Nepřátelé | DNF

30.

Pov George:

Probudil jsem se ve 2 ráno vedle Dreama. To že mě zezadu objímal sice bylo divný, ale nevadilo mi to, tak jsem to v tu chvilku neřešil. Chtělo se mi brečet. Zase. Furt myslím na tátu.

Nechci tam. Nechci ho vidět. Nechci aby mi ublížil.

Stejně tam půjdu bcs se bojím co by udělal.

Dostal jsem se z Dreama objetí a šel jsem se zamknout do koupelny. Za krytem mám stále žiletku. Je to jediná věc, která mi v momentální situaci dokáže pomoct.

Nebude lepší o tom někomu říct..?

Nemůžu. Prostě to říct nemůžu. Zítra tam půjdu. Nemám na výběr.

Vzal jsem si žiletku a přiložil ji k mému zápěstí. Rány už se hojily a já z ničeho nic dostal strach. Nevím proč, ale najednou se bojím to udělat. Nechci zklamat Dreama, ale udělat to musím. Jsem už fakt zoufalej.

Udělal jsem si asi 15 ran, které sice nebyli nejhlubší, ale i tak mi dost tekla krev. Jediné co jsem u sebe měl byl kapesník, takže jsem se pokoušel krev odstranit kapesníkem.

Když to jakž takž přestalo téct, shrnul jsem si rukáv od mikiny, vyhodil ten krvavej kapesník, schoval žiletku zpátky za kryt, odemkl jsem dveře a vyšel z koupelny.

Lehl jsem si vedle Dreama a pokoušel se usnout. Někdy po třetí hodině jsem usnul.

Pov Dream:

Ráno jsem se vzbudil někdy okolo sedmé ig. Když jsem vylézal z postele, tak jsem omylem odkryl i část George peřiny. Když jsem vylezl z postele chtěl jsem ho zase přikrýt, ale všiml jsem si, že je u jeho ruky krev. Přikryl jsem ho a šel jsem ke Karlovy.

Když jsem vešel do toho pokoje kde spal, Karl už byl vzhůru a čuměl do mobilu.

K= „ahoj, co potřebuješ?"

Karl odložil monil a usmál se na mě, ale mě moc do smíchu nebylo. Sedl jsem si k němu na postel a snažil se něco vyslovit. Ovšem při pomyšlení na to, že se George stále sebepoškozuje, jsem nebyl schopný něco říct. Karl se přestal usmívat a přisedl si blíž ke mě.

K= „stalo se něco?"

Chvíli jsem mlčel, a pak jsem se odhodlal mu to na rovinu říct.

D= „Ráno jsem si všiml že má George u ruky krev. Nebylo ji moc, ale byla pod jeho rukou a mám pocit že i na mikině měl zaschlou krev."

Karl hned vstal a řekl „běž si dát něco k jídlu a já za ním zajdu. Až přijdeme tak dělej jakože o tom nevíš."

Hned jak to dořekl, tak odešel. Já jsem udělal to co on chtěl. Šel jsem do kuchyně si dát nějaké jídlo.

Pov Karl:

Rychle jsem šel do pokoje kde spal George a pokusil jsem se ho vzbudil. Přetočil se obličejem ke mě a očividně moc nechápal proč tady jsem.

K= „dobré ráno, jak ses vyspal?"

Nechtěl jsem mu to říkat hned, aby nebyl hned po ránu ve stresu.

G= „Asi dobře. Potřebuješ něco?"

Byl z mojí přítomnosti lehce nervózní, ale nedivím se mu. Sedl si, a jelikož byl ještě rozespalí, tak si nevšiml té ruky. Měl šedou mikinu, a dream měl světlé povlečení, takže to bylo docela dost vidět.

K= „Georgi, běž si vzít jinou mikinu a nestresuj se. Dream nic neví."

Nevím jestli ho tyhle slova uklidní, ale moc jsem nevěděl co říct, protože ho moc neznám.
George nejdřív nechápal o co jde, ale pak se podíval na svoji ruku a na prostěradlo a začal lehce panikařit. Už se nadechoval pro to, aby něco řekl, ale zarazil jsem ho.

K= „Nemusíš nic říkat a nemusíš nic říkat Dreamovy. Já mu to taky říkat nebudu, pokud nebudeš chtít. Hlavně se nestresuj. Jenom mi dej tu mikinu a hodím to i s tím povlečením do pračky."

George si vzal novou mikinu a chtěl se jít převlíct.

K= „klidně si tu mikinu převleč tady. Slibuju, že se na tebe nebudu dívat."

George řekl jenom „okay", rychle se převlékl a dal mi tu mikinu tak aby nebyla vidět ta krev. Jsem rád že souhlasil, protože kdyby viděl ty rány v zrcadle, nemuselo by to pro něj bejt dobrý. Dal jsem věci od krve do pračky a šel zase zpátky za Georgem. Seděl na kraji postele a nevypadal vůbec dobře. Sedl jsem si vedle něj a pomalu jsem ho obejmul. On nejdřív trochu ucukl, ale pak mě i s menší nejistotou obejmul.

G= „prosím neříkej to Dreamovy. A omlouvám se. Neměl jsem to dělat."

K= „neřeknu, neboj se. A nemusíš se omlouvat. Nechceš mi říct proč jsi to udělal?"

G= „já o tom nechci mluvit, prosím."

Přestal mě objímat a pořád se na mě tak nejistě díval.

K= „vím že nejsi moc rád že jsem to viděl, ale věř mi že vím jaké to je. Nechceš tu ruku obvázat?"

Chvíli váhal, ale pak kývl.
Šli jsme do koupelny, on si tu ruku trochu očistil a já jsem mu ji zavázal. Všiml jsem si, že je George strašně ve stresu.

K= „nemusíš se vůbec stresovat. Vím že ti teď v hlavě probíhá několik špatných myšlenek, ale budeš v pohodě. Můžeme ti s Dreamem můžeme nějak pomoct. Už je skoro 8, tak se pojď najíst.

George zase s nejistotou souhlasil a šli jsme za Dreamem.

George se od nás hned oddělil a šel si sednout na gauč a pořád koukal na jedno místo.

Aby nás George neslyšel, tak jsem Dreamovy napsal. Napsal jsem mu ať to s ním neprobírá, protože by to nemuselo dopadnout dobře. On se na mě podíval a pouze kývl. Já a Dream jsme si dali nějaké jídlo, zatímco George stále seděl a koukal na jedno místo. Zadržoval pláč. Bylo to poznat.

Po jídle za ním Dream hned šel. Bojí se o něj a já popravdě taky. Nad něčím přemýšlel a byl z toho čím dál tím víc vystresovanej. Nejdřív jsem chtěl jít za něma, ale nakonec jsem řekl že jdu do pokoje. Nechtěl jsem George ještě víc stresovat, tak jsem je tam nechal.

_______________________________________

Ahooj! Dneska trošku delší kapitola, ale myslím si, že vám to vadit nebude.

Omlouvám se za chyby!

Děkuji moc za pěkné komentáře. Jsem ráda, že se vám příběh líbí a baví vás.

Taky chci znovu poděkovat za to, jak rychle stoupají přečtení. Vážím si toho. A taky samozřejmě děkuju za hlasy.

ILY ALL! <33