Nepřátelé | DNF

28.

Pov Karl:

S Dreamem jsme se poměrně dlouho dívaly na TV a najednou přišel George. Snažil se vypadat v pohodě, ale moc mu to nešlo. Sedl si za Dreamem a hned se vzájemně obejmuly. George začal hned brečet, klepat se a začal špatně dýchat. Začínal mít panickou ataku. Dream očividně nevěděl jak ho uklidnit, tak jsem mu řekl ať od něj jde dál a pokoušel jsem se ho uklidnit. Taky jsem míval panický ataky, takže jsem věděl co by mu mohlo pomoct.

Asi po pěti minutách se trochu uklidnil. Už dýchal skoro normálně a nebrečel. Pouze klepal nohou.
Dream si sedl vedle George a dal mu ruku na tu nohu která se mu klepala. George to trochu zaskočilo, ale potom se jenom usmál a trochu zčervenal.

Pov George:

Ty panický ataky mě fakt štvou. Mám  je častěji než dřív. Karl je očividně míval taky, protože hned věděl jak zareagovat. Když jsem byl už docela v klidu, tak Karl stále seděl přede mnou a divák se na mě. Dream si sedl vedle mě a dal mi ruku na nohu která se mi ze stresu klepala. Trochu mě to zarazilo, ale pak jsem se usmál a cítil jsem, že jsem zčervenal.
Měl jsem strašně divný pocit. Oba se na mě koukali a nikdo nevěděl co říct.

D= „stalo se něco?“

Dream se na mě furt díval a Karl taky. Já jsem pouze koukal do země a přemýšlel nad tím, co by se stalo kdybych jim to řekl. Táta nemá šanci se to dozvědět. Ale co kdyby kluci zavolali policii? Ne...nemůžu jim to říct. Nechci aby se jim něco stalo.

K= „můžeš nám říct cokoliv. Pokusíme se ti pomoct.“

Rád bych to řekl, ale nemůžu. Možná bych mohl říct že mě někdo vydírá, ale to by se ptali kdo. Fakt nevím co mám dělat. Začínám se cítit čím dál tím víc nekomfortně. Je to jak na nějakým výslechu, na kterým jsem mimochodem už jednou byl.

D= „Georgi řekni něco prosím. Pochopíme když o tom nebudeš chtít mluvit, ale alespoň něco řekni.“

Neměl jsem sílu mluvit. Nechci se zase rozbrečet. Připadám si trapně.

Jsem marnej. Konečně se mi někdo snaží pomoct a já nejsem schopnej říct jediný slovo. Proč mě ten táta nezbil k smrti. Teď mají kvůli mě zbytečné starosti. Jsem akorát na obtíž. Jsem k hovnu.

Kluci se na mě pořád dívali. Už se mi neklepala noha, ale začal jsem si škrábat hřbet ruky. Dream mě za tu ruku chytil a propletl naše prsty. Zase jsem zčervenal.

K= „nechcete se podívat na nějakej film?“

S Dreamem jsme kývli a já se na Karla děkovně podíval. On se pouze usmál, šel si sednout vedle Dreama a pustil nějakej film.

_______________________________________

Ahooj! Je tady další kapitola. Omlouvám se že je tak krátká ale příště snad bude delší.
Btw děkuju za tolik přečtení! To číslo hrozně rychle stoupá a já si toho strašně vážím! A děkuju za hlasy :Dd.

Omlouvám se za chyby.

ILY ALL! :] <3