BTS a vražda v hotelu s psím masem

Kapitola 2 - Teambuilding

Namjoon, který měl poprvé po několika týdnech dobrou náladu, nyní zíral na tu nejvíce nepravděpodobnou situaci. Ten darebák Sup Jin se přemístil pomocí cestovní cetky v prostoru a čase do JEHO doby (která technicky vzato nepatřila tedy vlastně nikomu), pravděpodobně koupil od státu JEHO společnost (která technicky vzato byla státu a jemu nikdy nepatřila) a teď se tady válí po JEHO kolegovi (po kterém by se on tedy rozhodně válet nechtěl ani teoreticky), takže už se zkrátka nasral, což se nedalo vrátit, poněvadž se v jejich okolí nenacházela žádná cetka pro posun časem o deset sekund dozadu (nejspíš proto, že taková cetka se smí využívat pouze v opravdu krajních případech).

A tohle sice byl krajní případ, na druhou stranu byl ale Namjoon profesionál, který se za ta léta naučil, jak si v takových situacích poradit i bez praxe – začal řvát. „Co to má do prdele bejt?!" rozčílil se a praštil do stolu. „To nevíte, že tady jste v práci, kde vás může kdokoliv vidět?!" Hněvivě se podíval do očí Jinovi, který nyní stál uprostřed stolu, zatímco Yoongi zůstal klečet na kolenou a byl by nejraději zalezl pod něj, jenomže to mu nebylo umožněno. „Proč se nám sereš do života, ty mafiánskej hade?!" I Namjoon se nyní vydrápal na stůl, který pod ním div neprasknul (ne snad proto, že by byl tolik těžký, jako spíš proto, že věci, na které sáhne, se většinou rozbijí) a první, co by byl udělal, kdyby ho Yoongi v kleče nepopadnul za levou nohu, by bylo to, že by šel a vrhnul by se na svého nového spoluvlastníka.

„Prosím tě, uklidni se," zoufale žadonil směrem ke svému šéfovi, který se velmi nemotorně snažil vymanit z jeho sevření.

Nyní ho chtěl skoro začít pohlavkovat, ale bylo mu líto způsobit otřes tomu jednomu z mála mozků, které většinou (a tím se myslí, pokud není poblíž ten zhovadilec Jin) fungují správně. „Ještě ty se ozývej!" huboval Namjoon svému vrchnímu spoluodboráři, zatímco se ho snažil setřást. „Dvakrát jsem tě poslal s ním vyjednávat a tvůj jedinej nápad pokaždé byl začít ho svádět. To ses pomátl nebo co?!"

„Máš pravdu, je to moje vina," souhlasil Yoongi. „Omlouvám se. Nevím, co mě to popadlo..."

„Ne, je to moje vina," ozval se Jin, kterému bylo Yoongiho líto. „To já jsem si začal. Byl jsem to já, kdo ponouknul jeho jako první, ne naopak." Prohlásil a byla to první pravdivá informace, kterou kdy za svůj život vypustil z úst.

Namjoon protočil oči. „Běžte do prdele s těmi sranci typu ‚beru vinu na sebe'!" rozčilil se. „Můžete za to oba! A ty vstávej!" škubnul s Yoongim, který se tedy postavil a stál nyní mezi nimi v případě, že by se kterýkoliv z nich dodatečně rozhodnul toho druhého napadnout.

Dobré by bylo poznamenat, že celou scénu za prosklenými dveřmi zaujatě pozoroval tajný agent Kook, a to asi tak od té doby, co přišel toho dne do práce. Zrovna dopíjel svoje ranní ledové amerikano, když se vedle něj zjevil jeho někdejší KVPV (kamarád s výhodou partnerského vztahu) Jimin a plácnul jej přes zadní kapsy.

„Co se tam děje, kokote?" zeptal se, poněvadž od jisté doby, co všechno posral, agenta málokdy někdo oslovil jinak než „kokote".

Agent Kook pokrčil rameny. „Nevím. Asi mají trojku."

„A proč na to koukáš?"

„Uvažoval jsem o tom, že bych se šel přidat," přiznal nadržený agent.

