The Hunger Games - Sbližování

9.kapitola

Slyším cvrlikání drobných ptáků za oknem a otvírám oči. Je brzo ráno a pomalu vychází slunce zpoza zalesněných hor. Ležím úplně nahá a zmatená ve své posteli. Pomalu si začínám vzpomínat, co se včera nebo vlastně dnes stalo. Neumím si to vysvětlit, ale pamatuji si jen útržky. Vím, že jsme se milovali. Na to si vzpomínám velmi dobře, protože ten pocit při tom byl nepopsatelný. Pak měl Peeta malý záchvat a poslal mě domů. Proto jsem nahá. Už vše chápu. Teď chci jít za ním. Musím ho pořádně obejmout a říct mu, že jsem v pořádku. Oblékam se a ještě dlouhou chvíli stojím před zrcadlem a snažím se v rámci svých možností co nejvíce zkrášlit. Vlasy mi dělají největší problém, ale i ty nakonec zkrotím do dost nepovedeného rozcuchaného copu. Konečně vyrážím a skoro utíkám k Peetově domu. Potichu otvíram dveře a jdu pomalu až do ložnice. Chci ho probudit polibkem a potom si k němu ještě možná přilehnu... Když otvíram dveře zjišťuji, že v posteli ani nikde v ložnici nikdo není. Možná je někde jinde v domě. Pomyslím si a běžím z ložnici do kuchyně, obýváku, koupelny, kde ještě leží mé oblečení ze včerejška, ale Peeta nikde není. Začínám křičet. ,,Peeto?! Peeto kde si?! Sakra kde si?!!" křičím hystericky a běhám po domě. Žádná odpověď nepřichází. Kam by šel tak brzy ráno? Ještě chvíli přemýšlím, než mé očí spatří bílý papír na stole v kuchyni. Jdu pomalu ke stolu a zjišťuji, že je na papíře vzkaz. Dráha Katniss, miluji tě. Vždycky jsem tě miloval a vždycky budu. A právě proto nesmím dovolit, aby se ti cokoliv stalo. Proto jsem odešel z domu i z dvanáctého kraje. Vím, že to pro mě i tebe bude těžké, ale nemůžu tě takto ohrožovat. Nedokázal bych se sebou žít. Nesnesl bych pomyšlení na to, že bych ti ublížil a vím, že tento vzkaz ti hodně ublíží, ale prosím tě snaž se to překonat. Mysli na to, že to tak bude lepší. Mysli na to, že tě moc miluji. A mysli na to, že musíš žít pro všechny lidi, kteří tě milují. I pro ty, kteří už nejsou s námi. Nejsi sama.
S láskou Peeta

Mám pocit, že umírám. Bolí mě srdce, jakoby se mi mělo rozbít na tisíc kousků. Nemůžu dýchat a padám na zem. Cítím tvrdý dopad a usínám.
Probouzím se u Haymitche doma. Ležím na pohovce a strašně mě bolí hlava. V momentě si na vše vzpomínám a začínám křičet. ,,Peeta! Haymitchi Peeta odešel! Ztratila jsem ho a už nikdy ho neuvidím! Co budu jen dělat?! Bez Peety zemřu...! Pomozte mi ho najít! Prosím pomoc!" strašně pláču. Haymitch si sedá za mnou a objímá mě. ,,Ano. Jistěže ti pomůžu. I kdybychom měli jet do každého kraje, najdeme ho. To ti slibuji" říká Haymitch a já znovu ztrácím vědomí.