the Lovers - životní změna

tenhle běh bude mít více kol

Sotva se otočím za sebe a vidím Nicka s Alexem jak jdou a.. a drží se za ruce.

"Ahoj Karle!" Zakřičí na mě Alex a rozeběhne se ke mě, což mi značně pomohlo k tomu abych v sobě udržel slzy co jsem z nějakého důvodu chtěl tak strašně moc vypustit

"Ahoj" řeknu a obejmu ho nazpět

"Ahoj Karle" řekne Nick a potom co mě Alex pustil mě objal i on, a to hodně silně. Jeho vůně byla přímo dokonalá a jeho objetí bylo tak strašně teplé. Nechci se pustit, abych byl upřímný tak bych takhle nejradši zůstal jak dlouho by to jen šlo, a nechal bych ho vysvětlit jeho chování včera večer+dnes ráno. Mám pocit že to ale jako první vše řeknu Alexovi.

"Takže Karle, po téhle hodině musím na přednášku kvůli IT třídě takže budete s Nickem. Jen jsem ti to chtěl říct Nickovi jsem to řekl cestou" řekne a vejde do třídy.

Nick se na mě ani nepodívá a projde okolo mě. Je mi to hrozně líto, ale co se dá dělat. Snad to za tu hodinu co bude Alex pryč vyřešíme.

Během dlouhé a nudné Angličtiny jsem nemohl své myšlenky odtrhnout od Alexe a Nicka. Jsou oba dva tak strašně.... Ne... Na tohle bych myslet neměl. Vždyť nám holku!

...

"Takže to by bylo a teď už běžte pryč, máte pauzu" řekne učitelka a abych byl zcela upřímný tak jsem vůbec , ale fakt vůbec nevnímal.

Už vidím jak Alex odchází a balí si věci do tašky protože pospíchá na další hodinu ale rozhodl jsem se udělat něco co pravděpodobně nečekal jak on tak i Nick.

Jednou rukou jsem ho chytil okolo pasu a přitáhl si ho k sobě, dal jsem mu pusu a musím říct že ten jeho výraz byl k nezaplacení. Mám pocit že to budu dělat častěji. No a Nick, ten udělal téměř to stejné až na to že Alex se k němu postavil na špičky a už to čekal. Jestli z nás tří byl někdo rudý, pak jen a jedině Alex.

"Hej, Karle?" Řekne Nick a položí mi ruku na rameno

"Ano?" Řeknu trochu otráveně

"Víš jenom jsem se chtěl omluvit za to jak jsem si choval. I ráno a i večer. Byl jsem vůl a když jsem si to uvědomil bylo mi na nic. Přeci jenom ať už to byl kdokoliv, není to nic o co bych se měl starat. " Řekl provinile a já se nejspíš rozhodnu pro možnost mu odpustit.

"Dobře, ale budeš mi to muset vynahradit, a i Alexovi, ten z toho taky nebyl úplně nadšený" řeknu a propálím ho pohledem

"Platí, jo a něco pro tebe mám takže se za deset minut sejdem v parku jo?" Optá se a mě se hned vykouzlí úsměv na tváři. Jsem rád že to je vyřešené takhle rychle

Já jsem šel do parku rovnou, protože sem neměl co dělat. Byla tam jedna volná lavička a tak jsem se rozhodl si na ni sednout a doufat, že mě Nick uvidí.

Po cca deseti minutách jsem se zvedl a šel směrem intr odkud jsem si myslel že přijde. Najednou mě ze zadu někdo objal.

"Kam mi utíkáš?" Řekl laškovně Nick

"Šel jsem ti naproti" odpovím a opřu mu svojí hlavu o jeho rameno

On si sedne na nejbližší volnou lavičku a mě si posadí na klín

"Myslíš že tohle bude jako vynahrazení stačit?" Zeptá se

"Jo, ale nevím jak se to týká i Alexe" odpovím a trochu se k němu přiblížím

"Neboj, tenhle běh bude mít více kol" řekne a políbí mě...

Další kapitola bude pravděpodobně smut takže.... JO (﹒︠ᴗ﹒︡)