The Hunger Games - Sbližování

8.kapitola

Když přicházíme k Peetovi domů, je už dost pozdě. Jsem hodně unavená, a tak se jdu rovnou osprchovat, abych si pak mohla v klidu lehnout. Jdu do koupelny v druhém patře, protože Peeta je dole a nepotřebuju, aby mi vlezl do sprchy. Ano. Pořád mám problémy s nahotou. Pod proudem příjemně teplé vody si zpívám. V koupelně mě baví zpívat, protože se můj zpěv odráží od stěn na všechny strany a zní to krásně. Když vycházím ze sprchy, strašně se leknu, protože Peeta stojí u umyvadla a čistí si zuby. Usmívá se na můj nahý odraz v zrcadle. Jsem úplně nahá, a proto okamžitě sahám po ručníku. Nikde ho nevidím a začínám panikařit. Peeta jen v klidu stojí u zrcadla a s pobavením pokračuje v čištění zubů. Proč sakra nejde ven? Pomyslím si. Obmotávám ruce kolem svého nahého těla a splašeně běhám po koupelně. Snažím se najít ten pitomý ručník! ,,Vadí ti, že tě vidím takhle?" říká Peeta pobaveně. Neodpovídám, protože konečně nacházím ručník a pořádně se do něho zabaluji. ,,Katniss ty jsi pořád stejná. Nahota je pro tebe velký problém. Myslím, že tě toho musíme zbavit." říká Peeta už vážně a začíná si pomalu rozepínat košili. Po rozepnutí a odhození košile, jsou na řadě kalhoty, které také pomalu rozepíná a hází ke košili. Když už sahá na jeho spodní prádlo, uvědomuji si, že mám pootevřenou pusu a skoro nedýchám. Najednou jdou dolů i Peetovi spodky a mě padá brada i ručník. Stojíme v koupelně oba svlečení a já ještě k tomu mokrá, ale vůbec mi to nevadí. Naopak si tuhle chvíli docela užívám, protože Peeta, má úžasně vypracované tělo. Pozorně si ho od paty, až k hlavě prohlížím a Peeta si prohlíží mě. Oba se začínáme usmívat a čím déle tam tak stojíme tím více se na sebe smějeme. Z ničeho nic oba propukáme v obrovský záchvat smíchu, který ustává až po několika minutách, když v křečích z onoho smíchu padám Peetovi do náručí. Usmívá se a jemně mě líbá. Za stálého líbání kolem mě obmotává své silné paže a nese mě do ložnice. V ložnici je hrobové ticho, které přerušuje jen naše zrychlené dýchání. I přes to, že jsem nahá, je mi strašné horko a mám pocit, že uhořím. Něžné líbání se mění na drsné. Pořád nemám dost a chci víc a víc. Hořím a jestli ho nedostanu tak uhořím. Jak ironické. Dívka v plamenech opravdu hoří. Jenom ne opravdovým ohněm, ale touhou. Peeta mě líbá na celém těle a já si přitom hraju s jeho vlasy. Po chvíli mě znovu líbá na ústa. Cítím horko v každém kousku mého roztouženého těla. Pořád chci víc, ale nevím, jestli je na to Peeta připravený. Proto mu přestávám oplácet polibky a dívám se mu přímo do očí. On se zase dívá do očí mě a já přikyvuji a strhávám ho prudce na sebe. Líbá mě a pomalu vchází do mého těla. A opakuje to pořád dokola. Mám pocit, že letím. Mám pocit, že mám všechno co jsem kdy chtěla. Stoupáme spolu ke hvězdám. A jdeme víš a víš. Dokud nedojdeme až na naši hvězdu, kde společně padáme do propasti. Při "pádu" Peeta šeptá mé jméno a já jeho. Po tomto přenádherném zážitku, spolu jen tak ležíme a společně pomalu usínáme. ,,Miluješ mě, skutečnost nebo iluze?" ptá se šeptem Peeta. ,,Skutečnost" šeptám. Obmotává kolem mě své silné paže a já usínám v přesvědčení, že jsem ve správných rukou.

Probouzím se uprostřed noci, protože mé tělo má nedostatek kyslíku. Cítím velký tlak na krku a otvíram oči. Peeta! Peeta mě škrtí! Má záchvat. Snažím se křičet, ale nejde to. Vzpírám se, ale nepomáhá to, protože je moc silný. A tak se mu dívám do očí a snažím se vrátit pravého Peetu. Sevření povoluje, Peeta mě úplně pouští a padá na zem vedle postele. ,,Peeto. Dýchej. V klidu a pomalu. Spolu to zvládneme." říkám opatrně s trochu chraptivým hlasem a posunuju se pomalu po posteli k Peetovi. Vyděsilo mě to, ale vím, že za to nemůže. Vím, že je to jen chvilkový zkrat. ,,Ne! Nepřibližuj se ke mě! Jsem zrůda. Kapitolský mut! Chtěl jsem... Chtěl jsem tě zabít. Chtěl jsem tě mrtvou! Byla jsi tak bezbranná. A já jsem toho využil. Kdo jiný by to mohl udělat. Jen zrůdný mutant... Katniss prosím tě, běž domů. Odejdi ode mě. Potřebuju být sám a urovnat si myšlenky." říká Peeta a pláče při tom jako malé dítě. ,,Dobře. Půjdu, ale zítra přijdu a všechno bude dobré. Slibuju. Nic se nestalo jsem v pořádku. Byl to jen chvilkový zkrat. Miluju tě. Strašně moc." říkám a pomalu odcházím zabalená v dece z ložnice. ,,Taky tě miluju." říká ještě rychle Peeta. Jdu pomalu po schodech, nazouvám si boty a jen v dece jdu až domů. Hned po příchodu si lehám a přemýšlím o Peetovi. Chtěl mě zabít, ale neudělal to. Když jsem se mu podívala do očí, po chvilce záchvat zmizel a Peeta jako by se vrátil z dalekého temna. Uklidním ho pouhým, přímím pohledem do jeho krásných, modrých očí. Spolu zvládneme všechno. Říkám si v duchu a pomalu upadám do neklidného spánku.