„Kokote, co jsme si říkali o tvé věrnosti?!" mlasknul na něj pohoršeně Jimin. Bylo to poněkud na levačku, že se shodli takřka ve všem jen v té nejdůležitější věci, co se intimních vztahů týče, zrovna ne.

Agent Kook zrovna krčil rameny znova (na to, co si s kým řekl o věrnosti samozřejmě již zapomněl, jelikož si o ní se spoustou lidí říkal spoustu věcí), když se vedle nich ozvalo: „Na co čučíte, hříšníci?" A to se zrovna dostavila poslední chybějící dvojice nově vzniklého týmu BTS (Blbých Totálních Samaritánů).

Ten, co promluvil, internetem vyškolený kněz Hoseok, si svůj návrat do dvacátého prvního století parádně užíval. Již za pár dní mu při slavnostní příležitosti nynější předseda sektoru PRČA (zkratka pro sektor prostoru a času) předá žezlo se slovy: „No hodně štěstí, kamaráde, budeš ho potřebovat.", ale to Hoseok ani nikdo jiný ještě nevěděl.

Současný předseda sektoru PRČA, když uvedeme jeho funkci na pravou míru, byl ještě pár následujících dní jen tak mimochodem ten samý člověk, který stál mezi spoluvlastníky firmy, kteří si kupodivu ještě neskočili po krku, avšak už měli zase namále, když Jin řekl:

„Panejo, von fakt vypadá jak dinosaurus!" a začal se smát smíchem, který by si nejeden spletl s umýváním oken.

„Prosím?!" vytřeštil oči Namjoon. „Tos mu nakukal ty, ty zrádče?!" vyjel znovu na Yoongiho (přičemž „zrádce" byla Namjoonova nejoblíbenější přezdívka pro něj), který se kvůli své bledé kůži začal nápadně červenat. Jin měl tu nevýhodu, že jakmile se začal smát, nemohl přestat. Nyní mu skoro tekly slzy proudem a musel se plácat do stehen a štípat do lokte, aby se trochu uklidnil. Namjoon hodlal k jeho uklidnění použít ráznější metodu. „Uhni, jdu mu vrazit," zavrčel na Yoongiho, který ho popadnul oběma rukama za vztyčenou pěst. „Ty uhni, nebo to schytáš taky!" zahromoval Namjoon výhružně znovu.

Vzhledem k tomu, že předseda Yoongi musel trochu změnit směr, aby šéfa zadržel, měla tak nyní čtveřice za dveřmi výhled i na tvář nového spoluvlastníka firmy. Ozval se čtyřhlasný šokovaný nádech a poté jednohlasné zvolání: „To je pán Jin!" posledního, zatím neuvedeného člena skupiny, který se mimochodem jmenoval Taehyung.

Teda abychom byli přesní, úplně posledního člena skupiny Taehyung držel v náručí, a ten začal spokojeně vrtět ocáskem, když zpozoroval, že je jeho páníček šťastný. Poslední člen skupiny se jmenoval Yeontan a byl to Taeho pes.

„Musím dovnitř," oznámil Tae, který mimo jiné býval Jinovým sluhou.

„Ne tak rychle, horká hlavo," zarazil ho Hoseok. „Tady jsme v dvacátém prvním století. Pokud někdo půjde dovnitř, budu to já." Rozhodl.

„Tak co uděláš? Zmlátíš mě?!" rozčílil se nyní i Yoongi, který stále ještě držel svého šéfa za zápěstí, ale dlaně se mu potily nervozitou. „Já vím, že jsme to posrali, ale tak uvažuj, kruci! Co budeš dělat, až se ti narodí dítě? Taky ho budeš mlátit?" Začal pro změnu on křičet na Namjoona, tehdy ještě nastávajícího otce.

A je pravděpodobné, že tahle slova by bývala měla svůj zamýšlený účinek, protože Namjoonova pěst začala povolovat. Možná ho ale jen vyrušil Hoseok, který o setinu později vešel do místnosti se slovy: „Páni spoluvlastníci, pane předsedo," pokynul jim všem, „navrhuji teambuilding."