the Lovers - životní změna

můžu nějak pomoc

Po zaplacení útraty jsem se podíval na stůl kde jsme seděli, ale nebyl tam. Okamžitě mě napadlo se podívat jestli je jeho bunda stále na věšáku, ale ani jeho bunda nikde nebyla. Nejspíš na to jen zapomněl a odešel s nima.

"Ahojky Nicku prosimtě je s vámi Alex?" Zavolám Nickovi a on pochopí o co mi de, proto když se Dream zeptal kdo volá, Nick ho gestem ruky umlčel, ani jsem to nepotřeboval slyšet prostě to jde cítit, stejně jako když cítíte že někdo protáčí oči při hovoru

"Ne není, proč? On není s tebou?!" Řekne vážně, asi jsem ho teď fakt rozhodil

"Jo, už ho vidím, stojí před obchodem. Promiň" zalžu abych ho uklidnil. No myslím že bude zajímavý ho hledat

Ukončím hovor a lehnou na mě všechny emoce. Alex se někam ztratil a já nemám nejmenší tušení kam šel nebo kde může být. V jednom jsem měl pravdu, něco není dobře a já se cítím, jako kdybych měl povinnost to řešit, už jen kvůli tomu že je to Alex a záleží mi na něm.

Chvíli jsem se koukal po okolí kavárny a pak jsem ho zahlédl na jedné z laviček co byly za kavárnou. Tak strašně se mi ulevilo. Rozeběhl jsem se k němu a sedl si vedle něj.

"Alexi to jsi mi nemohl říct že někam jdeš nebo kde tě najdu? Hrozně jsem se bál." Řeknu trochu vyčítavě

"Promiň, já jsem viděl že platíš a nechtěl jsem rušit" odpoví, je mi ho neuvěřitelně líto. Nevím co se stalo nebo proč je na tom takhle ale i tak mi to je strašně líto

"Ne, to nic, nemůžeš za to. Měl jsem se zeptat kde bude sraz" řeknu abych ho utišil a dám mu ruku kolem ramene

"Kvůli čemu jsi se mnou chtěl mluvit?" Zeptá se a mě proběhla hlavou jediná otázka... To myslí vážně?

"To nemůžeš myslet vážně. Alexi v poslední době se chováš jako kdyby se něco dělo, jakoby tě něco svíralo ze vnitř. Já doufám že víš že mi na tobě strašně moc záleží a proto chci vědět o tom jestli se něco děje" řeknu vážně a trochu zklesle.

"Karle, já nevím jak to popsat. Cítím se kvůli sobě špatně. Víš, když si řekl že máš přítelkyni a bydlíš ve vile, vyděláváš si tím že natáčíš pro Mr. Beasta a můžeš si dovolit takovouhle školu, cítil jsem se jako kus hovna. Já v životě neměl tolik pohodlí co mám tady s vámi a ani si nedokážeš představit jak moc šikany jsem schytal za to že jsem chodil s klukem. Ty nevím jak na tom jseš ale když si zmínil Olivii zamotala se mi hlava a rozbušilo srdce, chtěl jsem omdlít. Abych byl zcela upřímný myslel jsem že si nás s Nickem jen využil ale pak mi došlo to, že každý potřebuje nějak vypadat a nějak se prezentovat a ty si opravdu myslíš že kdyby si řekl že máš dva přítele a že jste milostný trojúhelník, že by že furt vítali s otevřenou náručí?" Dopoví Alex a rozbrečí se. Nevím s čím mám začít asi to vezmu od začátku

"Alexi notak, přece když jsi na takovéhle škole a mohl jsi si jí dovolit tak na tom nemůžeš být tak špatně" řeknu a dám mu ruku na stehno aby věděl že tu není sám

"Karle. Já si na tuhle školu vydělal za měsíc...... Prodejem, překupováním a pašováním drog " řekne opět smutně a já opravdu nevím jak ho mám uklidnit

"Ale teď, už to je u konce. Jsi ty, já Nick a klidně až skončíme školu se můžeme nastěhovat ke mě do vily a už nikdy nemusíš žít jako před tím. A ohledně toho využívání, ono to není tak lehký, s Olivií nám to neklapalo už před tím, nikdy to mezi námi úplně nejiskřilo.  Ohledně tři partnerů a mojí práce, určitě by mě brali stejně jako teď." Snažím se ale uklidňování opravdu není moje silná stránka

"Tím pádem doufám že máš i bazén" řekne a dá mi pusu už s drobným úsměvem na tváři

"Jo mám." Odpovím a usměju se

"To je super ale bacha, nevím jestli má Nick plavky" řekne a nad tím se oba zasmějeme.

No, doufám že jsem opravdu dokázal pomoct, alespoň trochu a  že se jen nepřetvařuje

Takže další kapitola venku a omlouvám se ale jelikož teď mám hodně starostí mimo a nemám moc čas tak budou vycházet kapitoly spíš jednou za dva dny .... Moc se omlouvám (╥﹏╥)
Nezapomeňte se najíst, napít a nadechnout <3333