the Lovers - životní změna

zpátky do normálu

Po třech užitých dnech strávených s Georgem v lese a přemýšlím už konečně vím kde mám hlavu a jsem schopen normálně fungovat. Měli jsme párkrát sex, ale bylo to hlavně o konverzaci a řešení aktuálníjo problému. Došel jsem k závěru že je načase se pohnout. Plánuji požádat George o ruku. Doufám že mi to vyjde. Sice jenom je to vysoká škola, jsme dospělí a já ho opravdu miluji.

Karl pov:
Opravdu nevím kde mám začít. S Nickem a Alexem jsme si bližší než kdy předtím, s Olívii už jsem to ukončil a se sestrou ještě nevím co bude. Přemýšlím že už se na školu nevrátím a budu tady s ní. A za dva roky uvítám Nicka a Alexe s otevřenou náručí. Je to oficiální, chodíme spolu. Jsme polysexualní pár. Teda, myslím že se tomu tak říká. Jsem rád že sestra to bere v pohodě a jsem pro ní furt ten stejný člověk. Od té doby co není u mámy se jí daří jen a jen lépe a chci aby to tak zůstalo.

"Kluci, musím vám něco říct. Prosím nezlobte se a zkuste mě pochopit." Řeknu když sedíme v kuchyni u jídelního stolu všichni s naprosto vážnou tváří

"Povídej" pobídne mě Alexe

"Na školu se nevracím. Není to kvůli tomu co se stalo, ale protože nechci nechat Amy samotnou a naše matka opravdu není člověk u kterého jí chci nechat. Ale až vy dostudujete, rád vás tu budu mít jako své přítele. " Dopovím a doufám že nebudou naštvání a že to pochopí

"Karle myslíš to vážně?" Zeptá se Nick

"Ano, každičké slovo" odpovím

"Chápu že to máte tak jak to máte, ale ta škola je drahá. A sám moc dobře víš jak jsi se snažil aby tě přijmuli." Řekne starostlivě Alex

"Já vím, ale ona je pro mě důležitější,  co se týče nás. Můžeme si každý den volat. Na video hovor. A moc rád tam uvidím i Dreama s Georgem." Odpovím

"Dobře, je to tvé rozhodnutí které já zcela akceptuji. Ale budeš mi chybět " řekne Nick

Ještě chvíli jsme se o tom bavili a potom už si kluci šli pomalu balit. S tím že příště až přijedou na vánoce, nebo podzim tak mi dovezou zbytek věcí.

Jsem za ně hrozně rád. Jsou chápavý a tolerantní. Miluju je, oba dva.

------time skip 3 měsíce ------

"Ahoj kluci! Tak co jak se máte? Co testy?" Optám se Nicka a Alexe na druhé straně monitoru

"Já jsem prošel ale těsně. Bylo to o 5
bodů " odpoví na mou otázku Alex

"No jasně, jak jinak. Já měl narozdíl od tebe 92 bodů " řekne pyšně Nick

"No hlavně že jste prošli! A co Dream a George? Už jsem je dlouho neslyšel." Naposledy před týdnem což je docela dlouhá doby když si voláme každý den.

"Nooo. Jak ti to říct. Dream po-" " vole neříkej to! Ať se mu pochlubí sami" vkročí do toho Nick Alexovi

Teď mi to bude vrtat hlavou celý den. Nemůžu uvěřit tomu že mi to takhle hnusně zatajili.

"Dobře, takžeeee... Kdy se uvidím s klukama?" Jsem zvědavý jak malé dítě

"Noo, klidně hned. Nicku dojdi pro ně. Jsou na pokoji " rozkáže Alex docela důrazně

"Fajnnnnn" odpoví otráveně Nick

Do té doby než Nick přišel jsme si povídali o škole a o tom jak to teď má Niky. Prý furt nic. Jediné co jí zbylo jsou vědomosti, z osobního života ji nic nezbylo. Také je v podstatě jako stroj. Chudák.

"Ahoooj Karle!" Řekne nadšeně George

"Nazdar Karle. Tak co? Užíváš si to doma tak jako my?" Zeptá se Dream

"Ano, jsme hodně často s kamarádama a máme čas na natáčení. Takže peníze se sypou. No a co vy? Ty a George konkrétně?" Směřuji otázku víc k nim.

"Řekni mi, kdy jsi si naposledy kontroloval schránku?" Co? Že by mi poslali dopis? To nedává smysl. Proč by to dělali vždyť poštovné musí být drahý

Okamžitě jsem se rozeběhl ke schránce kde bylo pár starých novin a katalogů. A, jedna zapečetěná obálka.

"Čti nahlas." Řekne mi George když vidí jak rozbaluji obálku.

Předem předepsaná kapitola. Snažím se zapracovat na knížce která by měla vyjít okolo Vánoc pokud vše půjde podle plánu. Nevím jestli dobrá nebo špatná zpráva ale konec se blíží a další kniha bude v Angličtině. Hlavní důvod je že je mi Angličtina pohodlnější a lépe v ní dokážu vyjádřit děj a pocity postav. Pokud to nevyhovuje tak mohu udělat i Českou verzi, nedělá mi to absolutně problém klidně vám to napíšu i v japonštině/hjk