Kde že to říkal že je? Mám za to že v hudebně. Jdu se tam podívat. Nejdřív by to ale chtělo nějaký plánek školy jinak se ještě ztratím .
"Dobré ráno mladý muži. Můžete mi prosím sdělit vás důvod chození po škole v tak brzké hodiny?" Vyruší mé myšlenky nějaká učitelka. Abych byl upřímný pěkně jsem se lekl
"Hledám hudebnu, včera jsem si tam zapomněl smyčec a dnes máme jako první hodinu hudební výchovu, ale v jiné místnosti. Prý to je kvůli tomu že je nás moc a tím pádem se nevejdeme do hudebny. Takže si nás vyzkouší a ty nejlepší si nechají" něco úplně narandom vymyslím a jenom doufám že mi to uvěří
"Dobře, tak tím pádem doufám že víš kde je hudebna?" Opět se ostře zeptá
"Ne tak úplně, včera jsem šel odjinud" řeknu opět polopravdu
"Tady je plánek školy a prosím, neztrať ho" řekne a podá mi do ruky evaluační plánek školy ale i za to jsem vděčný
...
Po chvilce dorazím k hudebně, ale nikoho neslyším. Doufám že to není jiná hudebna nebo že tam opravdu bude.
Zaklepu na dveře a čekám odpověď, jako odpověď se mi dostane už samotné otevření dveří, ve kterých vidím toho kluka. Stejně oblečeného jako včera.
"Ahoj, nečekal jsem tě tu" řekne a usměje se. Pokynem ruky mi naznačil abych šel dovnitř
"Jo, včera se mi to furt vrtalo hlavou takže jsem se tu prostě musel zastavit" řeknu ale něco mě zaráží.... On je průhledný.... Já skrz něj vidím, slabě, ale vidím
"Takže, abych se představil. Jsem Wilbur a jsem duch. Proto mi většina lidí tady na škole říká ghostbur" počkat, on je duch!? Vysvětlovalo by to proč je průhledný ale neeeee nemůže být duch
"Cože?! Ale jestli jseš duch tak proč by ses ptal na Alexe a jak si vůbec umřel a coooo?!" Položím několik otázek docela vyplašeně
"Víš, dřív jsem byl Alexův přítel. Měli jsme spolu nádherný vztah, ale potom se věci pokazili a mě můj bývalý *obchodní partner* zradil, vyhostil a zabil. Alex ví o tom že tu jsem, teda alespoň myslím. Ovšem už se semnou nechce bavit a snaží se omezit nás kontakt. Na tuhle školu chodí kvůli tomu že když sme spolu chodili tak já jsem byl na této škole v druhém ročníku. Několikrát se mě snažilo několik lidí oživit, ale nemyslím si že se to povede. Proto jsem se rozhodl učit hudební výchovu a doufat že mi Alex odpustí. Když jsem viděl jak si rozumíte a jak je s vámi spokojený, byl jsem rád že si našel někoho nového a na to co se stalo zapomněl. Můj otec, a tři bratři mě už teď taky neberou jako člověka a myslí si že jsem iluze. No zkrátka přežít svou smrt je to nejhorší co se mi stalo a chtěl jsem se jen ujistit že je Alex vpohodě" Dopoví svůj dlouhý monolog a z očí mu kape jakási modrá barva
"Hej, hej, dobrý hlavně nebreč, jsem si jistý že se tu najde někdo koho okouzlíš i v této podobě" řeknu a obejmu ho, odvodil jsem si to že to byly slzy
"Minulý rok že mě lidi měli akorát srandu a nebrali mě ani trochu vážně. Philova žena, která je též učitelka se mě musela zastat a kvůli tomu že jsem si jako duch nedokázal udržet autoritu mě chtěl Schlatt vyhodit, ale ví že by si tím nepomohl a že bych se vrátil" je mi ho hrozně líto, budu mu muset pomoct někoho najít
"Hele všechno mi je to strašně líto, a slibuji že udělám co budu moct abych to zlepšil, ale teď už musím jít na hodinu jinak přijdu pozdě, dneska mám třetí hodinu hudebku takže se ještě uvidíme ale teď musím běžet tak zatím ahoj." Slibím mu a už se zvedám ze židle
"Počkej. Zavři oči" řekne a přijde ke mě blíž. Udělal jsem jak řekl a zavřel jsem oči.
Cítil jsem studený průvan a pak jsem slyšel šepot který jeho hlasem říkal "měj se" hned jak jsem to uslyšel tak jsem otevřel oči a stál sem před třídou kde sme měli první hodinu. Nevím jak jsem se sem dostal... Asi teleport... Ale jsem rád za ušetřenou cestu a běh
A sakra...
Takže další kapitola a já bych jen chtěla poznamenat že v této ff bude Nick vyšší než Karl a Alex a zároveň Alex a Karl budou stejně vysoký.
Užívejte a možná vyjde kapitola ještě i večer <333
ČTEŠ
the Lovers - životní změna
Fiksi PenggemarJsem si stoprocentně jistý že jsem hetero. Teda byl jsem si jistý.... pak sem je potkal a začala moje největší životní změna.