Jak již víme, před svým odchodem z hotelu byl Hoseok napaden Manuelem, který byl v tu chvíli tak nějak prapodivně rozhodnut zabít Jihyo. Souboj netrval dlouho. Stačila jedna rána pěstí do oka, aby si Manuel dál hleděl svého.
Hoseok všechno viděl. Mají vraha a on může jít. Doufal jen – ne přímo se modlil – že si s vrahem Jin a Yoongi zvládnou poradit.
Jak si poradili, je nám již také známo. Jeden druhého právě nesl z nemocnice, přičemž ten druhý neustále opakoval „Postav mě na zem, tohle je trapný.", jenomže zároveň neměl cit v celé pravé noze, takže neměl moc možností.
Jin se zastavil před kašnou, opíral se o ni zadnicí a položil na ni levé stehno. Na tom Yoongi nyní seděl, aniž by chápal situaci. „Proč zastavujeme? To už nemůžeš?" poškleboval se mu.
„To taky," přiznal funící Jin. „Ale taky jsem si chtěl užít krásnou noc." Zdvihl zrak ke hvězdám, které ani v roce 1986 v Soulu vzhledem ke smogové situaci nebyly vidět.
„Musíme jít dál," namítl Yoongi.
„Nemusíme."
„To teda musíme."
„Musíme se přemístit do určité doby," opáčil Jin. „Takže technicky vzato máme času, kolik chceme."
„Nesmíme tu zestárnout a umřít," připomněl Yoongi. „To už by to všechno bylo k ničemu."
„Já vím," připustil Jin. „Ale ještě chvilku si snad pro sebe urvat můžem." Zašeptal, než ho pod krásnými hvězdami, které nebyly vidět, začal líbat. Yoongi stále oblečený v dívčích šatech byl trochu v šoku, že tohle dělají na veřejnosti. Ale vzhledem k tomu, že nikdo nešel kolem, brzy se tomu poddal.
Vypadalo to tedy, že všechno mohlo být v cajku. Ale ještě ne.
Pořád tu totiž jaksi byla ta věc s dinosaurem.
Agent Kook za volantem, Jimin na místě spolujezdce kontrolující svůj krásný zjev ve zpětném zrcátku a Hoseok s Taehyungem a Yeontanem na zadních sedadlech uháněli, co jim síly stačily za Namjoonem, jeho ženou a Honzou. Jenomže jim po cestě došel benzín.
Hoseok s Taehyungem brali toto zdržení za nemilé, a tak o něm tlachali u nedalekého rybníka (respektive jeden tlachal a druhý usilovně přikyvoval) poté, co Hoseok zavolal na pomoc nějaké pány pomocníky. Nu což, pomyslel si přitom, my stejně nakonec můžeme jen zdržovat, protože ve skutečnosti neneseme nic. Také poprvé pomyslel na to, že možná mohl starším kolegům při pracovních povinnostech trochu ulehčit, ale na to již bylo pozdě.
Jungkook s Jiminem zůstali mezitím v autě a jako vždy mezi nimi panovalo neúnosné napětí.
„Víš, co jsem chtěl vždycky zkusit?" nadhodil agent Kook zlotřile.
„Sex v autě?" navrhl Jimin, který v přítomnosti agenta Kooka neměl na mysli nic jiného než chlípnosti.
„To taky," uznal agent Kook, „ale to už v našem věku dělal snad každej, ne?"
„No... já..." Jimin se začervenal. Potom se hryznul do rtu. Ne. Takhle by to nešlo. Nesmí dát najevo, že má v jistých ohledech méně zkušeností, ta myšlenka mu nedělala dobře. „Totiž..." odkašlal si. „To samozřejmě dělali všichni." (Například jejich nejstarší kolegové v roce 1986... ehm... možná.)
„Chtěl jsem si vzít helikoptéru a z ní skočit do toho rybníka," zasnil se agent Kook popravdě. „Ale prvně asi zkusíme ten sex." Rozhodl, protože se dovtípil, že chudák Jimin svůj první zážitek v autě ještě nemá za sebou a on mu chtěl dát jenom ten nejlepší.
ČTEŠ
BTS a vražda v hotelu s psím masem
FanfictionTentokrát se agenti BTS, proslulí odborníci na cestování časem, vydají vypátrat, kdo v 80. letech minulého století zabil manželku bohatého vlastníka hotelu - Minha. Všechno začne být trochu komplikovanější, když vypluje na povrch, že Minho a Jin, ny...