the Lovers - životní změna

smutná zpráva

"Wilbur soot? Jeste blázni? On umřel po převozu do nemocnice. Takhle slečna měla štěstí že jí zachránil život." Odpoví a mě v tu chvíli jak kdyby někdo zabodl do srdce tisíce ostrých nožů. Celý svět se přestal točit a všechno utichlo. Všechno se zastavilo a já měl potíže dýchat. Motala se mi hlava a měl jsem pocit jako že omdlím. Nebyl jsem schopný říct jediné slovo

Dream pov:

Ta věta bolela, nebudu říkat že ne. Ale občas je potřeba emoce na chvíli odložit.

"Dobře, děkujeme za oznámení." Odbyju jí a věnuji se Karlovy protože vypadá že to těžce zpracovává

"M- Můžu ho vidět?" Zeptá se slabě a koktavě Karl

"Karle, pojď si sedn-" " Neslyšel jsi co jsem právě řekla ON JE -" "DĚKUJEME ZA OZNÁMENÍ A PŘEJEME VÁM KRÁSNÝ ZBYTEK VAŠEHO ZASRANÝHO DNE!" Nejdřív přerušila ona mě a potom já jí. Jak tady vůbec mohou zaměstnat tak toxické lidi jako je ona. Zvýšil jsem hlas a to asi víc než byla třeba ale evidentně to pomohlo. Konečně pochopila že to Karl ještě nezpracoval

"Karle. Will zemřel." Odpovím, prosadím ho na židli a snažím se ho zklidnit

"Ne. Ne, ne nenene. NE! To se nestalo, tak to nebylo. Odjížděli dvě sanitky." Chudák, teď by opravdu potřeboval Nicka a Alexe

Pevně jsem ho objal a snažil se ho uklidnit. Klepal se, byl studený a měl oči červené od slz. Kéž bych mohl udělat něco víc.

Po tom co Karl z pláče usl jsem šel volat Nickovi.

"Čau Nicku, potřebuju aby si za námi přijel do nemocnice, stala se drobná komplikace " řeknu do hlasové schránky, asi ještě furt spí

Nevím jak tohle celé mám vstřebat. Karl si s Willem rozuměl hodně, stejně jako George. Já ani tolik ne, proto se to dá odsunout bokem ale je to tragédie. Proč jsem něco neudělal, však mám kontakty a i možnosti. Kdybych ten večer nešel na pokoj ale vrhl se do té budovy tak by třeba ještě žil.

Neuběhla ani hodina a kluci už jsou tady. Nick se jako první vrhnul ke spícímu Karlovi stejně jako Alex. George vyběhl ke mě a já ho vzedl do objetí tak aby okolo mě omotal nohy. Nejspíš tušil protože už jsem slyšel jeho tiché vzlyky.

"Shh~ Georgi, nebreč. Už se jednou vrátil. Zkusím ho vrátit znova." Zašeptám mu do ucha

Chudák, vypadá tak hrozně bezmocně a zranitelně když brečí. Vždycky si přijdu že ho musím ochránit před okolním světem abych ho nemusel takto vidět ale někdy to prostě nejde. Jako třeba teď. Je mi to hrozně líto, ne jen kvůli Georgovi ale i Karlovi. Nick se podle mě musí cítit podobně Jak já a to mu nezávidím.

"Dobrý den? Nerada ruším na pohled dojemnou chvíli ale můžete prosím zavolat sestru, ráda bych věděla proč tu jsem a proč tu jste vy." Byla to přesně tahle věta která nás všechny zabila...

Uhm. Jo! Nevím jak to měla Kaage ale já mám radši z půlky špatné a z půlky dobré konce než jen ty dobré 👍