho další zastávka. Líbilo se mu, jak se tu lidi dokáží celé hodiny bavit o počasí, nebo nadávat jeden druhému do očí, aniž by to vlastně vyřkli. Velká Británie byla v Minhových očích tedy takovým opakem Ameriky.

Poté se podíval do Francie a na Eifellově věži si užil noc s nejednou slečnou. Procestoval Švýcarskem a ochutnal jejich čokoládu, byl rybařit s Nizozemci, navštívil dům Anny Frankové, dokonce by přísahal, že si potřásl rukou se švédským králem, když jej náhodou potkal na korejské ambasádě v Dánsku, to si však nejspíš vymyslel, protože co by proboha dělal švédský král na korejské ambasádě v Dánsku?!

Nejvíce se mu ale líbilo v Česku. To byla malá, ale vskutku bezpečná země. Lidé zde byli natolik líní, že málokdy pořádali nějaké nepokoje. Jejich ultimátním uměním bylo si na všechno a na všechny stěžovat. To ovšem znamenalo, že kromě lenosti něco změnit byl tento národ i líný po sobě střílet, natož někoho vraždit, to většinou dělali jen psychopati. Revolucionáři jako takoví v téhle republice nejspíš neexistovali, nebo s nimi Minho neměl tu čest.

Co ho fascinovalo nejvíce, bylo to, že Češi většinou i kradli všem na očích a všem ostatním to bylo ukradené. Někdy se i stávalo, že byl dotyčný zloděj místo za mříže posazen na post předsedy vlády (a věřte, že i být předsedou sektoru PRČA je vznešenější pozice než být premiérem České republiky). To ale jen tak na okraj.

Pobyt v České republice se totiž Minhovi v roce 2014 stal osudným. Češi kromě toho, že nenávidí úplně všechno nové, nemají nejvíce rádi uprchlíky. Proto si jednoho dne na nebohého Minha, který si tou dobou poskromnu vydělával v zapadlém obchůdku jednoho Vietnamce, došlápl nějakej českej Honza z ouřadů a neomaleně jej nařkl z utajování své identity a nedovoleného vstupu do země (nutno dodat, že celý český národ tohle nezačal řešit do chvíle, kdy v Evropě vypukla uprchlická krize a oni pouze vycházeli z předpokladu, že každý uprchlík je přeci terorista).

Bohužel pro Minha se jeho případ dostal až do rukou Pražské korejské ambasády, kde opravdu zjistili, že jeho povolení k pobytu nebylo obnoveno dobrých deset let, a poslali ho zpátky do rodné země, kde putoval rovnou do vazby. No a když Korejci přišli na to, kdo doopravdy je, a že je to ten samej týpek, kterej před třiceti lety zabil svou ženu, už v té vazbě nyní seděl sedmým rokem a nikdo netušil co s ním. Je jeho případ promlčený? Je to vůbec ten samý člověk, když svatosvatě tvrdí, že on by svou ženušku nezabil? Křivdí mu? Nekřivdí mu? Kéž by bylo možné, aby někdo nezaujatý nahlédnul do minulosti a zjistil, co se doopravdy stalo, jenomže to určitě možné není...

Nad touto poslední myšlenkou sám Minho po nocích hloubal. Byl dokonce natolik zoufalý, že svou každodenní hodinu internetu po dobu sedmi let ve vězení využíval k tomu, že vyhledával organizace, které se cestováním časem zabývají. Narazil na cosi, co si svého času říkalo OPHK, jenomže to byla státní organizace a on státu nevěřil. Štěstí se na něj usmálo až na samém konci roku 2021, když našel jednu nově vzniklou, avšak oficiálně existující, a především soukromou organizaci...