BTS a vražda v hotelu s psím masem

Kapitola 4 - Nejlepší kámošky a výlet na dinosaury

Pravda o Yoongiho a Jinově vztahu byla asi taková, že spolu od doby Jinova přestěhování do dvacátého prvního století jezdili pozorovat dinosaury, a během toho se z nich stali asi milenci, jinak svůj vztah ale definovat nechtěli. Navíc oba měli spoustu práce – první z nich nastoupil do agentského výcviku, druhý dvacetkrát na odvykačku.

A když byl zrovna víkend, většinou potřebovali oba uniknout z přítomnosti, a to doslova. Yoongi si bral na výlety do druhohor fotoaparát, aby mohl pořídit dobové fotografie, což (stejně jako výlet do dob před lidskou rasou samotný) již nebylo zakázané, protože si to tihle dva při svých dohodách sami vymysleli.

Nyní seděli na vrcholku útesu a pozorovali odsud stádo mírumilovných brachiosaurů. Jin sem tam vstal a pokusil se napodobit jejich zvuky. Yoongi ho u toho pokaždé natočil, načež ho napomenul, ať se posadí a nedělá bordel. Pak si také samozřejmě nezapomněl vyfotit přírodu a stádo jako takové. Jen tak. Bez Jina.

„Jednadvacet druhohorských cykasů, třináct hlav, padesát jedna nohou..." *hluboký povzdech*, „...to postižené mládě je fakt chudák," poznamenal, když pyšně ukazoval Jinovi jednu z fotek a ukazoval přitom, jak se taková fotka vůbec pořizuje.

Toho zaujalo více než fotky něco jiného. „Když jsem byl s Yoonji, nepostřehl jsem, že seš tak dobrej v matice," zamumlal uznale.

„Nejsem dobrej v matice," ušklíbnul se Yoongi a s pokrčením ramen dodal: „Jenom umím počítat bez chyb do sta, což není zas takové umění."

„Náhodou," přel se Jin, „já neumím ani to."

„To mě nepřekvapuje."

„Cos to říkal?" Jin zbystřil pokaždé, kdykoliv slyšel výtku od někoho jiného směřovanou k jeho osobě.

„Že mě to nepřekvapuje," zopakoval Yoongi klidně.

Ve druhé vteřině ležel v trávě, Jin seděl obkročmo na něm, ruce mu posunul po trávě nahoru a chytil ho za zápěstí. Foťák, který mu předtím visel kolem krku, nyní sklouznul po jeho hrudi do měkké trávy vedle něj. „Tak to pr," ohradil se Jin. „Já o sobě můžu říkat, co chci, ale ty? Tvůj názor na mě má být jednoznačný – jsi do mě zamilovaný tolik, že mě vidíš vejš než Boha, nebo ti to snad musím připomenout?! Co?!" naoko se rozčílil a trochu s ním zatřásl.

„Vejš než Boha..." zopakoval Yoongi neurčitě. „To by ses asi musel snažit víc."

„Jen počkej!" rozčílil se Jin nyní omylem skoro doopravdy. „Však já taky najdu něco, co nejde tobě!"

„Nikomu nejde všechno," zkonstatoval Yoongi, a zatímco Jin usilovně přemýšlel, co na něj najde, on mu to sám řekl: „Víš přeci, že neumím zpívat."

„A víš přece, že jsem ti říkal, že to je blbost!" rozčílil se Jin, který za posledních pár měsíců slyšel několik jeho po domácku vyrobených nahrávek, znovu, a znovu s ním zatřásl.

„Minimálně je to něco, co umíš lépe," připomněl Yoongi, který nedávno zjistil, že většina členů BTS umí zpívat obstojně (někteří víc než to), a jiní alespoň rapovat, tančit nebo nějakou kombinaci z toho, což byla podivuhodná náhoda. Klidně by z nich mohl být nějaký korejský boyband, kdyby moc chtěli. On například ale tančil nerad, takže díky Bohu, že se tím nemusí živit. „A takové věci ty máš přece velmi rád," pokračoval a těmi „věcmi" myslel ty, ve kterých nad ním nezdravě soutěživý Jin vyniká.

„Co kdybych si to s tebou rozdal na nějakým dinosaurovi pokaždé, když řekneš, že neumíš zpívat?" navrhl nyní stále trochu rozjívený Jin. Bylo tolik divných věcí, které ho vzrušují, a Yoongi o tom ještě neměl ani tušení.

„Ale já... neumím zpívat..." zašeptal poslední zmiňovaný nyní skoro neslyšně, a v mžiku už neležel na mokré trávě ale na drsné kůži zad jednoho z brachiosaurů a Jin ho začal vysvlékat. Nuže, přestože to bylo trochu nepraktické, užili si to oba, a to byl asi základ.

