Nepřátelé | DNF

22.

Pov George:

Dream ještě jedl svoji snídani. Já jsem se mezitím převlékl, vyčistil zuby a podobný věci.

Sedím na gauči a Dream si vedle mě sedl. Nemám šajna kdy se stihl převlíct but nvm.

D= „nechceš jít ven?"

Pov Dream:

„nechceš jít ven?" zeptal jsem se George. Vůbec se mu nechce nic dělat. Nejspíš bude unavenej. Přeci jen má kruhy pod očima.

George se na mě ani nepodíval, a pouze zavrtěl hlavou na nesouhlas.

D= „ale notaaak. Pojď ven. Nemůžeš bejt furt zalezlej"

Pov George:

Dream prostě nechápe to, že jsem fakt unavenej. Nemám žádnou motivaci k tomu, abych něco dělal. Navíc když jsem utíkal z domu, tak jsem byl venku dost dlouho. A ještě k tomu jsem byl venku jen kvůli tomu, že jsem neměl jinou možnost.

Dream se mě pokoušel přemlouvat, ale pak zjistil, že to nemá cenu.

D= „hele tak já půjdu do obchodu něco koupit. Tak za cca 30min přijdu, okay?"

G= „okay."

Dream si vzal prachy a šel si obout boty. Řekl mi „čau" a odešel.
Teď jsem tady sám.

Sedím asi 10 minut na gauči, a celou dobu brečím. Cítím se fakt strašně. Nejspíš bych měl být šťastnější bcs jsem momentálně pryč od mojí pošahané rodiny, ale já jsem stále cítím hrozně.
Vstal jsem z gauče, a šel do kuchyně. Našel jsem nějakou skříňku s alkoholem, a vzal jsem si nějakej rum nebo co to bylo. Byl už načatej, tak jsem si ho vzal, a šel si sednout k jídelnímu stolu bcs proč ne.
Otevřel jsem flašku, a začal pít rovnou z ní. Jestli nebudu opilej teď, tak už nikdy.

Pov Dream:

Asi nebyl nejlepší nápad nechávat George samotného. Doufám že si nic neudělá.

Už jsem na cestě domů a uvědomím si, že jsem venku strávil místo 30min hodinu. Trošku jsem přidal do kroku, a za 10 minut jsem byl doma.

Když jsem vešel do obýváku, tak tam nikdo nebyl. V pokoji taky ne a v koupelně taky. Pak jsem si vzpomněl, že mám vlastně ještě kuchyň. Když jsem vešel do kuchyně, můj pohled se zastavil u George, kterej měl vedle sebe vypitou flašku rumu, a pil další.

D= „GEORGI?!"

Fakt jsem ho tady neměl nechávat.

G= „máš skoro hodinu zpoždění."

Šel jsem si sednou vedle George.
V jedné ruce držel flašku, a druhou rukou si zakrýval obličej.
Dal jsem mu ruku pryč z obličeje, vzal jsem ho za bradu a natočil mu hlavu směrem ke mě. Měl totálně rudý oči od pláče, a fakt z něj táhl chlast. Ale nějak moc opile nevypadal. Připitej pravděpodobně byl, ale opilej ne. Díky bohu.
Vzal jsem mu flašku z ruky, a dal jí na druhý konec stolu, aby už nemohl pít.

G= „vrať mi to"

Řekl to totálně bez duše. V jeho hlase bylo slyšet, že má co dělat, aby se zase nerozbrečel.

D= „promiň, ale nedám ti to. Už jsi vypil flašku a půl. To bohatě stačí."

Otočil ode mě hlavu pryč, dal si ruce na stůl, a lehl si na ně (doufám že chápete jak to myslím xd). Začal potichu brečet.

D= „nechceš si jít lehnout? Vypadáš unaveně"

G= „jsem v pohodě."

Doslova tady přede mnou brečí.

Co se to s tebou děje Gogy..

Nějak jsem ho vzal, a dal ho na gauč.

Byl v tryčku, tak jsem mu dal svoji mikinu.

On si lehl, a vypadalo že usne. Chtěl jsem jít teda uklidit ty flašky, ale George promluvil.

G= „budeš tady prosím semnou?" řekl to strašně potichu. Bylo slyšel že je fakt vyčerpanej.

Řekl jsem na to pouze „okay" a šel jsem si za nim lehnout. (obrázek na začátku kapitoly but imagine že Dream nespí ;))

George hned usnul, a já jsem jenom poslouchal, jak dýchá.

_______________________________________

Čágo. Konečně dlais kapitola. Tentokrát delší.

Děkuju moc za 3k přečtení. Mega si toho vážím <3

Jsem ráda za každé hlasování a komentář. Jsem ráda že vás tento příběh zatím pravděpodobně baví.

Omlouvám se za chyby.

ILY ALL! :] <3