Ve stejnou chvíli vylezli z nedalekého houští dvě nové nejlepší kámošky BTS – Jimin a Taehyung. Ti strávili celé předchozí odpoledne taktéž spolu, přičemž jeden z nich si stěžoval na vztahové problémy u kávy, kterou ten druhý kupoval, ale zjistil, že mu příliš nechutná. Jimin vzal na oplátku svého nového kamaráda na manikúru, což pro změnu platil on (ano, až tak štědrou měl náladu).

Potom se, ačkoliv byla zrovna sobota, vypravili do práce, protože Jimin byl plný energie a zrovna v náladě vyvést nějakou blbost (a Taehyung měl blbosti moc rád). Takže se oba vrátili i o víkendu do své kanceláře (která byla zároveň i kanceláří agenta Kooka) a rozhodli se zdemolovat židli i psací stůl Jiminova KVPV (polstrovanou židli nůžkami vydlabali jako dýni a psací stůl popsali nesmyvatelnou fixou, respektive Jimin psal a Tae spíš kreslil smajlíky), stejně jako veškeré dokumenty, které si vypůjčil a nyní je měl schované v šuplíku, a ještě je nevrátil – ty všechny skartovali.

A to Jimin ani nevěděl, že agenta Kooka po jeho včerejší návštěvě bordelu hryzalo svědomí tak moc, že nyní už asi hodinu zvoní na jeho nyní prázdný byt s květinami v ruce a prosí o odpuštění, než se na to vykašlal, vyřknul slabé „do prkýnka" a kytky hodil do nejbližší popelnice.

Jimin měl ovšem na práci jiné věci, zpozoroval, že „kapitán" Jin a místopředseda prošli kolem kanceláře krátce poté, co měli on a Tae hotovo a Tae si potřeboval odskočit. Bylo mu více než lehce podezřelé, že zrovna ti dva jdou do práce o víkendu, a tak je pro jistotu sledoval až do kanceláře spoluvlastníků, odkud se společně vypařili.

Jen co Taehyung vylezl ze záchodků, popadnul ho Jimin nabuzený adrenalinem z toho, co právě viděl, za rukáv, popadnul první cestovní cetku, co ve firmě našel a přemístil je oba v čase s myšlenkou na ty první dva, kteří zmizeli krátce před nimi.

A tak nyní byli tady a nutno dodat, že celou předcházející milostnou scénu pozorovali.

„Viděl jsi to?" vylezl Jimin z křoví a vytáhl dalekohled (poněvadž za svou praxi už zjistil, že do minulosti se vždycky vyplatí vzít dalekohled, a to je snad jediná věc, na kterou nikdy nezapomene), aby se mohl podívat blíže na napadeného brachiosaura.

„To je pravá láska," poznamenal blaženě Tae.

„Jsi naivní, Vincentku," vysmál se mu Jimin, který ho jako jediný oslovoval podle Vincenta van Gogha, přestože jeho opravdové pracovní jméno bylo zkráceno na „V". „Pravá láska je to, co máme já a ten nadrženej kokot," vysvětloval Jimin, zatímco pozoroval dva žhavé milence. „Tihle dva jsou jenom zmatení, protože jeden z nich předtím předstíral, že je holka, a ten druhej mu to baštil a... a... sakra..." Zdálo se mu to, nebo místopředseda právě zaklonil hlavu a musel je nezpochybnitelně vidět alespoň jako dvě malé tečky?

„Můžu se taky podívat?" zeptal se Jimina Tae a popadnul dalekohled.

„Ne!" Jimin mu ho vyrval zpátky. „Musíme zmizet." Zasípal přiškrceně a cítil se zahanbeně, že se nechal tak hloupě chytnout. Stačilo v tom křoví zůstat o trochu déle...

Nyní vláčel svého zmateného kamaráda za ruku zpátky do toho křoví a urychleně je přenesl zpátky tam, kde byli předtím. Povedlo se mu to. Téměř. V tom šoku se nezvládli objevit přímo v kanceláři ale jen v kumbálu vedle ní, kde byla tma jako v pytli, a tak tak se z ní vypotáceli.

A to Jimin ani nevěděl o tom, že když se přemisťovali, stačil se Tae v rychlosti dotknout jednoho „malého překvapení", které když už se ho dotýkal, bohužel nevyhnutelně vzal s sebou, to je prokletí cestovních cetek. Jsou účinné, ale až příliš účinné. Taehyung nebyl tak hloupý, aby si tohle menší (a jistě zcela neškodné) pochybení nenechal pro sebe.

Takže zatímco všichni členové BTS v posledním prosincovém týdnu skládali novoroční sliby, vylíhlo se jim v kumbálu mládě triceratopse.